Na Hradě se pustili se začátkem týdne do práce naplno. Jaro je v rozpuku, příroda kvete a probouzí se po zimě. A zdá se, že i Kancelář prezidenta republiky a ostatní pobočníci hlavy státu se začínají probouzet po zimním spánku a začínají být činní.
Na pondělí 20. dubna (pozor, to datum je důležité!) si pro občany duo Vratislav Mynář a Jiří Ovčáček připravilo hned dvě zásadní informace. Abychom to čtenáři upřesnili - informace jsou to zásadní především z pohledu Hradu, život v zemi se nezmění a chleba taky levnější nebude. Obě ta sdělení ale mají tu společnou charakteristiku, že jsou to sdělení jarní, tedy že přes celou zimu Hrad spal, žádné informace neposkytoval a, jak je tamním dobrým zvykem, mlžil.
Platy a kontext doby
Česká veřejnost se konečně dozvěděla, jaké platové poměry panují v Kanceláři prezidenta republiky. Nechme teď stranou, že průměrný měsíční plat kancléře je téměř stejný jako plat premiéra, kancléř stále nemá bezpečnostní prověrku a podezřelými nákupy nemovitostí nedělá Hradu dobré jméno.
Kamil Švec Politolog Kamil Švec Působí na Katedře politologie FSV UK v Praze. Odborně se zaměřuje na formování vlád a koaliční vyjednávání. Zabývá se zejména českou politikou a politikou na úrovni krajů a obcí. |
Zveřejněny byly i platy ředitelů odborů. O výši platů si opět můžeme myslet cokoliv, dokonce alespoň některým bychom mohli takto vysoké platy přát, neboť si je za kreativitu v ospravedlňování prezidenta a za své názorové kotrmelce snad i zaslouží. Zveřejněné platy vypovídají o celkové sumě. Je však toto cílem transparentního jednání? Neměla by prezidentem deklarovaná otevřenost vypovídat více o poměrech na Hradě?
Druhé sdělení se týkalo Ferdinanda Peroutky, jehož výročí 37 let od úmrtí si právě toto pondělí připomínáme. I zde větší část zimy čekáme na prezidentovu omluvu. Přesněji je to 83 dnů (k pondělí 20. dubna), co mluvčí Ovčáček hledá neexistující text, který má hanět prvorepublikového novináře.
Text přesto nenašel.
Pozitivní na této kauze je, že sám mluvčí se začal vzdělávat a doplňovat si středoškolské vzdělání. Ve svém volném čase dohledával informace o kontextu doby, jak se sám několikrát vyjádřil, aby dnes, v den výročí úmrtí Peroutky (a zároveň na narozeniny Adolfa Hitlera), publikoval zprávu se zcela jiným Peroutkovým textem. Na něm chce prezentovat Peroutkovo selhání. Pro tyto účely je doplnil i kontextovými informacemi: jedná se osm (!) časových údajů. Čtenář může sám nahlédnout zde. Omluva prezidenta, která je mnohem více očekávaná, nepřišla.
Ovčáček odpovídá
Obě publikovaná sdělení Hradu toho mají možná společného víc, než se může zdát. Nejenže se týkají požadavků, které nejsou uspokojivě zodpovězeny již mnoho měsíců, ukazují ale zejména na aroganci, která se v kancelářích Hradu usídlila. Kancelář zveřejňuje platy jako čísla. Nedělá to ale ráda a s otevřeností to nemyslí upřímně. Jinak bychom se třeba dozvěděli, co tak zázračného pracovníci Hradu dělají, že za měsíc dostávají odměny průměrně ve výši třetiny až poloviny platu.
Na případu Peroutky je ona neochota se k chybě postavit přímo ještě zřetelnější. Arogance dosahuje maxima, slušnost se vytratila. Z hesla „zeptejte se, na co chcete, já na co chci odpovím“ se na Hradě stala mantra, kterou mluvčí Ovčáček stihl naučit všechny.
To však neznamená, že bychom měli na tuto demagogickou logiku přistoupit. Je třeba se stále ptát, a i když to je téměř nemožné, třeba se z Hradu jednou dozvíme i něco, co jsme opravdu chtěli vědět.
