Jednou z obětí komunistického pronásledování byl třeba kapucín Eliáš Svatek. Odsoudili ho na 18 let. Většinou řeholníci sice dostali tresty nižší, svého cíle - rozbití moci řádů - ale komunisté z výrazné části dosáhli.

Jednou z obětí komunistického pronásledování byl třeba kapucín Eliáš Svatek. Odsoudili ho na 18 let. Většinou řeholníci sice dostali tresty nižší, svého cíle - rozbití moci řádů - ale komunisté z výrazné části dosáhli. | foto: Archiv Vojtěcha Vlčka

Knězi, ukrýváš zbraně, půjdeš s námi. Před 60 lety sťala StB hlavu církvím

  • 75
Akce K, tak komunistické bezpečnostní složky nazvaly operaci, při níž státní moc fakticky zlikvidovala řeholní řády v Československu. Rozehnání řádů "pomohlo" k tomu, že počet věřících v Česku značně klesl - před 60 lety byli tři Češi ze čtyř římskými katolíky, dnes se k této církvi hlásí jen každý čtvrtý.

TRESTY PRO KNĚŽÍ

TRESTY PRO KNĚŽÍ

Nejčastější tresty se pohybovaly do pěti let odnětí svobody, tresty nad deset let tvořily asi pětinu případů. V 50. letech dostalo několik kněží doživotí a při takzvaném babickém případu byli tři odsouzeni k trestu smrti a popraveni.

Mužské řády nebyly nikdy oficiálně zrušeny, kromě pražského jara existovaly po dobu komunismu jen v ilegalitě. Na začátku komunismu měly v českých zemích přes 1 500 členů, dnes u nás je okolo 800 řeholníků.

Když se komunisté v roce 1948 pevně chopili moci, začali s likvidací skutečných, potenciálních i domnělých odpůrců. Bylo jen otázkou času, kdy dojde i na kněží a řeholníky. Státní bezpečnost například sledovala kázání, načež kněží jednotlivě zatýkala pro kritiku režimu a nesvobody.

„Komunisté postupně zlikvidovali církevní školství, teologické fakulty, tisk, nakladatelství i mládežnické a tělovýchovné organizace, které měly vztah k víře,“ říká ostravský historik Vojtěch Vlček.

To všechno ale nestačilo, a tak se zrodila myšlenka na Akci K, která měla hromadně zatočit s mužskými řeholními řády. Před veřejností ji státní moc plánovala obhájit údajnou „protistátní činností řádů“.

Agenti StB se nerozpakovali například propašovat do kostelů zbraně či protikomunistické letáky a pak je „najít“ při prohlídkách. Většina řeholníků skončila v internaci.

„Někteří se skrývali i léta - jeden dominikán dokonce deset let a nakonec se přihlásil sám. Mnozí řadu let působili v ilegalitě,“ říká historik Vlček, který se historií perzekucí církví dlouhodobě zabývá.

Jaký cíl sledovala státní moc útokem proti kněžím?
Katolická církev byla vnímána z pohledu komunistického režimu, jehož cílem byla ateistická společnost, jako nepřátelská organizace s velkým vlivem - v roce 1950 se k ní hlásilo 76 % lidí. Proto komunistické vedení rozbíjelo církevní struktury a podřizovalo je své kontrole.

„Cílem akce bylo odstranit mužské řehole, pak i ženské, které komunisté hodnotili jako jednu z nejvýznamnějších opor církve.“

Trvale přítomným prvkem komunistické politiky bylo věznění katolických duchovních, intelektuálů a aktivistů. Útok proti řádům, takzvaná Akce K, byl jen jeden z mnoha proticírkevních kroků. Cílem bylo odstranit mužské řehole, později i ženské, které komunisté hodnotili jako jednu z nejvýznamnějších opor církve.

Co hmatatelného, komunistům na církvích vadilo nejvíc? A na kolik řeholníků si políčili?
Kromě náboženského působení také školská a sociální práce, aktivity na fakultách, v tisku, ale i mezi mládeží. Ze 2 856 řeholníků, kteří v Československu v roce 1948 působili, proto během Akce K skončilo 2 376 v soustřeďovacích táborech. Cílem bylo dostat je do středisek v pohraničí, kde měli žít a pracovat odloučeni od společnosti.

Jak příslušníci bezpečnostních složek řeholníky pozatýkali?
Kláštery byly v noci ze 13. na 14. dubna 1950 obklíčeny a krátce před půlnocí dovnitř vtrhli ozbrojení příslušníci StB a milicí. Vzbudili řeholníky, přinutili je obléct se a sbalit si nejnutnější věci. Oznámili jim, že z „vůle lidu“ a kvůli protistátním aktivitám se kláštery zabírají a řeholníci budou převezeni do vybraných klášterů, kde se budou moci „vyřeholit“.

„Kláštery byly v noci obklíčeny, ozbrojení příslušníci StB a milicí před půlnocí vtrhli dovnitř. Řeholníky nahnali do autobusů a odvezli.“

Pak je nahnali do přistavených autobusů a nákladních aut a převezli do vybraných klášterů, kde byli ozbrojenou ostrahou hlídáni a museli bezplatně pracovat. O čtrnáct dní později byly zlikvidovány stejným způsobem zbylé mužské kláštery.

Bránili se proti tomu kněží nějak?
Zabírání klášterů se nesetkalo v českých zemích s téměř žádným odporem ze strany věřících, pouze v Ostravě v Hodoňovicích u Frýdku-Místku a ve Ořechově se pokusili věřící mírnou formou protestovat.

Poměrně běžnou součástí arzenálu represivních složek byly záminky a provokace. Dělo se tak i při likvidaci řeholníků?
Státní bezpečnost třeba používala podvržení zbraní a protikomunistických letáků v kostelech či vysílání provokatérů do klášterů, kteří se vydávali za osoby stíhané komunistickým režimem. Několik set duchovních bylo vyšetřováno např. pro čtení pastýřským listů biskupů, v nichž byla pojmenována proticírkevní politika státu.

Co se dělo se zatčenými kněžími a jejich majetkem, jak byli souzeni?
V případě Akce K řeholníky převezli do centralizačních táborů a část z nich do internačního střediska v Želivě, kde panoval zpřísněný režim. V táborech strávili většinou dva až tři roky, jejich představení pět až deset let, poté byli propuštění. Nesměli však vykonávat profese duchovních, ale pracovat pouze v dělnických profesích. Jinou formou trestu bylo zadržování kněží v táborech nucených prací nebo u „pomocných technických praporů“.

Majetek řádů byl zkonfiskován, většinu budov zabrala armáda a ministerstvo vnitra. Stejně tak byl většinou zabaven osobní majetek kněží na farách.

Tak velká operace, jakou byla Akce K, určitě vyžadovala značné nasazení sil a důkladné plánování...
Akce K byla připravována od srpna 1949, kdy komunisté rozhodli o likvidaci řádů. Připravoval ji Státní úřad pro věci církevní, SNB, StB prostřednictvím svých orgánů v krajích a okresech. Samotného zásahu se zúčastnilo 270 lidí z StB a 946 příslušníků SNB jednotky Lidových milicí, kteří použili k deportaci řeholníků 71 autobusů a 129 automobilů.

Unikl vůbec někdo?

Některým řeholníků se podařilo vyhnout internaci tím, že v době Akce K byli mimo klášter a pak se začali ukrývat. Někteří unikali StB i roky - nejdéle dominikán Dominik Marek, který se skrýval deset let.

„Někteří řeholníci byli mimo klášter, po akci se začali skrývat. Třeba Dominik Marek se skrýval deset let.“

Asi deseti řeholníkům se podařilo z centralizačních středisek uprchnout, někteří působili v ilegalitě, jiní se pokusili přejít hranice. Většina z nich ale byla zatčena.

Mnozí řeholníci se po propuštění snažili navázat kontakty se spolubratry - občas se tajně scházeli, zakládali v bytech tajné řeholní komunity. Některé řehole jako třeba jezuité či salesiáni organizovaly i tajná studia a kněžská svěcení. Třeba salesián Václav Filipec sedm let organizoval skupiny mladých spolubratrů a unikal před StB.

Jaký dopad měla akce K na československé věřící?
Izolace řeholníků v táborech, jejich věznění či znemožnění kněžské práce znemožňovaly přirozené kontakty řeholníků a veřejnosti, nejen věřících. Určitě přispěly k omezení religiozity u nás.

Na druhou stranu řeholníci na pracovištích a hlavně v kriminálech ovlivňovali své okolí, řadě zoufalých spoluvězňů pomohli unést odloučení od rodin. Některé odradili i od sebevraždy, jiní laici se zase nechali pokřtít a stali se věřícími.

VOJTĚCH VLČEK

VOJTĚCH VLČEK

Publicista a historik Vojtěch Vlček se narodil v roce 1976 v Ostravě. Vystudoval český jazyk a historii na Ostravské univerzitě, kde externě vyučuje. Také učí na gymnáziu v Ostravě-Hrabůvce. Dlouhodobě spolupracuje s Českou křesťanskou akademií v Praze na výzkumu perzekuce řeholí a diecézních kněží v období komunistické totality.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue