Čtyři pětiny Němců se domnívají, že vláda nemá uprchlickou krizi pod kontrolou. Poslanci z kancléřčiny vlastní strany sepisují protestní dopisy a předseda sesterské CSU Horst Seehofer dokonce hrozí ústavní žalobou.
Jakub Eberleje výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Zabývá se zejména současnou německou zahraniční politikou.  |
Je skutečně možné, že po více než deseti letech nastává konec jednoho velkého politického osudu, k čemuž by jistě významně pomohl neúspěch v trojici březnových zemských voleb. Existují zde ale také tři významné důvody, proč bychom Merkelovou neměli odepisovat předčasně.
První z nich leží v rozporuplné interpretaci průzkumů veřejného mínění. Kancléřku i její stranu oprávněně děsí nepříznivý trend, kdy preference již několik měsíců klesají. Jinou věcí jsou ale vlastní naměřená čísla. CDU se dnes pohybuje zhruba na 35 %, což je sice citelně méně než při nečekaně dobrém výsledku z roku 2013 (41 %), ale přibližně na úrovni, která stačila na předchozí dvě vítězství v letech 2005 a 2009.
Druzí sociální demokraté navíc ztrácejí více než deset procent. Klíčové tedy bude, na jaké hladině se pokles zastaví a jak se projeví v zemských volbách. Preference jako takové zatím příliš alarmující nejsou, sama Merkelová se pak stále drží na třetím místě v žebříčku popularity.
Druhým důvodem k obezřetnosti je umění politického přežití, které Merkelová v minulosti mnohokrát prokázala. Obraz neotřesitelné „železné kancléřky“ vznikl až v posledních několika málo letech. Merkelová naopak většinu své politické kariéry strávila v pozici, kdy na každou její chybu netrpělivě čekali straničtí konkurenti, kteří dokázali Merkelovou často zahnat do kouta.
V roce 2002 si CDU na úkor Merkelové zvolila jako volebního lídra předsedu sesterské CSU Edmunda Stoibera. O tři roky později ji od podobného osudu možná zachránilo jen nečekané vyhlášení předčasných voleb. Na ráně pak Merkelová byla ve vládě i CDU přinejmenším celých prvních pět let svého premiérství. Přestože často čelila přesile, své rivaly vždy dokázala odstavit a pozici si udržet.
Třetím důvodem je vysoké riziko, do kterého by se CDU pouštěla výměnou lídra. Chybí jasný nástupce, i když třeba třiasedmdesátiletý Wolfgang Schäuble se u křesťanských demokratů i veřejnosti těší velké autoritě. Nového šéfa vlády by ale museli v nové volbě podpořit i sociální demokraté, kteří jsou v schizofrenní pozici koaličního partnera i nejsilnějšího soupeře a jistě by tak nedali nic zadarmo.
Vzhledem k zásadnímu významu Merkelové, kdy mnoho voličů v roce 2013 hlasovalo spíše pro kancléřku než pro CDU, by se logicky objevil problém legitimity nového premiéra. Vyhlídka možných předčasných voleb pak není pro nikoho příliš lákavá. Žádná z parlamentních stran by si v nich totiž podle současných preferencí výrazně nepolepšila a o křesla by se musela bát klidně i třetina poslanců CDU a CSU.
Angela Merkelová bojuje o svou budoucnost, která je pro příští týdny a měsíce velmi nepředvídatelná. Svůj osud má ale stále ve vlastních rukou.
