A výsledky? Už je znáte. Povětšinou jen zklamání a naštvanost z nesplněných slibů.
Jenže i politika je pouze zaměstnání. Je naivní a absurdní věřit hlasatelům světlých zítřků a tomu, kdo tvrdí, že je v politické funkci hlavně pro vás (pro nás) a proto, aby sloužil veřejnosti. Kdepak, je tam hlavně kvůli sobě, kvůli prosazení vlastních zájmů.
Vzpomeňte si na jména Stanislav Gross, Miroslav Šlouf či Vlastimil Tlustý (seznam by mohl zabrat celou tuto stranu). Ale i na mrtvého mafiána Františka Mrázka, který rozdával politikům a podnikatelům úplatky a manipuloval s nimi, jak chtěl.
Navíc žádná strana a žádný kandidát (a je jedno, zda v kampani do krajů, či Senátu) dnes neříkají, že když budou u moci a ve funkci, tak nás s největší pravděpodobností čekají hubenější léta. Že ekonomika nebude růst tak rychle. Že budeme muset všichni více šetřit. Že školství a zdravotnictví není a nebude zadarmo. Že většina českých penzistů se za svůj důchod nebude ještě hodně dlouho válet na Mallorce podobně jako ti němečtí. Že je potřeba dále "ořezávat" výhody sociálního státu.
Jít, či nejít
Mám také obavu, že nemocnice a jiná zdravotnická zařízení budou mít po říjnových volbách do třetiny Senátu další problém: nedostatek lékařů. Pokud jste totiž doktorka či doktor, tak vás zřejmě kandidatura do této komory parlamentu někdy nemine. Je to už politická diagnóza, na kterou sází mnoho stran. Letos se tímto směrem vydala už i sociální demokracie.
ODS setrvává v případě kandidátů do Senátu většinou u svých funkcionářů – starostů, primátorů, senátorů. Zelení sice sedí ve Sněmovně, ale nedokázali ani postavit kandidáty do všech obvodů. Léta se tvrdilo, že v Senátu by se měli shromažďovat ti, kteří nás v něčem inspirují, kteří jsou "hlavy pomazané".
Čtení kandidátských listin však přináší velkou nudu a rozčarování. Až příliš mnoho nedůležitých jmen nebo známé "ojetiny". Snad jenom pivovarník Stanislav Bernard (za ODS) či bývalá šéfka Akademie věd Helena Illnerová (za zelené) jsou lidi, od kterých se dá očekávat nějaký zajímavý a překvapivý výkon.
Co s tím? Jít, či nejít v polovině října volit? Rozhodnout se jednoznačně v našem současném Tlustolandu není jednoduché (už u minulých krajských voleb v roce 2004 nebyla ani třetina oprávněných voličů). Pokud však překonáte znechucení z politiky, volte ty, kteří jen hloupě neslibují, jak všechno zařídí. Jenže takoví zde nejsou.
