Minist financí Jan Fischer, premiér Jiří Rusnok a ministr vnitra Martin Pecina

Minist financí Jan Fischer, premiér Jiří Rusnok a ministr vnitra Martin Pecina při jednání Poslanecké sněmovny. (17. července 2013) | foto: Petr Topič, MAFRA

KOMENTÁŘ: Nejhorším výstupem dnešní krize může být její prodlužování

  • 16
Skončí po středečním hlasování o důvěře Rusnokově vládě politická krize, nebo se spíše prohloubí? Který poslanec, jehož jméno dosud znají jen političtí fajnšmekři, přispěje k marginalizaci dolní komory v nedůležitý orgán nikoli nepodobný komunistickým parlamentům? Tedy těm orgánům, které pouze symbolicky stvrzovaly rozhodnutí učiněná jinde. A dostane vláda skutečně důvěru?

Čísla šesta- či sedmadevadesáti poslaneckých podporovatelů vlády, o nichž hovořil premiér Rusnok jako o potenciálně dostatečném zázemí při souběžné absenci poslanců jiných, vypadají nadějně. Počítají však s příliš velkou množinou dalších neznámých.

Předně vycházejí z absolutní jednotnosti a přítomnosti všech socialistických, komunistických a véčkařských poslanců. Jen těžko si ale lze představit důvod, proč by měl Rusnokovu vládu podpořit třeba Lubomír Zaorálek.

Aby vyjádřil bezmeznou loajalitu svému starému socialistickému příteli Miloši Zemanovi? Dále zmíněné počty kalkulují s aktivní podporou poloviny nezařazených poslanců - tedy tak kompaktní skupiny, jakou představují třeba Jiří Paroubek, Michal Doktor, Kristýna Kočí, Pavel Bém, Jaroslav Škárka, Radim Fiala, z nichž někteří navíc již vyjádřili svou podporu potenciální premiérce Miroslavě Němcové a jiní nemají důvod pomáhat právě Zemanovi.

Vláda ve svém programovém prohlášení ctila a respektovala vlastní osobnostní založení - je to program socialistický, keynesiánský. Vstřícné kroky k jiným programovým proudům v něm však nenalezneme, nepočítámeli povinné fráze o rozpočtové odpovědnosti. Poslanci jiného založení, třeba někteří véčkařští, jej nemohou podpořit bez ztráty vlastní politické tváře, mají-li ovšem jakou.

O tvař či páteř se hrajě i u jiných politků. Jestli třeba Bohuslav Sobotka nepřesvědčí v úterý o svém postoji (nedávat vládě důvěru aktivně, maximálně pasivně), proč chce zůstat předsedou strany, kterou nedokáže přesvědčit o tak zásadní věci, jako je důvěra vládě? To si skutečně myslí, že tento postoj může být oceněn jako respektující většinovou stranickou vůli? Předseda má o důležitých věcech vlastní stranu přesvědčit, nebo nemá být jejím předsedou. Tertium non datur. Jakou cenu pak budou mít jeho ať už programová, či k budoucím představitelným koalicím směřující předvolební vyjádření? Takovou, jakou má spálená sláma vyhozená do větru.

Rusnok může uspět i přes chyby

Jiří Rusnok, mohl-li si vládu skutečně sestavovat podle svého, udělal několik velkých chyb. Aby vypadala přijatelněji, měla být složena ze skutečných úředníků, nikoli z pochybných figur či politických veteránů. Sám měl aktivně vést jednání o jejím omezeném časovém mandátu a předčasných volbách.

Nic z toho neudělal, přesto může uspět. Jeho hlavní výhodou je totiž amatérský charakter sněmovních protihráčů a jejich nepochopitelné uhranutí prezidentem Zemanem. Namísto aby sebevědomým postojem odmítli hrát na jeho šachovnici, své krátkodeché strategie projektují právě jen a pouze na ni. A občas mu dokonce tolerují nestandardní tahy. Je to proto, že na to nemají? Pak by se potvrdilo, že jsou skutečně jenom hráči okresního přeboru, kteří se jen shodou okolností ocitli v pohárovém souboji s ligovým šampionem. Zcela typické uvažování předvádí Michal Hašek - Rusnokova vláda, byť vzniklá proti zvyklostem a především logice parlamentarismu, je mu milejší než parlamentní vláda potenciální stojedničky. Proč jenom si nepřipustí, že některé věci se prostě nedělají, byť by pro nás byly stokrát výhodné?

Řešením dnešní situace rozhodně není pád Rusnoka a prostý nástup Němcové podpořené nijak stabilními sto jedna hlasy, které dnes jsou a za týden být nemusí. Řešením je dohoda hlavních politických stran na sestavení parlamentní vlády (ať by vypadala jakkoli), následné rozpuštění Sněmovny a předčasné volby. Rozhodně by neměli chtít pouze to nějak "doklepat". Deziluze mezi občany je obrovská, jen je přitlumená létem a dovolenými. Představa, že se v tomto marasmu budeme potácet téměř celý další rok, je hrozivá. Vzpomeňme si, jaká byla situace na podzim 2009. Kdo tehdy věděl o Vítu Bártovi a Kristýně Kočí? Přesto v červnu 2010 dostali přes deset procent.

Nejhorším myslitelným výstupem dnešní krize tak může být její prodlužování, na němž mohou vydělat pouze antisystémové síly, v kombinaci s nevzepřením se prezidentovým protiparlamentním krokům. Tedy jednoduše řečeno - důvěra Rusnokově vládě v kombinaci s volbami na jaře 2014. Snad mají poslanci tolik odpovědnosti, že tento vůči parlamentarismu a potažmo i svobodě v naší zemi smrtící koktejl nenamíchají.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video