K tomu, že není na místě plakat nad devítkou beznadějných tragédů, mě vedou tři dobré důvody.
Tím prvním je, že kandidáta mohl v téhle volbě navrhnout kdokoliv. Mohl jsem tak učinit já stejně tak jako kdokoliv ze čtenářek či čtenářů tohoto komentáře. Uplynulé měsíce ukázaly, že pokud zájemce o kandidaturu není obskurní figura, obklopí se seriózním a pracovitým týmem a neplatí brigádníkům za to, kolik podpisů dokážou vzájemně opsat či vymyslet, má hodně slušnou šanci projít.
Důležité také bylo začít na kandidatuře pracovat včas. Vzpomenout si měsíc před uzávěrkou, že chci být také prezident, a pak vinit soudy z toho, že mám málo podpisů, prostě nebyla správná cesta (jakkoliv je prováděcí zákon špatný). Jen si to Tomio Okamura neumí přiznat.
Krátce řečeno, pokud mi někdo v poli kandidátů zásadně chybí, je na místě se ptát, co jsem udělal pro to, aby tomu bylo jinak.
Klausův "jediný politik" kandiduje díky zatracované přímé volbě
Druhým důvodem je, že kandidáti nejsou výrazně horší než ve volbě nepřímé, což byl jeden z hlavních argumentů odpůrců přímé volby. "Nechci brát lidem možnost zahrát si za peníze ze státního rozpočtu 'Česko hledá superstar'," napsal mi před schvalováním přímé volby v Senátu tehdejší senátor Tomáš Töpfer.
Volba prezidentaON-LINE: Den po dni k prvnímu kolu volby TERMÍN: První kolo voleb je naplánované na 11. a 12. ledna 2013, druhé kolo na 25. a 26. ledna. |
Proti byl i prezident Václav Klaus - člověk, co později za jediného politika mezi kandidáty označil Miloše Zemana. Jediný politik mezi kandidáty, to zní jako punc kvality, kovář mezi kováříčky. Přitom víme, že v nepřímé volbě by neměl šanci. Případně by zase z Hradu prchal div ne odpadní rourou jako před deseti lety.
Jen pro představu, kdo dosud kandidoval v nepřímé volbě: normalizační komunistická poslankyně Marie Stiborová, republikánský křikloun Miroslav Sládek, normalizační komunista-astrofyzik Stanislav Fischer, normalizační komunista-soudce Jaroslav Bureš, komunistický prokurátor Miroslav Kříženecký... To je tedy výběr.
Byli i tací, kteří drželi prapor důstojnosti: Jaroslava Moserová, Jan Sokol, Petr Pithart... Ale byli snad "kvalitnější" než Karel Schwarzenberg, Zuzana Roithová, Přemysl Sobotka? Jak se to hodnotí?
A konečně je tu důvod třetí, ale nikoliv nejméně důležitý. Kandidátů je víc, než jich kdy jindy bylo, jen jsme se střetli s realitou: musíme vybrat sami a nejspíš u toho i přemýšlet. Stát po nás chce zcela jinou roli než před pěti lety, kdy jsme sledovali, jak se z obálek zaslaných volitelům noří náboje, jak se poslanci ztrácejí s údajnou nevolností a jak znějí slova o "špinavé hře" a o tom, "kolik lidí bude bručet".
Teď nečekáme, jak to někdo rozhodne za nás. Daní za to bohužel je, že to něco stojí. Konkrétně zhruba tolik co kilometr dálnice.
