A kdyby s ním přijel též mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení (ano, i to se má stát), levicoví komentátoři by protestovali, komunisté demonstrovali a kluby českého pohraničí vrhaly vejce.
Velice dobře si pamatuji, jak veliké hádky a debaty se v devadesátých letech ohledně vztahů mezi Čechy a Němci vedly. A jak moc se část společnosti, tuzemští politici a novináři (včetně mojí osoby) zabývali vzpomínkou na konfliktní česko-německé soužití v jednom státě, soužití ukončené po válce vysídlením sudetských Němců z Československa.
Kolik se od té doby změnilo, ukazuje právě dnešní klid, který provází návštěvu ministerského předsedy Bavorska, státu držícího nad potomky sudetských Němců oficiální záštitu. A posun nespočívá jen v tom, že na poplach se bije málo.
Změna je samozřejmě mnohem hlubší: návštěva bavorského premiéra není zase takovým milníkem, záležitosti sudetských Němců hrají už delší dobu v celoněmecké zahraniční politice mizivou roli. Návštěvě navíc předcházela žádost mluvčího sudetských Němců Posselta o odpuštění viny, kterou učinil v Lidicích; na místě vesnice, kterou němečtí nacisté srovnali se zemí a velkou část jejích obyvatel rovnou povraždili.
Osobně toto uklidnění chápu jako příklad, kterak se může mladý člověk ve své radikální sebejistotě mýlit (jakkoli ta sebejistota může být zábavná).
Před patnácti lety jsem byl coby takový mladík skálopevně přesvědčen, že se otázka minulosti musí uzavřít nějakým velkým, teatrálním gestem Čechů přímo k sudetským Němcům, jinak bude navěky nemile zatěžovat vztahy České republiky s celým Německem. A určitě jsem nevěřil, že se spor může zklidnit prostě časem.
To však byl omyl. Můj omyl.
Z kolektivní paměti se samozřejmě křivdy nevytratí, určitě se i o tomto víkendu nějak připomenou. Vyhánění a vyhnání sudetských Němců bylo opravdu hrozná věc. Jenže jakkoli ji mohu dnešníma očima po právu odsuzovat, děla se v ovzduší celkového zhrubnutí, které nastalo okupací Československa Hitlerovým Německem, obludným útlakem, násilím a zabíjením. Avšak i to bylo jen vyvrcholením předchozích konfliktů.
Jak se ukazuje, takový výklad, umírněný a nejednostranný, dnes vítězí. Vítězí, protože ho předkládají historici a publicisté obou stran. A převažuje i proto, že v obou zemích sílí generace, které druhou světovou válku ani odsun nezažily či nepamatují, tudíž jsou ochotny onen výklad přijmout bez emocí.
Co více, dokonce zjišťují, že kromě potýkání také existovalo stýkání, že Češi i sudetští Němci žili spolu jako sousedi. A normální lidé.
