Koho válka vyšvihla a koho srazila

Kdyby nebylo 11. září, vypadala by zřejmě Amerika jinak. Kdo by si před rokem pomyslel, jak vstřícní budou vůči Georgi Bushovi jeho krajané donedávna ještě rozdělení volbami a jak relativně hladce mu budou v Kongresu procházet zákony i za aplausu demokratů? Válka s terorem změnila kurz i moc mnoha lidí na politické scéně Ameriky.

Třeba viceprezident Dick Cheney. Na rozdíl od svých předchůdců, mužů číslo 2, kteří si vždy stěžovali, že jsou zastíněni a nejsou vidět, Cheney skutečně neviditelný je. Po 11. září pravidelně mizí do "bezpečného a neznámého úkrytu". Ani poslední víkend nikdo netušil, zda je ve svém washingtonském sídle, či kdesi v úkrytu. A přece se to jeví jako Cheneyho výhoda čím neviditelnější je, tím mocnější (a nenahraditelnější) se zdá.

10. září se na obálce časopisu Time objevil ministr zahraničí s pokořujícím titulkem Kam jste zmizel, Coline Powelle? Tehdy to byla do značné míry pravda, ale teď by to Time určitě nenapsal. Powell, ačkoli mnohé naznačuje, že jej s prezidentem Bushem nespojuje okatě srdečné přátelství, se v prvních týdnech po útocích projevil jako nejvlivnější - i když možná paradoxně nejizolovanější - muž kabinetu.

Přestože Mr. Opatrný byl léta vojákem, dává Powell stále najevo svůj životní postoj, že zbraně jsou až tím posledním prostředkem. Byl to především on, kdo prosazoval co nejširší mezinárodní koalici v boji proti teroru - a prosadil ji. Je to fakt, který jen svědčí ve prospěch Bushe, který byl kdysi karikován pouze jako loutka v rukou Cheneyho.

Donald Rumsfeld, ministr obrany a nejstarší člen Bushova týmu, se zviditelňuje jinak. Jako šéf Pentagonu denně filtruje médiím informace z afghánského bojiště. Získává body za přímost, například jak odpověděl na dotaz, čemu dává přednost, zda chycení bin Ládina mrtvého, či živého.

"Nevím, zda je to politicky korektní, když řeknu, že dávám přednost tomu prvnímu, ale myslím si, že stejně nemáme příliš na výběr." Hlas Rumsfeldova náměstka Paula Wolfowitze, rovněž člena užšího válečného kabinetu, zatím příliš nepřevážil.

Od počátku prosazoval tvrdé a rychlé údery, a to nejenom proti afghánskému Talibanu, nýbrž proti iráckému prezidentovi Saddámovi Husajnovi. Jeho hlas může nabýt váhy, zvláště pak po ukončení válečných operací v Afghánistánu, kdy se objeví další možný cíl - Bagdád.

V Bushově blízkosti se objevila nová hvězda - pensylvánský guvernér Tom Ridge, kterého prezident jmenoval svým poradcem pro vnitřní bezpečnost. List The New York Times dokonce zaspekuloval, že právě tento muž, na němž leží koordinace domácího boje proti terorismu, by mohl v roce 2004 být Bushovým spoluhráčem o místo viceprezidenta.

Na výsluní je i Rudolph Giuliani, končící newyorský starosta. Má šance získat v barvách republikánů jakýkoli úřad, který se naskytne. V očích Ameriky se stal symbolem nezdolnosti Newyorčanů.

A Albert Gore? Ten si naopak nestojí příliš dobře. Někdejší viceprezident, který si ještě nedávno dělal naděje, že se pokusí o Bílý dům znovu v roce 2004, je zatím hluboce zastíněn událostmi. Nyní dokonce se změněnou podobou - nechal si narůst vousy - mohl Gore jen přitakat Bushově popularitě a prohlásit: "Je to můj vrchní velitel."


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video