Pedofilie, stejně jako jiné lidské neřesti, je stará právě jako lidstvo samo. Ale v posledních letech se o ní mluví stále více, a to - bohužel - prakticky vždy jen v souvislosti s internetem. Je opravdu internet semeništěm zločinu, a to především pedofilie a dětské pornografie?
Podobně jako u živelních katastrof vytváří současné bleskurychlé šíření informací dojem, že některé jevy jsou stále častější a ničivější. Nejsou. Jen se o nich dozvídáme detailně a on-line. Kromě pedofilie internetové existuje pedofilie v rodinách, školách, na dětských táborech nebo v pěveckých sborech a církvích. Je tedy internetu nasazována zbytečně psí hlava? Ano i ne.
Je pravda, že neexistuje vhodnější nástroj pro páchání distanční trestné činnosti, kdy se oběť a útočník mohou nacházet každý na opačném konci zeměkoule. Ale jako u každého zločinu je nakonec stejně rozhodující, zda a kdy dojde ke kontaktu ve skutečném světě. Tedy: na který účet pachatel odsaje peníze z vašeho účtu, stejně jako zda a kdy se setká s dítětem a co se pak odehraje.
Podíváme-li se dnes na internet, obsahuje miliony inzerátů dospělých osob, směřujících k sexu zdarma či za peníze. Ale pokud bychom měli k dispozici statistiku, kolik z nich se skutečně realizovalo při osobním setkání, bylo by to asi číslo velice malé - možná tisícina promile všech inzerátů.
Internet nám nabízí "nesnesitelnou lehkost komunikace" - nic více a nic méně. Proto se dívám na výkřiky o tom, že internet je rájem pro pedofily, se značnou rezervou. Přinejmenším pokud jde o pedofily, kteří by to rádi dotáhli až do konce - ne čumily, vtipálky, voyeury a teoretiky.
Co se tedy ve skutečnosti odehrává v chatu nebo v rámci nějaké internetové sociální sítě? (Sociální sítě jsou obecně nebezpečné, zejména pro děti a mládež, ale to je zase jiná kapitola.)
Potenciální pedofil si zde může vybírat oběti a pak je lákat do svých osidel prostřednictvím elektronické komunikace nebo - pokud dítě poruší nejzákladnější pravidla opatrnosti a uveřejní adresu bydliště či školy - i osobně. Může se také jen ukájet tím, že s dítětem komunikuje, posílá nebo vyžaduje kritické obrázky, diskutuje o pohlavních praktikách a vybízí k nim apod.
Je třeba si říci, že internet obsahuje mnoho sexuálně explicitních textů, obrázků a audiovizuálních snímků, takže i bez pedofilů jsou děti na něj přistupující zavaleny a možná i ohroženy množstvím informací nevhodného charakteru. A byť některé informace mohou být nevhodné, jejich šíření nenaplňuje skutkovou podstatu trestných činů, jako jsou výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií či zneužití dítěte k její výrobě.
Ve skutečnosti se bude jednání pedofilů pohybovat na hraně či za hranou trestného činu ohrožování výchovy dítěte, či dokonce svádění k pohlavnímu styku. A také - dojde-li k osobnímu setkání - může samozřejmě být naplněna skutková podstata znásilnění nebo pohlavního zneužití.
Jak se bránit?
Vždy by měla především zafungovat prevence, a to jak u dětí a jejich rodičů, tak u provozovatelů webů, chatů a jiných internetových nástrojů. Prioritou by mělo být vzdělávání dětí a především dospělých - jejich rodičů. Aby děti byly poučeny (a také kontrolovány úměrně svému věku). Instalace programů, které umožňují filtrovat nevhodný obsah, je více než žádoucí. Možnost samostatného pohybu dítěte na internetu musí být nepřímo úměrná jeho věku a vyspělosti.
Na některé komunikační nástroje jsme krátcí. Nikdo nemůže bez souhlasu soudu monitorovat obsah elektronické komunikace, a to ani zmíněných chatů, ICQ apod. Prolomením ochrany telekomunikačního tajemství pod heslem boje proti pedofilii bychom narušili základní ústavní ochranu definovanou v Listině základních práv a svobod a v dalších právních předpisech včetně mezinárodních aktů.
Jiná věc by byla, kdyby takové sledování bylo provozováno se souhlasem všech účastníků nebo jejich rodičů. Lze si představit tedy takzvaný "bezpečný chat", který bude pod nepřetržitou kontrolou provozovatele či jiných osob. Otázka však je, zda by pak děti nedaly přednost zakázanému ovoci, tedy jiným místům na internetu. U rodičů, kteří své děti odloží k počítači, aby od nich měli pokoj, by se to asi mohlo snadno podařit.
Co už vůbec nemá smysl, je jakási kontrola webových stránek na "nebezpečný obsah". Co to je - a kdo o tom rozhodne?
Represe je samozřejmě nutnou složkou boje proti jakémukoliv zločinu, ale zatímco v reálném prostoru pachatel nechává reálné stopy, ve virtuálním prostoru lze za sebou stopy smazat snadněji, stejně jako je zfalšovat či podvrhnout. Proto by se dle mého názoru represivní složky měly více zaměřit nikoliv na brouzdání po internetu, ale na rázný zásah v momentu, kdy hrozí fyzický kontakt dítěte s pedofilem.
Zde je rozhodující, kdy se policie dozví, že se takový kontakt chystá. A bez porušování lidských práv a svobod to je jedině na prevenci - tedy na získávání informací přímo od dětí.
