Další listy z Bostonu, Chicaga či Los Angeles to u republikánů vidí stejně, mezi demokraty favorizují Baracka Obamu. Noviny analyzují silné i slabé stránky kandidátů a pak se s plnou vážností vysloví pro některého z nich. Je to většinou moc zajímavé čtení.
Česká republika má svou volbu hlavy státu právě dnes. Alespoň pokud nakonec nezvítězí procesní šílenství kolem systému volby.
Koho tedy naše noviny doporučí volit za prezidenta? Je pro příštích pět let lepším kandidátem Václav Klaus, nebo Jan Švejnar? Který z obou ekonomů dovede naši zemi lépe reprezentovat v cizině, udávat tón politické debaty, otevírat otázky, do kterých se vládě ani opozici nechce?
Bude lepší držet se osvědčených jistot a potvrdit na Hradě Václava Klause, nebo vsadit na změnu a zvolit do funkce Jana Švejnara? Důležité otázky, o kterých v redakci MF DNES již týdny vedeme zajímavé diskuse.
Ty diskuse však mají jeden zásadní problém. Česká republika, na rozdíl od USA, nevolí svého prezidenta. Nevolí ho Češi, Moravané, Slezané a další národnosti žijící v této zemi. Volí jej 281 (námi již jednou zvolených) poslanců a senátorů. Ti všichni kandidovali za strany, které již léta slibují přímou volbu prezidenta.
Uplynulo další prezidentské období a přímá volba nikde. Jaké doporučení pro volbu pak mohou noviny dát? Mají přesvědčovat ty, jejichž skutečná motivace při hlasování je do značné míry jiná než starost o to, kdo je nejvhodnější hlavou státu?
ODS myslí na udržení vlády, ČSSD na to, jak vládu potopit, lidovci na církevní restituce, komunisté na to, jestli je výhodnější táhnout s ČSSD za jeden provaz, nebo naopak.
Vedení jednotlivých stran přímo či nepřímo tlačí na své poslance, aby byli jednotní, a dávají najevo, že s neposlušnými zatočí. Posuzování skutečných kvalit kandidátů je tak nějak stranou zájmu.
Místo toho jsme svědky vzrušené debaty, zda se má prezident volit veřejně, nebo tajně. Jedni se odvolávají na to, že veřejná volba zamezí zákulisním kšeftům, druzí argumentují demokratičností volby tajné.
Jednoduchý recept, který splňuje obojí, je svěřit rozhodování veřejnosti. Většina argumentů proti přímé volbě je navíc dost slabá. Prý by se musely měnit prezidentské pravomoci. A proč by měly? I tak jich má prezident docela dost.
Vliv na podobu národní banky, Ústavního soudu, milosti, možnost vetování zákonů, podepisování mezinárodních smluv, reprezentace země v cizině. Navíc je u nás hlava státu tradičně vnímána veřejností velmi vážně a prezident (či prezidentka) může být tím, kdo výrazně udává obsah a tón politické diskuse.
Prý by se také vychýlila rovnováha moci. Ano, přímo volený prezident by byl opticky silnější. A je to špatně? Co mu dává větší možnost rovného přístupu ke všem politickým hráčům než to, že nebyl zvolen z jejich vůle?
Říká se také, že by pak kandidoval kdejaký blázen a z voleb by se stala komedie. Tomu se dá zabránit třeba tím, že každý kandidát musí shromáždit sto tisíc ověřených podpisů. A je po bláznech, tedy alespoň po většině z nich.
Jediným relevantním argumentem proti přímé volbě je, že nemá v Česku tradici. Jenže drtivá většina lidí o zachování té tradice nestojí. Je načase ji změnit. Nebyli bychom zdaleka jedinou zemí v okolí, kde se prezident volí přímo – a to třeba i s nepříliš širokými pravomocemi.
Vedle důvodů řekněme principiálních má přímá volba i některé ryze praktické. Komunisté se ocitnou mimo hru. Místo toho, aby se před nimi kandidáti pitvořili a prosili o hlasy – což si mimochodem ani jeden z obou zmiňovaných mužů nezaslouží – mohou navrhnout svého kandidáta a těšit se na pěkných deset patnáct procent hlasů v prvním kole prezidentských voleb a dost.
Až letošní volba skončí, budou mít všichni tendenci na své sliby zase zapomenout. Přijdou nové problémy a o volbě prezidenta se začne mluvit, až už bude na změnu pravidel pozdě.
Václav Klaus i Jan Švejnar teď rádi zdůrazňují, jak by měl prezident otevírat důležitá témata. Chtějme proto po vítězi, aby po svém zvolení nastartoval vážnou politickou diskusi o přímé volbě hlavy státu. Bude to mít těžké, strany se nerady samy zbavují části svého vlivu, ale bude-li prezidentem schopným, jistě to dokáže.
Redakce MF DNES tentokrát vhodného kandidáta na prezidenta nedoporučí, neboť to za stávajících okolností nepovažuje za smysluplné. Až budou příště, doufejme, prezidenta volit přímo lidé, náš list jistě takové doporučení přinese.
Argumenty pro "endorsement" roku 2013 je dobré začít sbírat právě dnes. Už při současných tahanicích okolo volby mohou případní budoucí kandidáti na Hrad získat nějaké body. Nebo jich hodně ztratit.
