Výsledkem je, že přímo zvolený prezident má dlouhodobě nejnižší důvěru veřejnosti ve srovnání s jeho předchůdci (horšího výsledku se krátkodobě podařilo dosáhnout jen Václavu Klausovi, jehož důvěra se radikálně propadla v souvislosti s vyhlášenou amnestií na konci druhého funkčního období). Je to paradoxní situace. Prezident, který se zaštiťuje legitimitou vzešlou přímo od lidu, důvěrou však nedisponuje.
Po nás potopa
Když před dvěma lety Zeman vstupoval do úřadu a pronášel svoji inaugurační řeč, vzbuzoval jí i u svých kritiků naději, že po vrtošivém Klausovi míří na Hrad prezident upřednostňující spíše smířlivé a klidné vystupování a že jeho vrtochy skončily ve stejný den, jako prezidentské volby (Zemanovu inaugurační řeč najdete zde).
Zemanův druhý rok. Slabší pozice, o to silnější výroky |
Jenže inaugurační řeč byla vbrzku zapomenuta, a kdyby si prezident své projevy psal, mohli bychom s klidným svědomím říci, že papír snese všechno. Namísto prezidenta, který sliboval „obrovskou odpovědnost“, prezidenta, který si uvědomoval těžkost odolání „pokušení, které přináší vítězství“ a který chce být prezidentem všech občanů, stanul v čele státu prezident zcela odlišný. Po dvou letech ve funkci pronáší nezodpovědné výroky a společnost svými kroky spíše rozděluje, než aby ji spojoval.
Miloš Zeman se zkrátka chová tak, jako by ani nechtěl svůj mandát obhajovat a jako by se smířil s jedním funkčním obdobím. Přitom je běžné - a známe o i od Zemanových předchůdců, že po první funkční období je mandát hlavou státu vykonáván střízlivě (teď nemáme na mysli alkohol), umírněně a nepříliš konfrontačně.
Teprve až když prezidenti nemají co ztratit, začínají být hlasitými kritiky, kterým nezáleží na názoru okolí či voličů. V případě stávající hlavy státu je situace obrácená. Místo smířlivého tónu se mnohdy zdá, že na Hradě převládá názor změnit nápis v červené stuze standarty na „Po nás potopa“, místo stávajícího „Pravda vítězí“.
Prezident chtěl být silný
Kamil ŠvecZástupce vedoucí katedry politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, redaktor časopisu AcPo. |
Nic však není bez příčiny. Prezident nastupoval do úřadu a proti sobě měl slabou, rozhádanou vládu v čele s Petrem Nečasem. V takové situaci opanovat politický prostor nebylo příliš složité a tak při první příležitosti uplatnil svůj vliv a jmenoval (navzdory praxi parlamentní demokracie) takzvanou úřednickou vládu v čele Jiřím Rusnokem. To byla ideální chvíle pro to, aby mohl Zeman postupně rozšiřovat pole své politické působnosti. Nicméně předčasné parlamentní volby a jasná koaliční většiny sebraly sílícímu prezidentovi vítr z plachet.
Poslední snahou ukázat svoji moc bylo pozvání jednotlivých kandidátů na ministry na hradní kobereček. Pak už začal prezident mocensky oslabovat. Ale potřeba upoutat na sebe pozornost dále přetrvávala. A tak jsme byli svědky toho, jak prezident bez konzultace s vládou promlouval do zahraniční politiky státu, jindy pro změnu začal používat vulgarismy, případně označil novináře Ferdinanda Peroutku za fascinovaného nacistickým učením.
Samozřejmě svět není černobílý a tak i u prezidenta Zemana najdeme světlejší místa jeho zatím dvouletého působení na Hradě. Například postoj k Ústavnímu soudu je diametrálně odlišný od jeho předchůdce Klause. Se jmenováním soudců nikterak neotálel a i jmenovaní kandidáti byli vesměs v oboru uznávané kapacity. Naopak na jmenování nového guvernéra si sice ještě musíme víc než rok počkat, ale už teď se k obsazení postu Zeman vyjadřuje.
Zeman jako král
Miloš Zeman se chová jako král. Podobně jako králové, kterým byla koruna na hlavu nasazena církevními hodnostáři, i on při své inaugurační řeči pronesl modlitbu, v níž žádal o pokoru, moudrost a snahu ovlivňovat jen to, co ovlivňovat může. Modlitba vyslyšena nebyla a prezident na veřejnosti vystupuje jako neomylný a suverénní panovník, jenž se nemůže splést a nad jehož hradem slunce nikdy nezapadá.
Chová se jako král. Ale už jen tři roky. Pak se z něj aspoň na chvíli bude muset stát opět prezident, kterému bude vystaven účet lidem, jemuž by tak chtěl vládnout.
Dva roky Zemana. Viróza, krteček a Pussy Riot:
6. března 2015 |
