Někdo vám tak dlouho vyhrožuje, že vás zabije, až vás zabije.
Příběh obyvatel paneláku ve Frenštátu pod Radhoštěm není zase tak neobvyklý. Samozřejmě až na jeho konec. Vyhrocené sousedské vztahy zná ze svého okolí každý, ty nejvyhrocenější se pak objevují v médiích. Takoví už jsou lidé, píše v komentáři MF DNES Karel Škrabal.
Problémem je, když se některý z účastníků sporu cítí agresivitou druhého ohrožen. Nemusí jít jen o sousedské vztahy. V roce 2003 napadl psychiatra Karla Hynka mačetou jeho pacient, který mu vyhrožoval. Lékař několikrát na nebezpečí, které mu hrozí, marně upozorňoval policii. Výsledkem byla těžká zranění, trvalé zdravotní následky a v roce 2011 soudem přiřknuté čtyřmilionové odškodnění.
Podivín z frenštátského paneláku, bývalý vězeňský dozorce a nyní asi nejpravděpodobnější strůjce hrůzy, která stála život pěti lidí včetně tří dětí, prý lidem vyhrožoval, že pokud ho nechají vystěhovat, půjdou z domu všichni. Co mohla či nemohla policie udělat dopředu, kdo a jak často si na něj stěžoval či nestěžoval, bude jistě součástí dlouhého vyšetřování. Přesto si přiznejme, že takové případy neumíme moc řešit. Schválně píši neumíme, protože nechci klást vinu jenom na policisty, kteří se pohybují v nějakém tuzemském právním rámci, právních zvyklostech a stereotypech. Není to jednoduché a jsem rád, že žiji v zemi, kde nelze zabásnout každého, kdo je divný a třeba i verbálně agresivní. To by bylo lehce zneužitelné. Na druhou stranu některé problémy nejdou řešit jinak než porušením stereotypů, což vyžaduje odvahu řešit nepříjemnosti. MF DNES psala ne tak dávno o příběhu matky a jejích dětí, které musely čelit agresivitě bývalého manžela schizofrenika. Nebylo pro ni snadné donutit policisty k ochraně rodiny a izolaci agresora. Povedlo se jí to až po útocích tohoto nemocného muže.
Kolik hrůz se muselo stát, kolik životů vyhaslo, než začal náš právní řád řešit domácí násilí či v posledních letech pronásledování obětí známé jako stalking.
Mediokracií si v poslední době vyplachuje ústa kdejaký lhář, ale i díky zveřejňování konkrétních smutných osudů se daly do pohybu jindy statické paragrafy. Jestli vůbec může být z frenštátského neštěstí nějaké poučení, tak je nejspíše v tom, že na člověka, který vyhrožuje druhým smrtí, má být zaměřena pozornost policie. Nebudu mudrovat a vymýšlet znění paragrafů, od toho jsou jiní. Snad právě ti, kterých se to týká, si všimnou, že na tomto poli ochrany občanů před agresory je třeba udělat ještě kus důležité práce. Předem za ni děkuji.
