Takový absurdní klip by příznivci týmu McLaren Mercedes jistě ocenili. Ve skutečnosti je to však zhola nemožné. Tedy pokud si na místo brazilského pilota nedosadíme Paroubka nebo Bursíka a na místo neexistujícího vozu jejich "silného kandidáta proti Klausovi".
Prezident je u nás ctěn, ale prezidentské volby bývají nepěkné. V prosinci 1934 vetchý Masaryk už skoro nedokázal přečíst předepsaný slib. Přesto byl stařec veden k nedůstojnému divadlu: žádný jiný kandidát nepřicházel v úvahu.
Ponižující baštonádu si musel odbýt i Václav Havel. Vědělo se, že musí být zvolen, ale poslanci a senátoři se rozhodli dát najevo svou moc a sílu. Po zatčení Miroslava Sládka (kde je mu dnes na dně luxusního smetiště konec), debilních projevech a pištění Dagmar Havlové byl hrdina listopadové revoluce zvolen rozdílem jediného hlasu.
Volba v roce 2003 nebyla tragická, ale komická. Tehdejší vláda, sociální demokraté, lidovci a Unie svobody, měla jisté, že vyhraje, komunisté přece nepodpoří démona trhu.
Jenže Špidla tak dlouho váhal a přebíral, až musel poslat do hry nenáviděného Zemana. Raději, než aby viděl na Hradě jeho, vrazil mu do zad vývrtku a otevřel bránu panského sídla pro Václava Klause.
Sociální demokraté se ale nepoučili. Hledají vhodného kandidáta, jako by měli obsadit funkci předsedy dozorčí rady družstva antoušků a ponocných, a ne nejprestižnější funkci ve státě. Navíc se při nerozhodných volbách v loňském roce ukázala prezidentská podpora vedle Dalíkovy obratnosti jedním z klíčových faktorů vítězství Mirka Topolánka.
Jak je možné, že Jiří Paroubek, jindy rozhodný a schopný (dle mnohých všehoschopný) politik, opakuje Špidlovu chybu? Jsou dvě možnosti: Buď skutečně není nikdo, koho by mohla levice podpořená zelenými a jistě částí lidovců postavit proti Klausovi.
Ten přece v očích mnohých poslanců a senátorů ztělesňuje aroganci, pravičáctví a nadutost. A i kdyby ne: chuť zatnout tipec neustále vítězící a vítězící ODS už musela ve většině politiků nabýt síly sexuálního pudu. A tady se nabízí příležitost.
To je opravdu v celém Česku jediný Klaus (na rozdíl od Masaryka ještě v plné síle), kdo může sedět na stolci Přemyslově, aniž by do něj bacil blesk?
Existuje ještě druhá možnost. Američtí poradci poradili Paroubkovi, že je potřeba vytasit žolíka co nejpozději, aby se neokoukal.
V případě lidové volby by to byla hloupost. Prezidentský kandidát by potřeboval obrovskou reklamní kampaň, která by vysvětlila, proč je ten nový prací prášek lepší než starý a vyzkoušený. Pokud o prezidentovi rozhoduje svědomí (rozuměj obchodní čich) poslanců a senátorů, stačí doba poměrně krátká.
Naopak, čím méně času bude mít ODS na to, aby se připravila na vskutku silného protivníka, tím lépe. Topolánek je vyčerpán boji o reformu, čeká ho rozpočet, Tlustý křičí, Hovorka mlčí, Klaus se jeví jako jistota, o kterou není potřeba se zvlášť starat.
A co když teď proti němu najednou vyjede rytíř bez bázně a hany s oranžovými, černými a zelenými v zádech? Když odkryje hledí, spadne Topolánek ze své herky. Hrůzou, nebo smíchem. Je možné, že je Paroubek takhle rafinovaný?
Kdo sledoval volbu v roce 2003, také si říkal: Ten Špidla přece nemůže být tak politicky prostoduchý, určitě má eso v rukávu. Nakonec neměl nic. Bude Paroubkův rytíř také spíš šašek? Nebo si Paroubek sedne na toho koně sám?
