Papež František se při návštěvě Spojených států setkal s americkým prezidentem...

Papež František se při návštěvě Spojených států setkal s americkým prezidentem Barackem Obamou. (23. září 2015) | foto: Reuters

KOMENTÁŘ: Papežova usmiřovací cesta za Castrem i Obamou

  • 4
Cesta papeže Františka I. na Kubu a do USA má, kromě obvyklé pastorační náplně, i nepřehlédnutelný politický rozměr. Ten se netýká jenom papežových výzev k řešení velkých témat, jako je ochrana životního prostředí nebo ochrana migrantů, ale také zlepšování vztahů mezi Svatým stolcem a kubánským režimem, píše Vladimír Votápek.

Rozhodnutí spojit v rámci své cesty návštěvu Havany a Washingtonu nebylo rozhodně náhodné a odráželo podíl Svatého stolce na zlepšení vztahů mezi Kubou a USA.

To, že kubánská cesta za údajnou sociální spravedlností vede do slepé uličky, je jasné nejméně od rozpadu Sovětského svazu. Je svým způsobem podivuhodné, s jakou urputností se režim bratří Castrů od devadesátých let drží u moci a odmítá poskytnout svým poddaným vyšší míru politických a ekonomických svobod.

Vladimír Votápek

Analytik Vladimír Votápek

Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci.

Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu.

Na druhé straně průlivu mezi Kubou a Floridou je to pak americká vláda, která dlouho nechtěla ustoupit od embarga, uvaleného na Kubu po jejím přechodu do, dnes už neexistujícího, komunistického tábora.

Dokonce i po oznámení nové Obamovy zahraničněpolitické doktríny, která si v očích některých pozorovatelů vysloužila přídomek holubičí, se nepodařilo opatrné jednání mezi Havanou a Washingtonem dotáhnout do praktických závěrů, překračujících obnovení diplomatických vztahů. Svou roli v prolomení především psychologické bariéry sehrála právě katolická církev.

Apel na Američany

Aktuální posun v kubánsko - amerických vztazích je v očích mnoha analytiků jenom prvním krokem, předcházejícím zásadním změnám uvnitř Kuby. A na svou proměnu čeká i vztah mezi kubánským režimem a katolickou církví. V počátcích svého boje proti diktátorovi Batistovi se mladí castrovští revolucionáři mohli těšit podpoře alespoň části katolických kruhů. Ale s tím, jak se Fidel Castro přikláněl k sovětskému modelu budování tzv. socialismu, měnil se i vztah mezi církví a režimem až dosáhl úrovně, známé z jiných sovětských kolonií.

Jedním z prvních kroků na této neblahé cestě bylo „znárodnění“ v té době velmi vlivných katolických škol. Uvidíme, kam až bude schopen castrovský režim schopen v nápravě vztahů s církví dojít. Možná i s ohledem na nadcházející změny bylo papežovo vystupování na Kubě umírněné. Hlava katolické církve se vyvarovala explicitní kritiky kubánského režimu a pravděpodobně tím zklamala některé proticastrovské aktivisty, očekávající z Františkovy strany silnější slova.

Zdánlivě umírněný slovník volil František I. i během setkání s prezidentem Obamou a při vystoupení v Kongresu Spojených států. Na úvod svého vystoupení v zákonodárném sboru volil sympatická slova o tom, že Amerika je zemí svobody a domovem odvahy. Od lichotek ale rychle přešel k tomu, co od nejbohatšího národa planety očekává.

Papežova cesta

Američané mnohokrát prokázali schopnost překonávat překážky a podle papežova přesvědčení to dokáží i nyní, když jsou konfrontováni s problémy, jako je migrační vlna, poškozování životního prostředí i řadou mezinárodních krizí, vedoucích k nezměrnému a zbytečnému utrpení milionů.

Jak řekl římský biskup, je čas, aby obyvatelé Spojených států překonali polarizaci a využili svou moc k léčení otevřených ran této planety, rozdírané nenávistí, chamtivostí, chudobou a znečištěním životního prostředí. Zapřísahal Američany, aby se nenechali řídit penězi na úkor lidstva. „Politika je výrazem naší nepřekonatelné potřeby žít v jednotě, budovat jedno, největší společné dobro,“ řekl František americkým kongresmanům.

Pokud někomu připadnou taková slova málo radikální, pak má asi jiný názor na podstatu lidí a meze politiky. Papež, jako dlouholetý kněz a nyní pastýř více než miliardy katolíků zná dobře lidské slabosti. Ví, že i tato zdánlivě umírněná slova jsou pro toho, kdo se jimi chce řídit, velkým úkolem.

Cesta do OSN

Politický rozměr má i návštěva Jeho Svatosti v OSN, kde mj. vystoupí před Valným shromážděním. Všeobecně se očekává, že papež i tomuto nejreprezentativnějšímu shromáždění světových politiků připomene jejich povinnosti jako lidí a obyvatel planety, stejně jako vrcholných politiků, ovlivňujících životy svých zemí a národů.

Učiní tak přesto, že Svatá stolice není a nikdy nebyla členem Organizace spojených národů, ani jejího předchůdce, Společnosti národů. Hlavním „viníkem“ této skutečnosti jsou patrně Spojené státy, jejichž ministr zahraničí Cordell Hull na opatrné sondování možnosti členství v roce 1944 odpověděl, že vznést otázku členství Svaté stolice by bylo nežádoucí, protože by její členství mohlo být v rozporu s Lateránskými dohodami a Vatikán jako miniaturní stát by nemusel být schopen plnit své závazky jako člen OSN.

Kdo ví, možná papežova návštěva přispěje k tomu, že Svatý stolec i mezinárodní společenství tento stav přehodnotí.

Papež se na Kubě setkal s Fidelem Castrem


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video