Kněžice leží za městem Nymburk poblíž hranice Středočeského a Královéhradeckého kraje. Ačkoliv vypadá jako běžná česká vesnice, v jejím středu se skrývá unikátní projekt, kvůli kterému do Česka jezdí delegace z Jižní Koreje.
Vše začalo jako plán na centrální kotelnu, ve které by se spalovaly produkty od místních zemědělců. „Snažili jsme se vylepšit životní standard i životní prostředí v obci. Kdo někdy ukládal 50 metráků uhlí a pak neustále vynášel popel, tak ví, o čem mluvím. Lidé tu v zimě běžně topili od brzkého rána a kolem oběda se tady nedalo dýchat,“ vzpomíná starosta Milan Kazda. Postupem času padl plán na bioplynovou stanici, která by zpracovávala odpad, vyráběla z něj elektřinu a teplo na vytápění místních domů.
Obec v krátké době vyřídila potřebné papírování a podala si žádost o dotaci. Přestože byl projekt na poměry obce velice nákladný - 138 milionů korun - měl mezi lidmi od počátku podporu. Kývli dokonce i ti, kteří považovali vedení obce za blázny. Nutno dodat, že většinu investice (95 milionů) pokryly peníze z evropského fondu ERDF a ze Státního fondu životního prostředí, na zbytek si Kněžice vzaly úvěr.
„Přesvědčování bylo náročné. Vybavili jsme nejstaršího a v té době nejváženějšího zastupitele informacemi a poslali jsme ho do terénu. Obcházel domy lidí, kteří se nepřihlásili sami. Podařilo se mu je přesvědčit. Z osmdesáti zájemců jsme se dostali na sto dvacet. My jsme ale samozřejmě na všech zastupitelstvech a v periodikách informovali, jak bude bioplynka fungovat a proč tady bude. Nebylo to hned, trvalo to asi tři roky,“ vzpomíná Kazda.
V době přidělení dotace počet zájemců v obci ještě stoupl. Projekt tak začínal se 147 domácnostmi, které se chtěly napojit na společný rozvod tepla. Dnes jich je 159, což tvoří až 92 procent domů na vesnici, ve které žije zhruba 500 obyvatel.
Bioplyn z limonády a starých baget
Prohlídka bioplynové stanice začíná u velké hromady lahví s pomerančovou limonádou, vedle nich je kontejner plný zabalených baget. „Co v tom je chlapi, kuřecí?“ ptáme se s fotografem pracovníků. „Ne, to je farmářský špíz, dva dny prošlé,“ hlásí dělník. Větší část je však ještě starší. Při bližším pohledu na etiketu objevíme datum 23. září 2013 a nápisy v azbuce naznačující původ v Rusku. Potraviny víc než dva roky čekaly zmražené v některém z českých skladů.
Výkon staniceElektrický výkon kogenerační jednotky je 330 kW. Většina energie jde do distribuční sítě, provoz stanice spotřebuje asi 20 procent vyrobené elektřiny. Tepelný výkon je 405 kW. Část tepla se využívá na hygienizaci a vytápění fermentoru. Přes 60 procent tepla pak vytápí domy v Kněžicích. Kotel na slámu má výkon 800 kW a dokáže spálit 240 kg slámy za hodinu. Kotel na štěpku má výkon 400 kW a spaluje 120 kilogramů štěpky za hodinu. Sláma se dováží ze vzdálenosti 15 až 20 kilometrů Štěpka pochází z ořezávání veřejných porostů křovin, část poskytují lesníci nebo jednotliví obyvatelé obce. Zdroj: Diplomová práce Davida Kazdy |
Stálé zaměstnání zde našlo pět pracovníků z řad místních obyvatel. Do práce se příležitostně zapojují také místní důchodkyně, které si chodí přivydělávat rozbalováním baget.
Procházíme stanicí a starosta vyjmenovává odpad, který bioplynka zpracovává: „Navážíme čistírenské kaly, prasečí kejdu, tukové lapoly (odlučovače tuků a olejů z odpadní vody, pozn. red.), odpady z pekáren a restaurací nebo posečenou trávu z obce.“ Část odpadu Kněžice sváží a účtují si za to poplatek, některé odpadové suroviny nakupují za ceny přijatelné pro provoz.
Celkem je to 27 komodit, které prochází přes příjmovou jímku do fermentoru. Bakterie zde za ideální teploty, pH prostředí a bez přístupu kyslíku produkují metan pohánějící kogenerační jednotku (generátor, který spalováním metanu vyrábí elektřinu a teplo, pozn. red.). Odpad z restaurací nebo krev z jatek musí před vstupem do fermentoru projít hygienizační nádrží, kde se zahřívá na 70 stupňů. Teplo zajišťuje sama bioplynová stanice.
Do příjmové jímky se denně naváží 50 až 60 tun odpadu. Její celkový objem je 180 kubických metrů, což stanici vystačí na tři dny provozu. „Napouštíme tam tekutý odpad přes čerpadla a vrtule. Může tam být i pevný materiál, který se rozpustí, například pečivo,“ popisuje vedoucí pracovník nad otevřenou nádrží, ve které se promíchává nevábně vypadající tekutina. Máme zřejmě štěstí, protože zápach je minimální. Neline se ani ze zásobních jímek, do nichž se ukládá materiál, co prošel fermentorem. Takzvaný digestát je posléze využíván zemědělci ke hnojení polí.
Levné teplo zahřívá domovy. Elektřina splácí úvěry
Kogenerace probíhá ve velkém zeleném generátoru, který hučí v hale poblíž příjmové jímky. „Produkce a spotřeba plynu se musí vybalancovat,“ ukazuje starosta ve strojovně. Pokud je potřeba, zapíná se kotel a přebytky plynu se v něm spálí. Nedochází k tomu příliš často, protože obsluha dokáže výrobu a spotřebu vybalancovat.
Generátor vyrábí elektřinu a teplo z bioplynu celoročně. V zimních měsících vzniká teplo ještě ve dvou dalších kotlech na slámu a na štěpku. „Přes léto nám stačí jenom kogenerace. I tak máme tepla dost a někdy jsou i přebytky. Jsme jedna z mála bioplynových stanic, která dokáže většinu tepla využít,“ míní starosta Kazda.
Pro místní obyvatele je levný zdroj tepla nejdůležitější součástí bioplynky. Přípojka k teplovodu v rodinném domě vyšla na deset tisíc korun. Za jeden gigajoule pak obyvatelé platí 310 korun. Pro srovnání - podle údajů Energostatu se v nedalekém Hradci Králové v roce 2014 platilo 457 korun za jeden gigajoule tepla, v Praze to stálo 574 korun.
Vyplácí se to i Agneše Marešové z místního domova důchodců: „Byla jsem od začátku pro bioplynku. Nemusím tahat uhlí, nemusím sekat dříví, otočím kohoutkem a mám teplo. Občas je cítit siláž, kterou sem naváží. Bydlíme ale na vesnici, je jasné, že je tady někdy něco cítit. Ve městě jsou zase výfuky z aut.“
Pro obecní rozpočet je hlavní výroba elektřiny, kterou Kněžice prodávají do rozvodné sítě a díky výnosům splácejí úvěry. Menší zisk jde z prodeje tepla a ze svozu odpadů. Návratnost investice do bioplynky se podle Kazdy pohybuje kolem 16 let.
Kněžická bioplynka inspiruje v zahraničí
Projekt v Kněžicích si získal pozornost už i ve světě. V obci bylo celkem pět delegací z Jižní Koreje, kde je o zpracování organických odpadů velký zájem. Milan Kazda pak o bioplynové stanici mluvil v Evropském parlamentu.
„Projektů jako my je v Evropě velké množství, ale jen málo z nich je skutečně ve vlastnictví obcí. Evropská města své rozvodné sítě prodávala soukromníkům, teď je pomalu skupují zpět. My vlastníme sto procent ve společnosti Energetika Kněžice s.r.o. a garantujeme obyvatelům určitou cenu za teplo. Lidé o tom rozhodují a pokud by to starosta chtěl zvednout, nemusel by druhý den být ve své funkci,“ vysvětluje Kazda
V budoucnu chce obec vytvořit lokální distribuční síť pro elektřinu. To je podle starosty cesta, jak se mohou Kněžice v budoucnu ekonomicky udržet. Zatím mají zajištěnou státní podporu na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů a mají dvacet let na to, aby se vyrovnaly s tržními cenami za energii.
Kazda navíc doufá, že v budoucnu budou dostupnější technologie na zpracování komunálního odpadu. „O biologicky rozložitelné komodity má zájem hodně firem. S cenami je to jako na houpačce. Komunální odpady tady budou vždycky a já doufám, že na ně časem zcela přejdeme,“ věří starosta Kazda.
