Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Smysl tajemství aneb proč novináři chrání zdroje

  13:13aktualizováno  13:13
Soudě dle reakcí čtenářů internetového zpravodajství Čechům nevadí, že v roce 2011 odposlouchával Útvar pro odhalování organizovaného zločinu reportéra Janka Kroupu. S ochranou zdrojů však novinařina stojí a padá, píše v komentáři Jiří Kubík.

Investigativní reportér MF DNES Janek Kroupa na snímku z února 2010 | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

Odposlouchávali Rittiga, odposlouchávali Nagyovou, kdysi dávno i šéfa podsvětí Mrázka... a teď jsme se dozvěděli, že policie poslouchala i telefon našeho bývalého kolegy Janka Kroupy.

Pro některé lidi, jak ukázaly diskuse pod víkendovými webovými zprávami, je to prašť jako uhoď. Rozdíly v těchto případech nevidí, což je vedle zjištění, že policie prolamuje zákonem danou ochranu novinářova zdroje, druhá varovná věc: části společnosti to nepřipadá zvláštní a nebezpečné.

Policie kvůli Pandurům odposlouchávala Janka Kroupu

Možná je to tím, že laická veřejnost vlastně nechápe, k čemu nějaká ochrana zdroje novinářů je vůbec dobrá, proč mají mít žurnalisté jakési „vyšší právo“ a nedotknutelnost, když ostatní lidé (viz Rittiga a Nagyovou) policie odposlouchává, chce-li něco pro ni zásadního zjistit.

Jenže ochrana zdroje je atribut svobodné a demokratické společnosti. Vychází z toho, že novináři a média obecně v takovém prostředí sehrávají důležitou roli jakési kontroly toho, zda věci běží v souladu se zákony, zda se náhodou některé instituce, firmy či politici nesnaží ohýbat ve svůj prospěch a zneužívat více či méně dominantní pozice – tu nad podřízenými ve firmách, tu nad politickou konkurencí, tu nad voliči.

Aby mohli novináři plnit tuto roli, pracují často se zdroji informací, které nejsou běžně k mání: novinář si musí získat důvěru svého zdroje, důvěru postavenou na slibu utajení, pokud si to dotyčná osoba přeje.

Důvod k tomu může mít různý: ať už jde o svědectví o něčím nezákonném jednání, či prosté lidské zoufalství nad tím, že nadřízený v práci se dopouští šikany svých podřízených. V každém případě zákonem daná ochrana zdroje není výdobytek pro namyšlené novináře, ale prostředek k tomu, aby se na veřejnost, tedy k nám všem, dostávaly informace, jež by zůstávaly z podstaty skryté. A to je i případ Pandur.

Zjistit, od koho to má!

Nebýt investigativní práce Janka Kroupy a MF DNES na začátku roku 2010, česká a rakouská policie by vůbec nezačaly kauzu korupce spojené s nákupem těchto obrněných transportérů vyšetřovat. Byly to reportáže tohoto listu, které přinesly svědectví o tom, že v mnohamiliardové zakázce pro českou armádu sehrály velkou roli úplatky.

Dnes, po čtyřech a půl letech, je v případu obviněn mimo jiných poradce bývalého premiéra Topolánka Marek Dalík.

Jak se vlastně reportér MF DNES zamotal do policejních odposlechů? V rámci své práce, tedy během získávání informací o podstatě případu a následně o průběhu policejního vyšetřování, se na jaře 2011 dostal i k protokolu o policejním výslechu klíčového svědka, manažera rakouské firmy Steyr, která pandury české armádě dodávala. Právě tento svědek přišel s tvrzením, že Dalík si na jedné schůzce řekl o třikrát šest milionů eur.

Shodou okolností zmíněný protokol získal i redaktor Práva Jakub Svoboda.

Policie se v tu chvíli začala celkem logicky zajímat o únik informací ze spisu. Požádala MF DNES (předpokládám, že i redakci Práva) o sdělení zdroje informací, načež se ho – právě s odkazem na ochranu zdroje – od redakce nedozvěděla.

A toto je ten bod zlomu či průlomu v dosavadní praxi: policie s požehnáním soudu následně na novináře nasadila odposlechy, zřejmě v domnění, že s utajovanými zdroji se novináři běžně baví po telefonu.

Zde je důležité podotknout, že novinář nespáchal žádný trestný čin, z žádného nebyl ani obviněn, ani předem podezírán.

Prostě jen nesdělil svůj zdroj informací, přesně tak, jak mu to zákon z výše popsaných důvodů umožňuje.

Pokud by se tento postup měl stát novým českým standardem, tedy pokud k němu budeme mlčet a pokud převládne názor z webových diskusí, že novináři si „žádnou ochranu zdrojů nezaslouží“, připravme se na to, že v médiích budou postupně vycházet už jen oficiální stanoviska nositelů té správné pravdy, bez jakékoliv kritické korekce či svědectví utajených svědků. Takoví prostě už nebudou.

Převedeno zpět na případ Pandur – oficiální vyjádření české armády a potažmo i české vlády bude jasné: „Jakápak korupce? Vše proběhlo v souladu se zákony!“

 A šmytec! Děkuju pěkně!

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ivan Bartoš ve volebním štábu Pirátů v Praze. (21. října 2017)
Je to strašná síla, když vám dá hlas tolik lidí, říká slavící Bartoš

Sehnat předsedu Pirátů Ivana Bartoše není snadné. Mobil má vypnutý. Nejsnáze ho najdete podle svítících světel a hloučku kameramanů. „Jsem více než spokojený s...  celý článek

Předseda Pirátů Ivan Bartoš během proslovu v pražském volebním štábu strany....
Volby v kostce: Piráti na vrcholu, snící ODS a pád Zelených či Realistů

Česko má za sebou další volební klání. Do Sněmovny se nakonec dostalo rekordních devět stran. Značný dopad budou mít výsledky ale i na politická uskupení,...  celý článek

Milan Brázdil (ANO 2011).
Místní špičky ANO ve volbách nechtěly „sběrače kroužků“, opět je přeskočil

Titul volební skokan by si mohl dát před jméno kandidát ANO z Olomouckého kraje Milan Brázdil. Už ve třetích volbách posbíral v kraji od voličů nejvíc kroužků....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.