Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Migrační vlna mění Německo. Otázkou je jak

  12:46aktualizováno  12:46
Německo při prosazování uprchlických kvót na evropské úrovni v poslední době sleduje čím dál asertivnější přístup. Prohlasování uprchlických kvót i přes český nesouhlas je toho důkazem. Zásadní otázkou pro budoucí dopad evropské uprchlické krize však je, proč se Německo chová právě takto a zda lze očekávat, že mu dosavadní přístup vydrží, konstatuje analytik Jan Kužvart.

Německá kancléřka Angela Merkelová | foto: AP

V posledních letech jsem opakovaně zaznamenal odborné texty upozorňující na sebevědomější kurz německé zahraniční politiky. Jasnými slovy v tomto směru hovořilo především donucení Řecka k přijetí tvrdé dohody s eurozónou bez ohledu na názor jeho občanů vyjádřený v předchozím referendum. A pak jsou zde ony evropské kvóty na uprchlíky. Jak vidno, Německo má sílu vnutit Evropě svou vůli. Hodnotově při tom ale mnohdy tápe.

V roce 2010 tak kancléřka Angela Merkelová řekla, že multikulturalismus v Německu „naprosto selhal“, jen proto, aby o pět let později vyslala do světa signál, že Německo přijme všechny syrské uprchlíky. Netrvalo ale dlouho a německý ministr vnitra Thomas de Maiziere navrhl v případě zemí, které nebudou přijímat dostatek běženců, omezit vyplácení peněz z fondů EU.

Do toho se ještě připletl německý návrh, aby si EU stanovila na uprchlíky pevné kvóty a po jejich naplnění již další běžence odmítala. Německo tak v rychlém sledu zmateně podupalo jak stávající právní základ pro čerpání evropských dotací, tak vlastní azylové zákony a humanismus i zažitý modus operandi EU. Normy nahradil nátlak.

Úskalí německé volby

Tragická minulost a výchova poválečných generací německým elitám brání vzít určité názory a myšlenky vůbec v potaz. Když proto kancléřka Merkelová otevřela dveře všem uprchlíkům, nešlo o krátkozrakost, ale o úpěnlivou snahu nesejít z poválečné cesty.

Jan Kužvart

Analytik, zabývá se bezpečnostní a politickou problematikou Blízkého východu a severní Afriky. Zaměřuje se i na e-diplomacii a drony (bezpilotní prostředky).

Jan Kužvart

Spolupracuje s řadou médií včetně iDNES.cz. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy, návazně bezpečnostní studia a také arabistiku a historii.

Dnes existují dva směry, jakými se může Německo při konfrontaci s uprchlickou krizí ubírat. Buď se v něm probudí minulost, nebo zdravé sebevědomí a selský rozum. Německo se ale zatím bojí střetnutí se svou volbou, neboť se obává, že minulost pro něj na takové rozhodnutí ještě není dost daleko.

Země se však mezitím svojí silovou politikou navenek a rostoucí nevraživostí vůči imigrantům a islámu uvnitř paradoxně pomalu přibližuje hodnotám, jimž se tak moc snaží uniknout. O to více dnes Evropa potřebuje ve svém středu stát, jenž se přestane bát svého stínu. Zatímco příchod běženců pokračuje, Němci se musí rozhodnout jak dál. Brzo.

Češi by vývoj německého přístupu k uprchlíkům měli bedlivě sledovat o to víc, že Česká republika je na svém sousedovi hospodářsky životně závislá a v bezpečnostní oblasti s ním navíc úzce spolupracuje a sleduje jeho vzor. Bylo by tak naivní se domnívat, že bude schopna uniknout následkům německého řešení uprchlické krize či snad dokonce jít cestou vlastní. Vzpomeňme zde rovněž na to, jak na evropské půdě v případě kvót hlasovali Poláci. I oni, ač politicky silnější, dali přes počáteční odpor přednost vztahům se svým západním sousedem.

Do Mnichova dorazilo v půlce září přes 12 tisíc migrantů:

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.