Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Smysl tajemství aneb proč novináři chrání zdroje

  13:13aktualizováno  13:13
Soudě dle reakcí čtenářů internetového zpravodajství Čechům nevadí, že v roce 2011 odposlouchával Útvar pro odhalování organizovaného zločinu reportéra Janka Kroupu. S ochranou zdrojů však novinařina stojí a padá, píše v komentáři Jiří Kubík.

Investigativní reportér MF DNES Janek Kroupa na snímku z února 2010 | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

Odposlouchávali Rittiga, odposlouchávali Nagyovou, kdysi dávno i šéfa podsvětí Mrázka... a teď jsme se dozvěděli, že policie poslouchala i telefon našeho bývalého kolegy Janka Kroupy.

Pro některé lidi, jak ukázaly diskuse pod víkendovými webovými zprávami, je to prašť jako uhoď. Rozdíly v těchto případech nevidí, což je vedle zjištění, že policie prolamuje zákonem danou ochranu novinářova zdroje, druhá varovná věc: části společnosti to nepřipadá zvláštní a nebezpečné.

Policie kvůli Pandurům odposlouchávala Janka Kroupu

Možná je to tím, že laická veřejnost vlastně nechápe, k čemu nějaká ochrana zdroje novinářů je vůbec dobrá, proč mají mít žurnalisté jakési „vyšší právo“ a nedotknutelnost, když ostatní lidé (viz Rittiga a Nagyovou) policie odposlouchává, chce-li něco pro ni zásadního zjistit.

Jenže ochrana zdroje je atribut svobodné a demokratické společnosti. Vychází z toho, že novináři a média obecně v takovém prostředí sehrávají důležitou roli jakési kontroly toho, zda věci běží v souladu se zákony, zda se náhodou některé instituce, firmy či politici nesnaží ohýbat ve svůj prospěch a zneužívat více či méně dominantní pozice – tu nad podřízenými ve firmách, tu nad politickou konkurencí, tu nad voliči.

Aby mohli novináři plnit tuto roli, pracují často se zdroji informací, které nejsou běžně k mání: novinář si musí získat důvěru svého zdroje, důvěru postavenou na slibu utajení, pokud si to dotyčná osoba přeje.

Důvod k tomu může mít různý: ať už jde o svědectví o něčím nezákonném jednání, či prosté lidské zoufalství nad tím, že nadřízený v práci se dopouští šikany svých podřízených. V každém případě zákonem daná ochrana zdroje není výdobytek pro namyšlené novináře, ale prostředek k tomu, aby se na veřejnost, tedy k nám všem, dostávaly informace, jež by zůstávaly z podstaty skryté. A to je i případ Pandur.

Zjistit, od koho to má!

Nebýt investigativní práce Janka Kroupy a MF DNES na začátku roku 2010, česká a rakouská policie by vůbec nezačaly kauzu korupce spojené s nákupem těchto obrněných transportérů vyšetřovat. Byly to reportáže tohoto listu, které přinesly svědectví o tom, že v mnohamiliardové zakázce pro českou armádu sehrály velkou roli úplatky.

Dnes, po čtyřech a půl letech, je v případu obviněn mimo jiných poradce bývalého premiéra Topolánka Marek Dalík.

Jak se vlastně reportér MF DNES zamotal do policejních odposlechů? V rámci své práce, tedy během získávání informací o podstatě případu a následně o průběhu policejního vyšetřování, se na jaře 2011 dostal i k protokolu o policejním výslechu klíčového svědka, manažera rakouské firmy Steyr, která pandury české armádě dodávala. Právě tento svědek přišel s tvrzením, že Dalík si na jedné schůzce řekl o třikrát šest milionů eur.

Shodou okolností zmíněný protokol získal i redaktor Práva Jakub Svoboda.

Policie se v tu chvíli začala celkem logicky zajímat o únik informací ze spisu. Požádala MF DNES (předpokládám, že i redakci Práva) o sdělení zdroje informací, načež se ho – právě s odkazem na ochranu zdroje – od redakce nedozvěděla.

A toto je ten bod zlomu či průlomu v dosavadní praxi: policie s požehnáním soudu následně na novináře nasadila odposlechy, zřejmě v domnění, že s utajovanými zdroji se novináři běžně baví po telefonu.

Zde je důležité podotknout, že novinář nespáchal žádný trestný čin, z žádného nebyl ani obviněn, ani předem podezírán.

Prostě jen nesdělil svůj zdroj informací, přesně tak, jak mu to zákon z výše popsaných důvodů umožňuje.

Pokud by se tento postup měl stát novým českým standardem, tedy pokud k němu budeme mlčet a pokud převládne názor z webových diskusí, že novináři si „žádnou ochranu zdrojů nezaslouží“, připravme se na to, že v médiích budou postupně vycházet už jen oficiální stanoviska nositelů té správné pravdy, bez jakékoliv kritické korekce či svědectví utajených svědků. Takoví prostě už nebudou.

Převedeno zpět na případ Pandur – oficiální vyjádření české armády a potažmo i české vlády bude jasné: „Jakápak korupce? Vše proběhlo v souladu se zákony!“

 A šmytec! Děkuju pěkně!

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.