Ahmad, o jehož osudu se nedávno zmínila BBC, byl obyčejný vesničan ve východní Indii, v deltě řeky Gangy. Je to nekonečná džungle protkaná nesčetnými vodními rameny. Hotové bludiště. Mangrovy, kalná voda, temná džungle a tak.
Jednou tam Ahmad vyrazil, narazil na tygra a dopadlo to špatně. Ale nikoho to nepřekvapilo: tygři v deltě zabíjejí vesničany stále častěji. Tygrů nepřibývá, zato přibývá vody. Jak hladina stoupá, lidé i tygři žijí na stále menším prostoru. A nesvědčí jim to. Ahmad byl, dalo by se říct, obětí globálního oteplování. Ano, toho, jak ho měl vyřešit světový summit v Kodani.
Zdálo by se, že se tam není o čem dohadovat. Všichni slyšeli o mizejících ledovcích, potápějících se ostrovech a teď i o tygrech požírajících kvůli oteplování Ahmady. Vypadá to, že něco se dělat musí. Dokonce i ti, kdo na oteplování nevěří, asi uznají, že když bude lidstvo vysílat méně smradů do ovzduší, bude se mu lépe dýchat. Ale proč se na tom nemůže shodnout?
Vysvětlení není nijak složité. Jen ho ještě nevidíme. Náš svět je už jiný a není to jen tím, že je teplejší. Má jiné šéfy.
Než spadla železná opona, byli dva a museli se dohodnout mezi sebou. Někdy to kupodivu i fungovalo. Pak byl jen jeden, a to fungovalo o poznání líp. Kodaň teď ukázala, že máme opět nový světový pořádek. Za volantem sedí Amerika a Čína. Hezky spolu, byť někdy proti sobě. Ale jsou vzájemně provázány a současně jeden druhým nehne, takže se musí svírat v objetí. Už dokonce vznikl novotvar: Chimerica, česky Čímerika. Čína-Amerika. Nový ředitel zeměkoule.
Na summitu se bez nich nehnulo ani židlí. "Zažili jsme sebevědomou Čínu," řekla německá kancléřka Merkelová. Výsledek byl takový, jaký Čína chtěla.
Ale to není ta hlavní zpráva, protože o Číně už víme. Ještě důležitější je, že v zástupu za Čímerikou je chaos. Kde jsou ty časy disciplinovaných táborů spojenců, za nimiž se poslušně coural třetí svět! Právě tohle už neplatí. Probůh, kdo to kdy slyšel, aby Mikronésie psala Česku kvůli elektrárně v Prunéřově, aby se Tuvalu postavilo Americe a Afrika, ta chudá, na pomoc odkázaná Afrika, všem těm nahoře, přestože mají tak tlusté peněženky!
Tohle je hotová vzpoura. Svět je jiný, a proto neměla Kodaň šanci. Příliš mnoho zájmů a příliš mnoho hlasů. A najednou nikdo necouvá a neprchá se do houfu. To je absolutně nejdůležitější novinka, možná ještě důležitější než naše čínská zkušenost.
Ve zmíněném houfu jsme najednou i my. Tedy Evropa. Cynik by řekl, že jedinou výraznou roli měli z Evropanů Dánové – protože summit byl u nich. Ani o Japonsku nebylo slyšet. Staré páky odsunula stranou rozčilená droboť.
Byl to takový pohled do budoucnosti.
Ahmedovi sousedé a známí se už nechtějí nechat požírat tygry.
Kodaň ukázala, kdo je teď za volantem: Čímerika
