Ilustrační foto

Ilustrační foto | foto: Petr Topič, MAFRA

KOMENTÁŘ: 2013. Rok hysterie. A rok, kdy promluvilo „druhé Česko“

  • 40
Zaprvé: Hysterie není řešení. Zadruhé: Při hodnocení událostí nemá člověk přehánět. A zatřetí: Pozorovatel musí zkoumat, zda jeho úsudek není ovlivněn pobytem v bublině, která je oddělena od zbytku společnosti.

Bez kontextu možná znějí tyto tři body jako komická moudra, ale nabývají po mém soudu na kruté aktuálnosti, pokud se ohlížíme za děním v Česku v končícím roce 2013. Protože právě tyto tři zásady byly v posledních dvanácti měsících často opomíjeny.

Staly se totiž věci pro mnohé lidí pohybující se v určitých politických a intelektuálních kruzích nechtěné či překvapivé. Nejprve v lednu zvítězil v prezidentských volbách Miloš Zeman. Posléze v červnu v důsledku policejní razie skončila vláda Petra Nečase. Nakonec v říjnu výrazně uspěla nová strana ANO miliardáře Andreje Babiše. Tyto události se v politice i médiích setkaly s nesouhlasem v různé škále; od černých, ale vcelku věcných komentářů přes přepjaté reakce až po vskutku hysterické výzvy.

Nejprve mohl člověk při sledování médií propadnout pocitu, že země směřuje k Zemanově autoritářské vládě; prezident je totiž geniální stratég a vždy všechno vyhraje. Posléze se ozývalo, že státní zástupce Ištvan rozpoutal policejní puč, když svrhl Nečase. A na podzim jsme se dozvídali, že nikoli Zeman, ale Babiš bude tím novým autoritářským vládcem.

Rozhodně narcistně netvrdím, že jsem snad já všechno čekal a předvídal, vůbec ne. Též pro mnohé kritické poznámky mám pochopení. Potíž však byla v přehánění. Miloš Zeman se skutečně snaží získat co nejvíce moci, avšak volební neúspěch strany nesoucí jeho jméno a ostuda jeho spojenců v ČSSD ukázala, že žádným démonickým géniem není.

Lze po právu pochybovat o červnové policejní akci, ale termín puč není adekvátní; jestli chce někdo vědět, co je puč, ať si nastuduje třeba dějiny Chile s tisíci mrtvých. A naprosto rozumím mnoha výtkám na adresu Andreje Babiše a jeho populismu, za speciálně problematické a jím dosud ne zcela vysvětlené považuji, že ruku v ruce s budováním politické moci buduje též mediální impérium. Ale nový autoritativní vládce? To bychom zašli opět příliš daleko.

A pak je zde ještě jedna důležitá věc. Zemanův volební úspěch i Babiš jsou projevem ostrého nesouhlasu značné části občanů s politikou předchozí reprezentace symbolizované Nečasem (a Miroslavem Kalouskem). Ať už šlo o skrývání skandálů, což může znát i státní zástupce Ištvan, nebo o ekonomický propad, který pocítili mnozí voliči - ono chudší „druhé Česko“, které obrazně řečeno do pražské kavárny nejezdí.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video