Zásadově proto, že boj za to, aby elektrárna Prunéřov (v tomto případě) a všechny další byly co nejšetrnější, patří k jeho práci. Ať to stojí, co to stojí. Pokud premiér nesouhlasí, ministr se buď musí sklonit, nebo odejít. A Dusík odešel.
Zachoval se však i chytře a prakticky. Tím, že se poděkoval z vlády chvíli před volbami, ani on, ani jeho strana nic neztrácejí. Jasným postojem v přímém přenosu naopak získávají. To je přeci kampaň jako břitva! Zelení si nekleknou před diktátem premiéra. Ba nebudou se plazit ani před diktátem všemocného ČEZ.
Ekologové se podle průzkumů pohybují na hranici, či spíše těsně pod hranicí volitelnosti.
Aby urvali to rozhodující procento oddělující politické nebe od pekla, potřebují dvojí: přesvědčit své věrné o tom, že nejsou zkorumpovaní, že jsou důvěryhodní. A potřebují také velká gesta, aby si jich i další voliči v té změti plakátů všimli.
Jan Dusík včera udělal obojí a zelené to nestálo ani haléř.