O té spolupráci už víme mnoho. Z minulosti, z dneška i z dobré znalosti hlavních postav. Jejich politické programy by si rozuměly. S lidmi to je horší. Míra kompromisů při tvorbě koaličního programu by nebyla moc bolestná. Jsou-li dnes spolu spečeny strany KDU-ČSL a US v jedno těleso, může k nim bez potíží přibýt ODS. Ideový a programový rozdíl mezi ODS a US je menší než rozdíl mezi US a KDU-ČSL.
Měřeno obličeji, dopadne takové seskupení hůř. Sejdou se na jedné fotografii tváře, které už dlouho prostupuje duch českého nenávistničení. Když jde vpřed pomsta a moralizování, programy jdou k čertu. Bitvami, které už skončily, zdá se zaujata hlavně unijní část Koalice. Lidovci mají dobrý i špatný koaliční potenciál.
Dobrý proto, že se pružně spojí s každým. Špatný proto, že každý spojenec si to spojenectví trpce vypije. Lidovci jsou schopni měnit své politické vzezření podle úhlu, odkud jsou pozorováni, zatímco schopností unie je být vůbec neviditelnou.
Takto sestavená dvojice může být pro koaliční partnery zajímavým a podnětným tělesem, stejně jako prožluklou obtíží. Naopak slabostí ODS je její mimořádné nadání rodit si podebrané nepřátelství. Menší Koalice bude z obav o život chtít vládní moci nejméně půl, ne jen svůj menší kus. ODS by té nečitelné měňavce nabízela pokud možno s úšklebkem prázdné nic.
Pokud budou voliči chtít vládu středopravou, stanou Koalice a ODS před trpkým problémem. K čemu by pak těch uplynulých pět let nenávisti bylo? Kam povyrostla česká politika? Čekala by nás větší schopnost spolupráce a cit pro pravidla hry? Tato nepřátelská varianta je si programově nejblíž. To je paradox české politiky.
