Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Na Trumpově zahraniční politice může Česko vydělat

  14:03aktualizováno  14:03
Zahraniční politika je zvláštní disciplína, která se v praxi vždycky vymykala čisté politické korektnosti a černobílému pojetí dobra a zla. Ačkoliv je teoreticky o tom, jak ochránit svoje národní zájmy před protivníky, prakticky je také o tom, jak je ochránit před svými spojenci, píše ve svém komentáři pro MF DNES ředitel zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček.

Donald Trump v Ohiu (15.8.2016). | foto: Eric ThayerReuters

V okamžiku nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa do čela našeho strategicky a bezpečnostně nejvýznamnějšího spojence proto bude dobré mít v obojím docela jasno.

V první řadě bude nutné vědět, jestli zahraniční politiku bude vytvářet prezident Trump, nebo jeho ministr zahraničí, nebo ministerstvo zahraničí s odborníky Národní bezpečnostní rady samo. Případně, v jakém poměru budou tyto síly směrem k nám a našim národním zájmům. Prozatím to ovšem vypadá, že čím více by se nový prezident zabýval zahraniční politikou sám, tím by to bylo pro naše národní zájmy vlastně lépe. Pokud by totiž začal plnit sliby z kampaně a udělal si z nich nové priority americké zahraniční politiky, mnoho z nich má otevřeně řečeno na ČR buďto neutrální nebo rovnou pozitivní dopad.

Hynek Kmoníček

Zkušený diplomat Hynek Kmoníček v diskusním pořadu Rozstřel na iDNES.cz. (20....

Ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta České republiky. V letech 2001 až 2006 byl velvyslancem České republiky při OSN v New Yorku, byl také českým velvyslancem v Indii nebo v Austrálii.

Začne-li třeba prioritně stavět svoji zeď s Mexikem, dopad na Česko je otevřeně řečeno čistá nula. A to na dlouhý čas, když si spočítáte délku 3 000 kilometrů hranice a odhadované náklady 25 miliard USD, které Mexiko jistě nezaplatí. Navíc bude nutné na tu zeď přemluvit i na americké straně komunity, které ji tam nechtějí.

V americkém systému, kde je na každou cihlu jeden právník, dokážou projekt protáhnout na desetiletí. Nakonec by tu hladovou zeď mohl Trump prohlásit za onen dlouho očekávaný velký infrastrukturní projekt, který má pomoci v zaměstnanosti jinak dost obtížně zaměstnatelných lidí.

Co se Sýrií

Pokud prezident Trump dojde k dohodě s Ruskem v Sýrii a přestaneme do nekonečna omílat francouzskou mantru o tom, jak musí Bašár Asad odejít, aniž by za něj byla na horizontu jasná náhrada a že v nastalém zmatku jistě nevznikne další Libye, přes kterou se budou valit vlny uprchlíků do Itálie, bude to pro ČR dokonce velmi dobrá zpráva.

Počet uprchlíků v Evropě tím výrazně klesne a tím i tlak EU na jejich věčné přerozdělování v rámci bruselského perpetuum mobile. Nálada v Bruselu bude pozitivnější a najednou se třeba ukáže, že skutečný problém pro Unii není ani Viktor Orbán, ani Jaroslaw Kaczynski, ale pozice Velké Británie při provádění podivného prostocviku jménem brexit,neboť to naopak opravdu důležité pro budoucnost EU je.

Prezidentské volby v USA

Americko-ruským ujednáním o Sýrii by navíc poklesla nynější strategická důležitost Turecka pro oba tyto velké partnery, což by vytvořilo podmínky k vážnému rozhovoru o tom, co vlastně Turecko očekává samo od sebe v příštích letech. A místnost, kde by se o tom prezident Erdogan pobavil s Putinem a Trumpem, tu bych mu věru nezáviděl.

Konec syrského konfliktu by také vedl k rychlé vojenské porážce Islámského státu. Společný americko-ruský list skupin, které se zabývají islámským terorismem, a neměly by proto nacházet útočiště ani u jednoho z nich nebo u jejich spojenců, by pak byl konečným a rozhodným úderem celé vlně islámského teroru posledních desetiletí. Opět je zde jasně pozitivní vliv na národní zájmy ČR.

Eventuální konec občanské války v Sýrii by zároveň znamenal konec jedné z mocenských her Íránu, a tak by se mohla íránská pozice zhoršit poprvé od chvíle, kdy Bush junior zlikvidoval íránským revolucionářům zadarmo konkurenci v podobě Saddáma a založil rozkvět zlatého období íránského vlivu po Blízkém východě.

Trump v čele USA

Jestli by to stačilo na slibované přejednání iránského jaderného dealu nebo na jeho vyšší vymahatelnost, se nedá odhadnout. Že by se tím ale naše hrací karty zlepšily, je zcela nepochybné. Slabší a tudíž flexibilnější Írán bez sankcí by byl dalším vítaným trhem našeho exportu, jakkoliv to nikdy nebude nějaká podstatnější část našeho celkového portfolia.

Staré dobré rozdělení vlivu

Jsou zde samozřejmě i předvolební sliby, jejichž naplnění by mohlo jít proti národním zájmům ČR. Sliby jsou ovšem často jen prázdné škatule, u kterých hlavně záleží čím přesně je naplníte. Není v zájmu ČR, aby USA, čtěte NATO, odešly vojensky z evropského prostoru. Evropa v této chvíli nemá vlastní bezpečnostní alternativu, kterou by podobnou ztrátu mohla nahradit.

Pokud ale Trump hovoří o tom, že by se Evropa měla výrazně více podílet na zajištění vlastní obrany, ani tento požadavek nejde proti národním zájmům ČR. Právě naopak, protože nic, kromě amerického tlaku, nás ani Evropu k něčemu podobnému (viditelně, a oproti našim vlastním zájmům) asi nepřinutí. V téhle oblasti ovšem nesmíme čekat s rukama založenýma a případně k tomu ještě mumlat něco o šoku. Ani jako Evropa, ani jako ČR.

Členové NATO musí hovořit stejně otevřeně jako Trump sám. Jde nám všem o to, aby si nový prezident USA nezařadil NATO jen jako další organizaci establishmentu, se kterým bude bojovat a aby se NATO tudíž jako establishment svého druhu také nechovalo.

To, o čem prezident Trump hovoří, je vlastně staré dobré rozdělení sfér vlivu. Dojde-li k němu, je pak z pohledu České republiky určující, abychom zůstali součástí západní sféry vlivu stejně, jako všechny naše sousední státy. Dá se předpokládat, že namísto světa americko-ruského studené války minulého století bude nakonec 21. století světem multipolárním, tvořeným regionálními hegemony s jakýmisi prstenci spíše ekonomicky než politicky ovlivňovaných menších států okolo nich. V naší části Evropy je pak pro nás vždycky lepší, aby tím hegemonem byla EU, než jakýkoliv zdejší národní stát.

Klíčová Ukrajina

Z geopolitického pohledu pak bude nejdůležitější příští osud Ukrajiny. Rusko bez Ukrajiny nikdy nebude velmocí, Ukrajina se zase nikdy dobrovolně nestane Ruskem.

Finální řešení konfliktu je tedy možné pouze dvojí. Je jím buďto úplný rozpad Ukrajiny na dva či více územních celků, který ale dnes nikdo nechce a který není ani v českém zájmu, anebo vytvoření statutu Ukrajiny jakožto nárazníkové zóny tvořené minimálně dvěma neslučitelnými entitami, každé pod jiným vlivem jiné sobě geograficky bližší regionální velmoci.

Zatímco syrský konflikt je tedy z americko-ruského pohledu spíše o prestiži a velikosti ega, Ukrajina je o uznání práva Ruska na statut regionální velmoci. Tady Trumpovo prezidentství asi žádné řešení nepřinese, neboť nebude mít motivaci dávat Rusům zadarmo dárky, ale ani motivaci je Ukrajinou trestat. To je z pohledu našich národních zájmů zase spíše dobře a hlavně - eskalace konfliktu výsledkem amerických voleb nehrozí.

Pokud začne Trump plnit sliby

Chladným a trochu cynickým pohledem se tedy zdá, že jedinou jednoznačnou obětí nastávajících měsíců bude smlouva TTIP. Smlouva, která rozděluje mnohé, aniž by jí vlastně někdo kdy viděl. I tady je ovšem třeba říct, že by TTIP dopadl stejně, kdyby byla prezidentkou Hillary Clintonová. Jen prezidenta Trumpa z toho bude na rozdíl od ní možné obvinit, protože o své ochranářské hospodářské politice hovoří otevřeně.

Donald Trump s Barackem Obamou v Oválné pracovně Bílého domu (10. listopadu...

Donald Trump s Barackem Obamou v Oválné pracovně Bílého domu (10. listopadu 2016).

Jakkoliv tedy výsledek amerických voleb zatím vyvolal u klíčových států EU rozpaky či obavu, nemusí být z pohledu ochrany národních zájmů České republiky vůbec špatný. To bude dobré ve Washingtonu připomínat. Většina Trumpem navrhovaných kroků v oblasti zahraniční politiky má vůči nám neutrální či dokonce pozitivní výsledek. Někdy nás k němu dokonce i přinutí.

To ovšem platí pouze tehdy, pokud prezident Trump opravdu začne plnit program, na jehož základě byl zvolen. Pokud si nenechá vnutit republikánským, ale částečně i demokratickým establishmentem agendu Bushe juniora, nebo rovnou misionářský vývoz amerického typu demokracie do světa. Ten je ale na podobný export nepřipraven úplně stejně, jako byl v roce 2001 Irák či státy jeho oblasti za arabského jara roku 2010.

V takovém světě bychom nejen nadále přerozdělovali uprchlíky, hledali správnou kombinaci multikulturnosti a platili ropu krví, ale ještě navíc bychom při každém útoku islámských fundamentalistů dohledávali radarem z Brd, jestli u toho třeba nebyl zas nějaký Rus.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Narkoman si připravuje dávku heroinu.
Skotsku vymírá „generace Trainspotting“, narkomany kosí podlomené zdraví

Skotsko se už deset let potýká s rostoucím počtem úmrtí spojených s užíváním drog. V přepočtu na milion obyvatel v této statistice dokonce vévodí EU. Podle...  celý článek

Policie v Barceloně zastřelila muže, měl falešný sebevražedný pás
Katalánská policie zastřelila Maročana, který vraždil v Barceloně

Policie zastřelila Younese Abouyaaqouba, který podle vyšetřovatelů ve čtvrtek v Barceloně autem zabil třináct lidí a dalšího při útěku. Na Twitteru to...  celý článek

Brigitte Macronová (Taormina, 26. května 2017)
První dáma Francie dostala oficiální roli. Pracovat bude zadarmo

Manželka francouzského prezidenta Brigitte Macronová dostala oficiální reprezentativní roli v Elysejském paláci. Za svou činnost ale nebude nijak finančně...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.