Kamera zaznamenala i část z neveřejných rozhovorů Václava Havla s předsedy stran, které ve volbách 1996 uspěly. Tehdy nezískala dosavadní koalice ODS + KDU + ODA většinu a záleželo i na šéfovi ČSSD Zemanovi, co bude dál.
V dokumentu sledujeme záběry z vilky v Královské zahradě. Prezident se loučí s Klausem (přijal ten den i Luxe a Kalvodu). V průběhu schůzek piluje větu, v níž má veřejnosti sdělit, koho pověří sestavením vlády. Vítězný Klaus chtěl pověření pro sebe. Spolupracovníci Havla brzdí, ať mu nedává bianco šek. Neustále vidíme prezidenta, jak drží v ruce papírky s onou klíčovou povolební větou, spousta přeškrtaných slov...
Střih. Do vilky vchází svou typicky klátivou chůzí Miloš Zeman, předseda druhé nejúspěšnější strany. Havel ho vede do přijímacího salonku. Ptá se, zda by pro něj byla přijatelná věta, že vyzval jsoucí koaliční strany, aby se pokusily vytvořit menšinovou koalici samozřejmě po jednání o podpoře s ČSSD. Pak se odmlčí, žmoulá papírky, oba kouří.
Zeman: "Pane prezidente, pokud budete akceptovat můj návrh na mezikrok, budu já akceptovat s těžkým srdcem návrh na tuto formulaci... Vy si přece nemůžete nechat schvalovat každou svoji větu Václavem Klausem, tady ten spor o to, kdo je učitel a kdo je žák, se konečně zaplaťbůh vrací do listopadu nebo prosince ’89 a je to tak dobře." A než Havel stačí cokoli říci, Zeman mu už navrhuje svou formulaci oné prezidentské věty: "Rozhodl jsem se pozvat ke kulatému stolu předsedy čtyř demokratických stran, abych vyslechl jejich názory na současný stav politické scény."
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
Jiří Stránský: Jak volit po vzoru slepého generála Luboš Palata: Proevropská koalice půjde sestavit jen ztěžka  MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Havel mlčí, usmívá se. Pak řekne, že by to nebylo fér, protože o žádné schůzce s ostatními nemluvil. Zeman k rozpačitému prezidentovi dodá: "Myslím si, že je čas, kdy je potřeba ukázat pevnou ruku. Můj názor je, že teď je možné obnovit vaši autoritu z počátku OF. Tento okamžik se nevrátí. A pokud se budete dotazovat, jestli je smíte pozvat, tak je to příklad toho, že autorita prezidentského úřadu by byla snížena. Prezident se neptá, zda smí pozvat, prezident zve, pane prezidente..."
Havel se usměje, mlčí, hledí do papírků a po delším přemítání říká, že Klausovi musí zavolat, aby se o schůzce dozvěděl od něj, jinak by to byl podraz. Teď mlčí zase Zeman, dým cigarety stoupá: "V čem je ten podraz?" ptá se. Mlčí naopak Havel a Zeman vytahuje těžší kalibr: "Masaryk by je pozval, pane prezidente. Dáte mi ještě jednu becherovku?" Prezident se zvedá a jde pro lahev, sám mu nalévá...
Střih, Havel telefonuje s Klausem: "Situace se nám tu zamotala. Zeman přišel s naprosto novou podmínkou. Chce, aby se všichni čtyři předsedové sešli u mě na Hradě. Ale nechci říci o té žádosti, protože on jasně řekl, že by to zablokovalo tu možnost podpory. Tak panbůh s námi, no ahoj."
Střih, televizní reportérka Drtinová říká: "Ani dnes po jednání se čtyřmi předsedy se neví, koho Václav Havel pověří sestavením vlády." Jak vše dopadlo, už víme, premiérem se stal Klaus. Kouteckého pohled do minulosti může být vodítkem, jakou povolební větu si zakrátko bude pilovat prezident Zeman.
