Husní Mubarak to má hodně nahnuté. Pro Západ, který teď na Egypt naivně přikládá pohádkové schéma o lidské touze po demokracii střetávající se s diktaturou, je to dobrá zpráva jen zdánlivě. V roce 1979 to zhruba takhle vypadalo i v Íránu.
V Egyptě nejsou fundamentalisté. Zatím. Přesněji řečeno jsou, ale není je vidět. Ostatně Írán ukázal, že touhy a složení demonstrantů mohou mít ve finále jen málo společného s tím, kdo nakonec převezme moc.
Nedávno jsem četl novou egyptskou anekdotu. To si takhle Mubarak zavolá šejcha Azhára, který je nejvyšším duchovním v zemi, a zeptá se ho, jestli jsou v nebi squashová hřiště. Prezident totiž tenhle sport i přes svůj věk (je mu 82) miluje. Šejch si vyžádá nějaký čas, aby se mohl zeptat Nejvyššího. Pak přijde a řekne: "Mám pro vás dvě zprávy. Dobrou a špatnou. Ta dobrá je, že tam opravdu jsou hřiště na squash." "A ta špatná?" ptá se zjevně potěšený Mubarak. "Máte tam zamluvený kurt přesně za tři týdny."
Protože vtip se vyprávěl ještě před demonstracemi, narážel na nekonečný seriál pověstí, že Mubarak je na umření. Egypťané ho nechtěli už dlouho. Teď to ale vypadá spíš na politickou smrt.
Ale nemylme se: Egypťané nevyšli do ulic kvůli tajné lásce k demokracii a lidským právům. Chtějí se mít trochu líp. Už je to jednoduše štve.
Vydržte teď trochu faktů.
Takhle vzniká kanonefutr
Nemylme se:Egypťané nevyšli do ulic kvůli tajné lásce k demokracii a lidským právům. Chtějí se mít trochu líp. Už je to jednoduše štve. |
Po několika letech robustního ekonomického rozvoje Egypt setřásl nálepku ospalého státního socialismu a přijal téměř plnokrevnou tržní ekonomiku. Ve městech se staví, líné státní podniky po privatizaci chytají druhou mízu a do země teče zahraniční kapitál. Než ten bonbon rozbalíte, vypadá dobře.
Pod lesklým staniolem odhalíte divnou věc: většina Egypťanů žije bídně. Platy stagnují, inflace roste a ceny jsou vysoké natolik, že oficiální příběh o ekonomice na vzestupu vypadá poněkud odtržený od reality. Reformy pomohly jen úzké vrstvě byznysmenů, ale udělaly zatím málo pro obyčejného Egypťana. Faktem je, že i přes ekonomický růst přibylo lidí, kteří se propadli do pásma chudoby.
A k tomu tiká demografická bomba.
Egypt má dneska asi 83 milionů obyvatel. V roce 2019 by jich mělo být 123 milionů. Znamená to, že zatím každý rok přibude dalších 800 000 lidí, kteří budou potřebovat práci. Už dneska tvoří téměř polovinu všech nezaměstnaných (oficiálně je jich asi deset procent, neoficiálně čtyřicet), mládež mezi patnácti a pětadvaceti. Pusťte si televizi a uvidíte je teď v ulicích egyptských měst.
Téměř ideální kanonenfutr pro radikály. Kyprá půda, jen ji zrýt.
Dva scénáře
Co bude dál? Možná se Mubarak udrží, možná ne. Je docela možné, že naštvanost ulice už překročila bod, odkud není návratu. Pak jsou tady dvě varianty. Ta lepší: moc převezme armáda, Mubarak odejde postupně a sešup bude pod kontrolou. Všimněte si v televizi: demonstranti se objímají s vojáky v ulicích. Není to proto, že by si je chtěli naklonit, ale proto, že armáda je v Egyptě nejváženější institucí. Západ bude svatouškovsky vrčet, že chce otevřené volby, ale pod duchnou si bude přát, aby ho generálové proboha neposlechli.
Druhá možnost je totiž mnohem horší. Jak už bylo řečeno, islamisté existují, nejsou jen vidět. Muslimské bratrstvo je sice zakázané, ale tolerované. Při volbách v roce 2005, kdy jeho členové šli do boje jako nezávislí, získalo pětinu křesel v parlamentu. O rozsahu úspěchu ještě víc vypovídá informace, že uspěl každý druhý.
Blízký východ se peče vždy v Káhiře
To nezní dobře. Egypt je největší arabská země a s výjimkou posledních dvaceti let, kdy byl zaměstnán sám sebou, vždy určoval geopolitiku Blízkého východu. Byl vždy jakýmsi politickým vzorem a z pracoven politiků i kaváren ve staré Káhiře se šířily vlny, které určovaly, zda region čeká válka, nebo mír, umírněnost, nebo radikalismus. Zapomeňte na Saúdskou Arábii a Irák, skutečná, byť poněkud zavátá pravda je, že Egypt je nejdůležitější arabská země.
Kdyby se zradikalizoval, tahle nákaza by měla našlápnuto, aby zasáhla celý Blízký východ. Mělo by to obrovský strategický dopad.
Ještě dál v podobných úvahách zašla před časem analýza americké skupiny Stratfor, která nevylučuje, že by v Egyptě mohla vzniknout islámská republika. "Kromě íránské atomové bomby by to byla zdaleka nejvýznamnější událost v muslimském světě, jakou si dokážeme představit."
