Podařilo se mi loni stát pár metrů od Obamy, když v Praze oznamoval svou vizi budoucnosti světa bez jaderných zbraní. Americký prezident zněl přesvědčivě a nešlo mu upřít, že má vizi. To je důležité: schopnost realizovat dlouhodobé vize odlišuje státníky od politiků.
Jenže dnes podepsaná dohoda žádným historickým krokem ke světu bez jaderných zbraní není.
Důvody jsou přitom nasnadě. Co třeba Izrael? S arabskými sousedy svedl řadu válek, při té jomkippurské měl v roce 1973 pořádně namále. I když se židovský stát ubránil, arabské země se přesvědčily, že s ním válčit jde. Izraelce nezajímá Nobelova cena míru ani potlesk davů lidí, kterým někdo nastrká vlaječky do rukou. Chtějí přežít - a početní nevýhody vyvažují jadernou převahou a odstrašením.
Důvod druhý leží na jihovýchodě Asie. Umíte si představit, že se jaderných zbraní kvůli Obamovu úsměvu jen tak vzdá nastávající supervelmoc Čína? Kdy naposledy si mocipáni z Pekingu nechali do něčeho mluvit? Všichni jsou na ně krátcí, Google, americké výtky o podhodnoceném jüanu i četné prosby, aby Číňané nepopravovali cizince.
|
Podpis je krok správným směrem, ale svět bez jaderných zbraní není zatím ani o píď blíž. |
Proč by se za situace, kdy si zbytek světa jaderné zbraně nechá, atomových hlavic zbavovala Británie a Francie, není příliš jasné. Jsou pro ně znakem prestiže a nemají jich nijak mnoho.
Smlouva START navíc není nijak unikátní, v minulých desetiletích různých omezovacích či odzbrojovacích smluv uzavřely USA a Sovětský svaz (či Rusko) sedm. I kritizovaný Obamův předchůdce George W. Bush v roce 2002 jednu podepsal. Omezovala počty hlavic na 1 700 až 2 200, ale to se asi zdůrazňovat nebude. Voličům je třeba prodat image velkých mužů míru, kteří dohodli a v Praze podepsali přelomovou smlouvu.
Aby nevznikla mýlka: podpis smlouvy START je zcela jednoznačně správná věc. Je správné pokračovat v odzbrojovacích krocích Cartera, Nixona a Brežněva, Reagana, Bushe staršího a Gorbačova (o všech předešlých smlouvách čtěte zde). Velké jaderné arzenály jsou zbytečně drahé na údržbu (což je důležité za časů ekonomické krize) i ohlídání. Obama i Medveděv můžou rozstřílet spoustu lidí na radioaktivní kaši i bez těch pár stovek zastaralých hlavic, kterých se zbaví.
Dvojice pražských autogramů ale nijak nepřispěje k řešení izraelsko-arabského konfliktu či smíru mezi západní civilizací (včetně Ruska) a muslimským světem. Ani nevylepší ekonomickou a tudíž i vyjednávací pozici světa vůči Číně. Ani... a hodně dalších ani.
Proto se nic slavného v Praze nestalo. Podpis je krok správným směrem, Česko je zase o něco známější ve světě (a to je dobře), ale svět bez jaderných zbraní není zatím ani o píď blíž.
