Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Evropa zatím pomáhá pašerákům

  18:03aktualizováno  18:03
Dokáže Unie zastavit příliv uprchlíků? Hodně to záleží na „motivovanosti“ Turecka a Řecka. Pokud by však tyto státy neuspěly, je třeba mít připravenou záložní variantu, píše ve svém komentáři ředitel zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček.

Běženci u vesnice Tabanovce na makedonsko-srbské hranici (10. února 2016) | foto: AP

Společně s lepšícím se počasím se pašeráci lidí pomalu připravují na novou sezonu. Tak dobrý obchod přichází jen jednou za život. Namísto popojíždění s turisty a potápěči nabídnete se svým člunem zákazníkům něco lepšího.

Vloni byla hitem třeba hodinová jízda na přeplněném gumovém člunu z tureckého pobřeží na řecký ostrov Lesbos. Vzhledem k tomu, že se jednalo o ilegální překročení schengenské hranice, říkali si za ni místní i o tisíc dolarů. Když takový gumový člun obsadíte třiceti až čtyřiceti lidmi, vynásobíte pětadvaceti na českou korunu, několikrát za den to otočíte... Matematiku nechám na čtenáři.

Kdo by nezatoužil tak snadno a dobře vydělávat? Riziko nebylo velké - pohraniční stráž fakticky neexistovala. Jedinou skutečnou hranicí je potom počasí a svědomí, na gumových člunech zahynulo v těchto místech jen letos kolem čtyř set lidí. V zimě překračuje hranice Schengenu okolo dvou tisíc lidí denně. Kolik to může být v létě? A co když začne pozemní operace proti Islámskému státu ze strany arabské koalice? Nakolik mohou tato čísla stoupnout? A jak jsme na to připravení?

Co budou chtít Turci

Hynek Kmoníček

Šéf zahraničního odboru prezidenta Hynek Kmoníček (5. dubna 2013)

Ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta České republiky. V letech 2001 až 2006 byl velvyslancem České republiky při OSN v New Yorku, byl také českým velvyslancem v Indii nebo v Austrálii.

Evropská unie představuje stroj únavně pomalý. Většinou se spolehlivě pohne až ve chvíli, kdy už to čekající málem vzdali. I proto letos konečně dělá to, co měla dělat před rokem, a dokonce často zavádí to, co dříve kritizovala.

Nejdřív zachraňovala tonoucí, ilegálně přecházející mořské hranice do Řecka, a sama je tam vozila. Do tureckých vod, mimo EU, nesměla. Pak se konečně Unie rozpomněla na málem zapomínaný fakt, že Turecko je přece v NATO, a tak dnes plavidla Aliance mohou vstupovat do jeho vod, mohou pašeráky kontrolovat a v některých případech vracet lidi zpět na turecké pobřeží.

K ochraně řeckých hranic by měla přispět i připravovaná společná pohraniční stráž EU. To samozřejmě také není úplné řešení, protože s nashromážděnými uprchlíky na pobřeží začne namísto tureckých pašeráků obchodovat turecký stát.

Prorokoval jsem před časem v jiném článku, že Turci budou chtít za pomoc s uprchlíky dvě věci otevřeně a jednu nepřímo. Otevřeně si řeknou o bezvízový vstup do Schengenu a o peníze. Nepřímo je bude zajímat, zda, jak, kdy a kde a za pomoci koho bude vznikat kurdský stát. Nyní jsme do tohoto období vstoupili.

Fotogalerie

Vízová facilitace - v normální lidské řeči bezvízový styk - s Tureckem už leží na stole. Tři miliardy eur, které mělo Turecko dostat na dva roky, aby se vypořádalo s uprchlíky, už Ankaře nestačí. Prý je to částka vhodná na jeden rok. A na ten další by bylo lepší raději poslat už miliard devět.

Turecko, hovořící o pozemní operaci v Sýrii, si v podstatě hodlá vytvořit nárazníkovou zónu, po které dávno toužilo a která de facto vrazí klín mezi kurdská území, a znemožní tak vytvoření jednotného Kurdistánu na územích, kde etnikum tvoří většinu.

Turecko je náš spojenec, a i proto je možné mít pro jeho národní zájmy jisté pochopení. I se spojencem se však podstatně lépe vyjednává v okamžiku, kdy pochopí, že v případě nedohody by se mohl ocitnout na vedlejší koleji. Že v případě kolapsu plánu A existuje plán B.

Nesázet vše na jedinou kartu

Další dírou v cedníku Evropy je Řecko. To již dokončilo čtyři z plánovaných hotspotů na ostrovech a ten zatím poslední, na Kosu, blokuje nesouhlas místního obyvatelstva. To je, na rozdíl od předcházejícího roku téměř naprosté nečinnosti, důvod zcela evropsky pochopitelný. Teď ještě zavést něco tak normálního jako ostrahu hranice.

Uprchlická krize

Řecko na změnu chování dostalo tříměsíční zkušební lhůtu. Věci se začaly hýbat, protože země pochopila, že nakonec existuje riziko plánu B a s ním spojený faktický grexit ze Schengenu.

Celá idea plánu B prostě vychází z jakési pohyblivé hranice Evropy a pokusu najít tu čáru, kterou je Evropa ochotna držet a nepustit. A okolo které se následně vytvoří celý systém hotspotů, registrace uprchlíků, vyřizování azylových žádostí a nakonec i přerozdělování uprchlíků do dalších zemí Unie.

Nejlogičtější je, aby tato linie vedla přímo po legálních hranicích EU a Schengenu. Nicméně pouze maršál, který zná jenom série totálních vítězství a nikdy zásadně neustoupil, si nechystá nějakou záložní variantu.

Možná by bylo dobré začít v Bruselu vysvětlovat, že nikdo nechce budovat umělé ploty napříč Balkánem namísto dohody s Tureckem a nikdo v tom Řecko nechce nechat plavat. Nicméně se také musí dodat, že je třeba být na takovou možnost předem připraven, protože to výrazně posílí naši vyjednávací pozici s Tureckem a Řeckem, které musí vědět, že nejsou naší jedinou záchranou.

Kdo zná historii Evropy, nevsadí svoji budoucnost na jedinou kartu, a to ještě navíc kartu řecko-turecké spolupráce. Musíme dokázat vysvětlit, že úvahy o plánu B přece posilují šance na to, aby nemusel být nikdy realizován. Pouze má pro plán A více motivovat.

Jak to všechno skončí? Pokud dobře, tak namísto vrtání bulharské díry do neexistujícího plotu zavedeme všechna postupná opatření najednou. Bude mezi nimi i to, že Německo zjistí, že došlo k naplnění jeho současných kapacit a možností. Toho dne se po školách a tržištích v Kábulu začne říkat, že cesta do Evropy trvá dlouho, protože je legální. Už nebude platit, že motivaci k odchodu představuje fakt, že to dnes jde a zítra už to nepůjde. Pak Evropa pomůže, co bude moci a komu bude moci.

Zatím pomáhá pašerákům.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.