Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Dohoda ukončila pat. Obavy z jaderných spádů Íránu ale trvají

  20:42aktualizováno  20:42
Dohoda o íránském jaderném programu vzbudila vášně. Především Izrael se domnívá, že Teheránu, umožní výrobu jaderné zbraně. Většina zemí ji ale považuje za krok správným směrem. Krok, který nemusí mít další pokračování, ale je alternativou pro současnou patovou situaci, píše ve svém komentáři Vladimír Votápek.

Protest proti dohodě s Íránem na Times Square v New Yorku (23. července 2015). | foto: Reuters

Íránské jaderné ambice trvají už dlouhá desetiletí. Dokud v Teheránu vládl Mohammed Reza, šáh Pahlaví, který prosazoval modernizační a prozápadní politiku, nevzbuzoval jeho jaderný program velkou pozornost.

Spojené státy už v roce 1967 do země dodaly první výzkumný reaktor a poté, co Írán podepsal v roce 1968 Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, zdálo se, že rozvoji íránského jádra nestojí nic v cestě. V roce 1975 byla s německým konsorciem Kraftwerk-Union podepsána smlouva o vybudování jaderné elektrárny v Búšehru, osazené tlakovodními reaktory.

Vladimír Votápek

Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci.

Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu.

Bodem zlomu v chápání íránského jaderného programu se stalo svržení šáhova režimu a nastolení vlády náboženských diktátorů, spojené s ostrou změnou zahraniční politiky.

Západ postupně přerušil spolupráci s Teheránem, což mělo také za následek, že první reaktor v Búšehru zůstal z poloviny nedostavěný. Později byl zničen leteckými údery během irácko-íránské války v 80. letech minulého století. Přesto se v této době začaly objevovat analýzy zpravodajských služeb, upozorňující na možnost poměrně rychlého vytvoření íránské jaderné bomby.

V roce 1995 podepsal Teherán s Moskvou dohodu o znovuvybudování jaderné elektrárny v Búšehru, která byla předána íránské straně v září 2013. Určitou pomoc Íránu tehdy poskytla i Čína, i když Peking od plánu na vybudování dvou 950 megawatových reaktorů v Darkhovinu na západě země nakonec ustoupil.

V roce 2002 se dostaly na veřejnost informace o tom, že Írán v Natanzu a Araku tajně vybudoval zařízení potřebná pro vytvoření jaderné zbraně a Mezinárodní agentura pro atomovou energii následně vydala prohlášení o tom, že Írán nedodržel řadu svých závazků. V říjnu 2004 íránský ministr zahraničí prohlásil, že jeho země by měla být považována za člena jaderného klubu.

Různé způsoby nátlaku

Nejsilnější reakci tento vývoj vyvolal v Izraeli, který vnímá možnost íránského vlastnictví jaderné zbraně jako zásadní existenční hrozbu. Proto vede proti Íránu dlouhou dobu cosi jako tajnou válku, během níž se pokouší sabotovat jeho jaderné provozy a mimo jiné také vraždí nukleární odborníky.

Světové velmoci přistoupily k mírnějším krokům, když se na naléhání Západu dohodly na režimu sankcí, které měly za cíl podkopat íránskou ekonomiku a tím snížit schopnost Peršanů investovat do nákladných jaderných programů.

Od roku 2003 také trvá maraton jednání o podmínkách, za kterých by Teherán mohl rozvíjet svůj jaderný program v souladu s požadavky Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. První velký průlom byl ohlášen v roce 2014, když se strany dohodly na zmírnění sankcí. V červenci 2015 byla podepsána dohoda, která by v případě svého naplnění znamenala zrušení sankcí proti Teheránu a umožnila mu vybudovat jaderné technologie.

Pozitivní signály

Je možné uvést celou řadu argumentů ve prospěch dohody i proti ní. Smlouva počítá mimo jiné s tím, že Teherán musí odevzdat 97 procent svých přiznaných zásob obohaceného uranu a vzdát se 14 tisíc z celkem 20 tisíc známých centrifug. Tím by se, teoreticky vzato, měla oslabit jeho schopnost vyrobit jadernou bombu. Vše ale záleží na tom, jak přesně jsou známy iránské zásoby a jeho technické vybavení a jak vážně bude Teherán své závazky brát.

Kritici dohody upozorňují na to, že Írán může tak jako v minulosti část svého jaderného programu tajit a i když bude navenek dodržovat závazky, ajatolláhové se mohou během krátké doby stát vlastníky jaderné zbraně.

Fotogalerie

Jisté je tedy zatím pouze to, že nejen íránský jaderný program, ale i vztahy mezinárodního společenství s Teheránem se dostaly na křižovatku, odkud vede řada cest. Po které z nich se vydá budoucí vývoj, záleží na řadě faktorů. Tím nejvýznamnějším je chování samotného Teheránu - tedy to, jak bude plnit své sliby v jaderné oblasti, ale také na tom, jak se bude chovat vůči svým sousedům, protože Írán je v regionu vnímán řadou států (nejen Izraelem) jako nebezpečná mocnost, podporující teroristická a extremistická uskupení.

Předpokládaná změna zahraniční politiky ale závisí na dalším vývoji vnitropolitické situace - tedy zda a jak silnou moc si udrží současná vládnoucí elita, která pod rouškou dodržování přísných náboženských zásad vnucuje obyvatelstvu zkorumpovaný a neefektivní režim.

Konstatujme, že i v této oblasti jsou v poslední době pozorovatelné určité pozitivní signály. Teherán se například zapojil do bojů proti Islámskému státu a tím se de facto stal (dílčím) spojencem USA a EU.

Snížení cen ropy

S naplněním dohody souvisí ještě jeden faktor, který bude mít vliv na mezinárodní vztahy a světovou ekonomiku. Kvůli sankcím dnes Teherán exportuje přibližně polovinu objemů ropy a zemního plynu z roku 2011, a proto lze očekávat, že na světový trh v krátké době dodá dodatečnou produkci zhruba 1,2 milionu barelů/den.

To bude nepochybně působit na další snižování cen ropy, jejíž hodnota se ve středu 22. července na burze v New Yorku ustálila pod hranicí 50 USD/barel.

To je dobrá zpráva pro světovou ekonomiku a špatná zpráva pro ty producenty ropy, kteří nedokážou těžit za konkurenceschopné ceny. Tedy zejména pro Rusko, které spojuje překonání současné ekonomické krize s návratem vysokých cen za energie.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.