Petr Nečas.

Petr Nečas. | foto: Michal Kamaryt, ČTK

KOMENTÁŘ: Je čas nabrousit kudly, přichází Nečas

  • 211
První reakce ČSSD na Nečase je pochopitelně instinktivní a prvoplánová: Zničit! Vyšťárat nějaký použitelný materiál, zamířit hlaveň – a pal! Jenže Nečasův životopis nabízí třaskavého materiálu minimálně. Dochází pak k záhadnému ztrapňování, když třeba Zaorálek napadne Nečase, že představuje politiku ODS.

Metat takto prázdné granáty je směšné. Ale po první reakci přijde vzápětí druhá dělostřelba, ta bude už rafinovanější.

Svět je příliš složitý

Jsou dvě politické školy. Jedna říká, že cesta nahoru vede oklikou přes zničení konkurence. Druhá věří, že existuje i cesta přímá, přes vlastní nabídku voličům. Kdo zachází s mocí, ví, že se osvědčují obě, jak kdy a jak s kým.

Tajemství úspěchu je asi v kombinaci obého. Poctivý politik voličům lže, ale také jim nabízí něco zajímavého a užitečného. Od těch dob, co se politik stal prostřednictvím médií součástí každého obývacího pokoje, nezbývá než tuto habaďúru hrát.

Být trošku herec a baron Prášil, teprve ve druhé řadě známou slibotechnou. A až někde vzadu se krčí to hlavní: politický program, ideály a cíle. Nemyslím, že za tuto tristní situaci politici mohou. Lid to tak chce, protože žijeme v éře zábavy a šaškování.

Například anonymní akcie se stávají důležitým předvolebním politickým heslem. Zakážeme tyto akcie a bude konec podvodům. To je lákavé a srozumitelné. Jenže to není pravda.

Anonymní akcie jsou složitá problematika, o tu se nebude zajímat nikdo. V předvolební soutěži vyhraje ten, kdo řekne lepší bonmot, hrubší urážku, drsnější metaforu. Podobné vlastnosti má většina politických témat.

Svět je složitý, příliš mnoho věcí souvisí s jinými, pohneš tímto, otřese se nečekaně něco jiného, než tvrdíš. O to jednodušší jsou předvolební kampaně. Nejspolehlivější heslo je: Oberte bohaté. A protiheslo: Kudy chodil, tudy krad, sociální demokrat. Od politiků se nečeká výklad, že je svět složitý, nýbrž schopnost složité jevy zkreslit v jednoduchá hesla.

Změna v čele ODS vyvolává zvědavost, dohady a kombinace. Co bude? Kam to všechno povede? Je Nečas představitelem nového proudu v ODS, či je to naopak návrat ke staré osvědčené ODS, nebo je to jen náhodná změna v tísni?

O skutečné Nečasově příští politice se zatím málo ví. Představoval vždy esenci čistého konzervativního myšlení, ale vliv na ODS to mělo jen částečný. Posílí tato linie? Řečeno slovy prezidenta, vrátí se ODS ke svým ideovým kořenům? A ocení ho voliči?

Topolánek chtěl získávat voliče širokým rozkročením měkkého okraje nad tvrdým jádrem. Z pokusu o zlidovění strany mu zůstalo hlavně to, co je na lidovosti špatné: primitivnost, zjednodušování, nečitelnost politiky.

V otevřeném systému strany vždycky hledají rovnováhu mezi tvrdou ideologií a kompromisnickou vypočítavostí. Ale kde ta rovnováha je, nikdo neví. Otázek vystoupání Nečase nahoru nabízí víc než dost. Na všechny musí dát odpověď příští týdny, nebo spíš už příští dny. Víc času před volbami Nečas nemá.

I hrubost se musí umět

S hledáním programu neměla ODS nikdy velké potíže. Trable měla vždy s vysvětlováním a obhajováním toho programu a s jeho realizací ve slaboučkých koaličních vládách. Problémy měla i se vkusem a stylem.

Chtěla Paroubka dohnat a předehnat v jeho nejsilnější zbrani, v hrubosti. Marně, i hrubost se musí umět. Proti Paroubkovi byl Topolánek příliš ostýchavý a neohrabaný hrubec.

Potíže měla ODS i s propagací svých úspěchů, i těch částečných. Novými programovými cíli Nečas oslnit nemůže. Voliči se o to, co se nabízí, příliš nestarají. Strhne je, jak se to nabízí.

Třicetikoruna u doktora, tento trapas české politiky, je toho čitelnou ilustrací. ODS se nepodařilo obhájit racionální jádro tohoto opatření a jeho užitečnost zejména pro chudší pacienty. Zato ČSSD dokázala těch třicet korun vybarvit jasně v černé barvě, jako zlo proti chudákům.

Zůstanou jen vzdušné zámky?

Tento postup Nečase zase čeká. Sociálním demokratům se osvědčil, bude jej opakovat. V příštích dvou měsících uvidíme české politické dějiny ve zrychleném provedení.

Nečas, nebo řekněme nečasovské vedení ODS, bude muset ve zrychleném tempu formulovat, co je ta nová změna, a získávat pro ni voliče. ČSSD bude muset operativně přestavovat mířidla kanonů a rychle přenášet palbu z místa na místo. Otázka je, jak rychle obě politické lodě mohou měnit kurz.

Nečas je politik, kterého mediální půtky a populistické triky nikdy příliš nepřitahovaly. Je to typ politika, který důvěřuje rozumu. Jednak svému, jednak voličů. Jeho fyzikální vzdělání se ozývá.

Paroubek se naopak na cestu věcné argumentace nikdy nevydá. S rozumem voličů nepočítá, opírá se o emoce a iluze. Pochází z civilizace normalizačních restaurací a jídelen. Pro jednou se to připomenout musí, protože i to je politická hodnota.

Uvidíme, řečeno metaforicky, souboj dvou civilizací, restaurace a fyziky. První axiom už Nečas ohlásil: velká koalice není možná.

Avšak jednu kvalitu už příští zápas dvou civilizací nabízí: politika by se mohla opět stočit od afér a skandálků k tématům.

Pokud to však voliči přijmou. Neboli, jestliže ten, kdo podá ucelený výklad svého příštího vládnutí, zaujme voliče víc než ten, kdo sestaví vzdušný zámek ze slibů a lží.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video