Co mu jeho oponenti, ti, kterým se nelíbí ani jako šéf Národní galerie či vedoucí pedagog Intermediální školy Akademie výtvarných umění, nebo prostě jen jako pravidelný autor článků pro Reflex, nejvíce zazlívají? Mnozí se obracejí k jeho nedostatečnému vzdělání.
Plzeňský rodák (1940) sice studoval postupně na třech vysokých školách, ale žádnou se mu nepodařilo ukončit. Buď byl vyhozen, nebo odešel sám. Až jako rektor Akademie výtvarných umění absolvoval doktorandské studium...
"Je mi jedno, jestli budu ředitel ponorky nebo prezident. Každopádně se to budu snažit dělat pořádně," říká šedesátník Milan Knížák, který podle studentů, kteří v polovině prosince vyzvali ředitele k odstoupení, poškozuje jméno Národní galerie, je odborně a morálně nezpůsobilý a hlavně své funkce využívá k vyřizování osobních sporů s umělci.
"Ačkoliv někteří z nich patří mezi nesporné osobnosti českého umění osmdesátých a devadesátých let, byla jejich účast ve stálé expozici Moderní sbírky Národní galerie prof. Milanem Knížákem zcenzurována," píší ve svém prohlášení na webových stránkách za demonstrující studenty Milan Mikuláštík a Marek Meduna.
Studenti Knížákovi vyčítají i vulgaritu a sebestřednost. K této kritice se přidává i výtvarník David Černý, laureát ceny Jindřicha Chalupeckého. Černý byl po sporu ohledně umístění své instalace v prostoru Veletržního paláce z budovy vykázán a Chalupeckého ocenění mu prezident Havel předal před tímto výstavním stánkem - na ulici.
"Myslím si, že nemá cenu vést s tímto stárnoucím mocichtivým kdysiumělcem spor na úrovni kultury. Tento produkt opoziční smlouvy a neúspěšný kandidát do Senátu používá k dobývání vyšších funkcí klausoprdelovlezectví a já se politikou zabývat nehodlám. Bude mi velice nepříjemné, jestliže se tento podlý proklamátor pravdy s revolverem za pasem prolíže až na ministerské křeslo, neboť jeho mstivost nezná hranic," říká neústupně výtvarník.
Knížák si svými politickými názory a mnohdy velmi břitkými prohlášeními na adresu různých lidí různých profesí, vytváří nepřátele a oponenty, ale jak říká, strach má jen v letadle. Nesmlouvavě vykázal z knihkupectví v Paláci Kinských Martu Železnou, aby tím rozhněval jednoho z nejmocnějších mužů v zemi - Vladimíra Železného a přiznává, že na Nově si už asi "neškrtne". Nemilosrdně se také naváží do výtvarníků "jiného zaměření". Vzal si na mušku například malíře Komárka či Kodeta, ale i další.
"Nemám rád lidi, kteří dovedou jen řvát a neumí naslouchat," říká na adresu Knížáka Kodet. Podle něj je ve světě umění potřeba také cit, pokora a slušnost, tedy vlastnosti, které u Knížáka zatím nenalezl. Jako umělce Knížáka nehodnotí. Tomu se ovšem nevyhýbají známí grafici Oldřich Kulhánek či Jiří Anderle, kteří se podle svých slov neřadí mezi Knížákovi oblíbence.
"Je to velmi průměrný umělec, průměrný ve všem, co dělá, ale možná je schopný úředník," říká Kulhánek, jehož vzpomínky na Knížáka sahají do hluboké minulosti. "Za totality jsme se různě scházeli s umělci v hospodách a vyprávěli si, co je nového, co kdo kde viděl třeba ve světě, prohlížely se katalogy... I Knížák mezi nás chodil a nepamatuji se, že by nějak vyčníval, spíš byl trochu v koutku," vzpomíná Kulhánek.
Přesto se Milan Knížák vždy a rád odlišoval. Nosil dlouhé vlasy a jak se v jednom z rozhovorů vyznává jeho žena Marie - vypadal jako rytíř. "Byl jsem odporná mánička, a tak mě policajti sbírali někdy i několikrát denně," vrací se do 60. let výtvarník, který si prý na rozdíl od kamarádů dlouhé vlasy neskrýval, a proto byl policií i několikrát ostříhán. Možná právě jeho tendence vždy se odlišovat budily v lidech respekt. Už na základní škole byl prý téměř vždy předsedou třídy.
"Věnoval jsem se literatuře a hudbě a malovat jsem začal až ve čtrnácti," ohlíží se zcela vážně za svým dětstvím Knížák. Byl to ale právě on, kdo dovedl strhnout. Do svých akcí a happeningů v šedesátých letech zapojil spoustu lidí. Jeho aktuální umění bylo návodem jak žít a uvažovat svobodně, a jsou to právě šedesátá léta, kdy byl podle kritiků Knížák umělecky na výši, kdy byl opravdovou osobností, která ovlivňovala domácí výtvarnou scénu.
Je to právě jeho přínos ze šedesátých let, který oceňuje i umělkyně Veronika Bromová. Má ráda také jeho sochy, oceňuje ředitelovu schopnost říkat své názory takzvaně "natvrdo" a manažerské schopnosti, ale nelíbí se jí Knížákova zaujatost k některým umělcům. Přesto se neřadí k těm, kteří by chtěli Knížáka sesadit. "Zažila jsem v Národní galerii Jiřího Gregora a horší spolupráci si nedovedu ani představit. Proto jsem měla upřímnou radost, když byl jmenován Milan Knížák," říká autorka s tím, že Knížák má talent přitáhnout zajímavé a schopné spolupracovníky, ale je možná příliš dominantní.
Možná právě dominance a neústupnost bývalého rektora a současného ředitele však pomohla Akademii výtvarných umění a také Národní galerii. "Dokázal dokončit věčně nekončící rekonstrukci paláce Kinských, resuscitovat Veletržní palác, Národní galerie zaznamenala pod jeho vedením jednoznačný úspěch novými výstavami a expozicemi," píše v prohlášení ministr kultury Pavel Dostál a dodává, že v demokratických poměrech jakákoli demonstrace nemá rozhodovat o tom, kdo bude nebo nebude ředitelem čehokoli. Dostál říká, že mu nejde o politické názory, ale o Národní galerii.
Za hluboce tragickou postavu současné výtvarné scény však považuje Knížáka malíř Tomáš Císařovský. Uznává jeho důležitost v 60. letech, uznává jeho vliv na proměnu Akademie výtvarných umění v prograsivně orientovanou školu, ale jeho veřejné vystupování se mu jeví jako neúnosné a skandální. "Umělci by si měli ostražitě ohlídávat svůj vztah k moci," vysvětluje svůj postoj Císařovský.
Podle výtvarného teoretika Martina Dostála se Knížák dostal do kuriózní situace, že averzí, kterou v lidech vytváří, hatí svoje veškeré kladné kroky ať už na Akademii výtvarných umění či v Národní galerii. "On jednu květinku vysází a druhou zašlápne. A to přece nejde, aby byla vždy jen jedna květinka a kolem udusaný záhon," říká Dostál a přikládá tento výsledek především mimořádně arogantnímu chování Knížáka. Dále mu vyčítá, že kolem sebe nesnese silné osobnosti, a tak si nedokázal ani na akademii ale ani v galerii vychovával nástupce, někoho, kdo může jeho práci převzít. "To by měl přece každý vůdce udělat a on má přece vůdcovské rysy."
Jedním z umělců, který bez vyjímek uznávají Knížáka jako umělce i jako ředitele, je výtvarník Stanislav Kolíbal. Knížák je podle něj člověk nadprůměrně inteligentní, jeho vědomosti jsou nezvykle široké, a to v umění i v jiných oblastech. "Jeho myšlení je rychlé, proto je v reakcích tak pohotový a v odpovědích přesný. Udivují mě jeho přesahy a schopnost formulovat postoje jak v politice, tak ve společenských problémech. Je výkonný, energický, vynalézavý a přímo organizační talent," říká umělec s tím, že si uvědomuje, že každý z nich sto jí umělecky na dost rozdílných pozicích, ale přesto se v mnoha názorech shodují.
|
Výroky Milana Knížáka | |
| o sobě | Nepřipadám si výstřední. Pouze jdu tvrdě za tím, co považuji za správné. Pakliže je to výstřední, pak si přeji, aby tak výstředních úředníků bylo u nás více. Jsem diletant jako kunsthistorik, ale profesionál jako ředitel galerie. |
| o prezidentovi | Ve své hradní sluji číhá prezident Šavel, pardon, Havel, aby v případě úspěchu zneužitým rebelům a intrikujícím politikům požehnal a zdůraznil, jak tu právě mohutně zvítězila láska nad lží a nenávistí. |
| o první dámě | Tentokrát nehvízdala, ale zneužila ubohého ministra kultury jako pošťáka, který se pod balíkem urážek, jež transportoval, téměř zhroutil. |
| o blbcích | Jen jsem se asi narodil s vlastností provokovat blbce. Zdá se mi, že v mé přítomnosti se blbci zvlášť zviditelňují. Možná je to dar od Boha, ale někdy mě obtěžuje. |
| o Yoko Ono | Její předlennonovský manžel Tony Cox si po Yoko našel báječnou, rovněž exotickou dívku, proti níž byla Yoko nudnou paní v letech. |
| o Knížákovi |
Umělec je vynikající a je mu to jedno. Ředitel určitě autoritativní, chce od lidí příliš mnoho, čehož někdy nejsou schopní. |
| o své ženě Marii | Naštěstí mám ženu, která je velmi schopná a vydá za tým. |
| o Medě Mládkové | Tahle paní koupila řadu kvalitních uměleckých děl velmi levně, neboť využila totalitní mizérie. Dnes nás vydírá a chce, aby jí město, potažmo stát platily pomník. Její sbírka je dobrá, ale ne tak, aby potřebovala vlastní muzeum. Jednání paní Mládkové považuji za nehorázné. |
| o Bohu | Nejsem členem žádné církve. Ovšem v něco, co dává světu řád, v to věřím. Něco takového určitě existuje, je-li to Bůh - pak věřím v Boha. |
