Šéf ANO Andrej Babiš, předseda ČSSD Bohuslav Sobotka a lídr lidovců Pavel...

Šéf ANO Andrej Babiš, předseda ČSSD Bohuslav Sobotka a lídr lidovců Pavel Bělobrádek po jednání o vládě ve Sněmovně (25.11.2013) | foto: Dan Materna, MAFRA

KOMENTÁŘ: Ano, dát stát do pořádku, ale takto asi ne

  • 26
Sobotka navrhuje poměr 8 : 7 : 2. Souhlasí s ním jen ČSSD. Vynese to sedmnáct ministrů. Jemněji to lze rozdělit zvýšením na osmnáct. Půl ministra pro ANO, půl pro lidovce. Bylo by to spravedlivé, ale ministři se zatím půlit nedají. Čili je jich potřeba asi dvacet.

Každý by asi chtěl být tou muškou, která na Hradě vyslechla, co si tam dnes prezident a kandidát na premiéra říkali. Válka mezi Sobotkou a Haškem, potažmo Hradem, neskončila. Bojovníci číhají v zákopech, odkud občas vyletí granát. Jeden má podobu zprávy, že prezident neschválí Zaorálka jako ministra zahraničí. Vypouští ji jako testovací balonek síly blízké Hradu, což se vždy říká, když se má říkat Hrad.

Zaorálek je čelný pachatel z údajného seznamu Zemanových zrádců při jeho kandidatuře na prezidenta v roce 2003. Zeman ho zkusí od ministerstva zahraničí odklonit. Zkusí to chytře. Když to nevyjde, řekne, že nic takového nebylo. Sobotka je ochotný za Zaorálka bojovat a má silnější zbraně než Zeman. Sám je na Zemanově seznamu, ale nyní po pádu Haška je v pozici vítěze.

Jak poštvat všechny proti sobě

Další komentáře najdete v dnešní MF DNES

  • Jiří Štický: Padáme, klesáme, rosteme?
  • Jana Bendová: Bělobrádek do USA. Ateista do nebe
  • Jan Brož: Prezident není strašák do zelí
Elektronická MF DNES

MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu

Zeman je oslabený i debaklem strany Svědků Zemanových ve volbách. Jeho prezidentské moresy jej oslabují i u voličů. Boj proti Zaorálkovi mu vítězství přinést nemůže, jen další ztrátu. Ale má rozum, brzy couvne a nechá Zaorálka na pokoji. Tak se divoký Zaorálek z problému prezidenta stane problémem Sobotky a celé příští vlády i celé republiky. Zemanovy teorie, že bude sjednotitelem, už padly. Leda by myslel sjednotitelem všech proti němu.

Předsedou vlády by stejně nejraději jmenoval sebe. Ale ví, že to nejde. Přesto chce být jako politik bez spojenců. Pozici prezidenta to oslabuje, což je v případě Zemanových vysokých ambicí a ctižádosti příznivý jev.

Jmenovat Sobotku bude. Dělá drahoty, ačkoliv jiná varianta se nenabízí. Pověřil ho průzkumnou činností (což je objev Václava Havla), ačkoliv jej mohl jmenovat hned. Ale Zaorálek nemusí být jediná konfliktní položka v návrhu nové vlády. Prezident může chápat nárůst počtu ministrů jako nárůst koryt. Může namítat, že herec jako ministr obrany zbytečně rozlítí generály. Sobotka mu vtipně řekne, že přibudou místopředsedové vlády, takoví kůlové v plotě za pár korun, bez úředníků a kanceláří, a že Reagan či Schwarzenegger byli také herci. Může trvat spor o Babišovu lustraci. Zemana, bude-li chtít dál Sobotku trápit, nakonec nemusí upokojit řešení s preparováním zákona o úřednících, které nabízí Sobotka jako šikovnou kulišárnu, jak obejít zákon.

Ministerské křeslo jako úplata

Sestavování vlády, jako obvykle, neprobíhá po linii "potřeba vládnutí a její praktické uspořádání", nýbrž po linii "jak sestavit koaliční vládu, aby se většinoví vlci nažrali a menšinové kozy zůstaly celé". Počet ministrů nestoupá, protože to vyžadují cíle vládního prohlášení, nýbrž aby se podělily všechny koaliční strany přiměřeným množstvím mocenských pozic. Sobotka má toto dělení moci po partajích lahodnější o Zemanovy pletichy a o lustrační zákon plus církevní restituce, což jsou kosti k vylámání chrupu mocnějšího, než má Sobotka. A navíc - i doma je Sobotka na pohyblivém písku. Pokud sestavenou vládu neobhájí před pátou kolonou v ČSSD, může se nadít nepěkných událostí. Tvrdě kritizovat se dá pochopitelně každé rozdělení koaliční moci, kde z povahy věci nejsilnější strana nakonec musí dělat největší ústupky. Chce-li mít vládu.

Chtějí dát "stát do pořádku", ale už teď vidí, že to je oříšek složitější než centrální prodej židlí do kanceláří či rozvrácení církevních restitucí. Zatím se nová politická garnitura pohybuje po staré trajektorii. Má to svou logiku, moc je moc, a co si kdo vyhandluje na začátku, to bude během vládnutí mít – pokud se koalice zase nerozdrolí či ji nezahubí aféry.

Vývoj by měl jít k úspornější vládě, ale půjde k vládě větší. Říká se tomu "proporční zastoupení", což je šidítko, které má ospravedlnit bobtnání státu jako výsledku koaličního zápasu o dělení moci. (Stejné pravidlo platí v parlamentu. Tam už dnes mívá skoro každý poslanec funkci plus příplatek k ní.) Žádné proporční zastoupení neexistuje, to by ministrů muselo být snad čtyřicet dva - což se v budoucnu nedá bohužel vyloučit. Sobotka navrhuje poměr 8 : 7 : 2. Souhlasí s ním jen ČSSD. Vynese to 17 ministrů, s premiérem 18. Jemněji to lze rozdělit zvýšením na osmnáct křesel. Půl ministra by dostalo ANO, půl lidovci. Bylo by to spravedlivé, ale ministři se zatím půlit nedají. Čili je jich potřeba asi dvacet.

Čím víc Zaorálků, tím líp

Vládní program zatím není, o to silněji běží debata o členech vlády. Kolik a kdo. Program se k tomu může vždy dopsat. To není nic nového a nemusí to být špatně. Často už podle jména a minulosti ministra vidíme program toho ptáka lépe než z dvacetistránkového slohového cvičení. To se netýká ministra obrany Stropnického. Kudy ten zaútočí na armádu...

Máme už dva policejní prezidenty, možná by zdvojování ministrů také pomohlo. Církev měla papeže i tři, a šlo to. Tunel Blanka naopak neexistuje, ačkoliv ho každý viděl. I to je řešení - ministerstva, která jsou, ale nejsou. Koalice může nacházet další inovace.

Politika je věc těžká. Ale vláda nepochybně bude. Leda by pan prezident řekl: Ne a ne. To bychom pak měli Zaorálky dva. Pro zámoří a pro Brusel,


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video