Prezident Miloš Zeman při projevu v poslanecké sněmovně v úterý 18. února 2014...

Prezident Miloš Zeman při projevu v poslanecké sněmovně v úterý 18. února 2014 před hlasování o důvěře vládě | foto: Michal Šula, MAFRA

KOMENTÁŘ: Zemanova cesta do Ruska. Kdo, s kým a proti komu?

  • 780
S českými prezidenty to nebývá vždy jednoduché, zejména pokud se rozhodnou prosazovat svoji vlastní zahraniční politiku. Takových příkladů, kdy hlava státu začne být příliš aktivní a přitom samostatná a suverénní, bychom našli mnoho.

Známe to od předchozího prezidenta Václava Klause, který například odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu, navzdory snahám vlády vedené Mirkem Topolánkem a parlamentu. Stávající prezident Miloš Zeman je v tomto Klausovi dobrým následovníkem. I on se pustil do uskutečňování zahraniční politiky takříkajíc po svém a bez ohledu na vládu či okolnosti.

Když se před sedmi týdny konala koordinační schůzka prezidenta s nejvyššími ústavními představiteli, dohodli se státnici na společném postupu v otázkách zahraniční politiky. Den poté Zeman bez konzultace s vládou oznámil záměr vyslat polní nemocnici do Jordánska. Zřejmě si pan prezident špatně přečetl zápis ze schůzky. Faktem ale je, že svéhlavé jednání prezidenta není schopen udržet v mantinelech ani ředitel zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček. Je tedy někdo, kdo může zamezit individualistickému pojetí zahraniční politiky Hradu?

Vláda bez odvahy?

Prezidentu Zemanovi se nepodařilo prosadit si výraznější vliv v domácí politice, o to více se snaží o ovlivňování politiky zahraniční. Ta je však především doménou vlády.

Kamil Švec

Politolog Kamil Švec

Působí na Katedře politologie FSV UK v Praze. Odborně se zaměřuje na formování vlád a koaliční vyjednávání. Zabývá se zejména českou politikou a politikou na úrovni krajů a obcí.

Právě vláda je orgánem, který za zahraniční politiku zodpovídá a určuje její hlavní směřování. Je-li premiér a jeho tým silný, dokáže si s prezidentovým počínáním velmi dobře poradit. Buď bude silnější hlava státu a vláda bude tím slabším, nebo naopak vláda stvrdí, že prezident Zeman má plnit pouze roli ceremoniálního reprezentanta.

Druhá varianta odpovídá tomu, co teď zahraniční partneři od Česka očekávají. Rozhodnutí vlády v tomto případě nemá být sporem mezi koaličními partnery, má být společným cílem, vedoucím k posílení vlády a tím i pozice České republiky na mezinárodní scéně.

Ať si jede…

Autor komentáře v žádném případě nechce zpochybňovat důležitost pietního aktu při jistě významném sedmdesátém výročí konce druhé světové války. Pokud však prezident nedokáže rozlišit mezi tím, co je pro obraz českého státu v zahraničí důležité, je třeba, aby vláda dala jasně najevo svou vůli. Prezidentovi by mohla vláda schválit proplacení cesty až na 10. května, kdy se méně pompézní piety, která se bude konat také v Moskvě, bude účastnit většina evropských státníků (vláda rozhodnutí odložila na příští týden - více zde).

V politice víc než kde jinde platí, že není důležité jen to, kdo reprezentuje, ale také s kým reprezentuje. A nedistancuje-li se hlava státu od případné armádní přehlídky Ruské federace za účasti představitelů totalitních států, je třeba přistoupit k takovým opatřením, aby Zeman do zahraniční politiky zasahoval co nejméně. Třeba mu neproplácet letenky.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video