Novináři a odborníci se naléhavě po londýnských atentátech ptají: Jak se stane z hodného kluka ze sousedství teroristický sebevrah? Odpovědi jsou zatím většinou plné emocí: Je to strašné, nepochopitelné, shodují se pozorovatelé.
Strašné ano, nepochopitelné ne.
Dvacáté století v kontinentální Evropě bylo stoletím, kdy se z kluků ze sousedství běžně stávali vrazi. Ideologie džihádu se od ideologie komunismu, nacismu nebo nacionalismu liší jen akcentem. Nikoliv svou podstatou a prostředky, jimiž působí na duše mladých mužů.
Vezměme český, nevražedný příklad se šťastným koncem: Co se stalo v hlavách umělců světového talentu, Milana Kundery a Pavla Kohouta, že ve svých raných básních opěvovali nelidský zlodějský systém a sadistického paranoidního masového vraha? Co se stalo v méně talentovaných hlavách (včetně hlavy autora tohoto článku), že načas uvěřili pseudomytické smyšlence o tom, že svět se nutně vyvíjí od zlého kapitalismu ke spravedlivému komunismu?
Jak se taková proměna kluka ze sousedství v potenciálního vraha děje?
Naše historická zkušenost ukazuje, jak je to snadné. Je v tom směs romantiky, slávychtivosti, nedostatku informací o těch druhých a touha mít Velkého otce. Tedy něco, na co se můžu spolehnout. Dvacetiletý či pětadvacetiletý mladík je na vrcholu fyzických a duševních sil. Nedostatek zkušeností a končící puberta z mnohých činí nebezpečné velké děti.
V rukou zkušených ideologů se tito – řekněme to slovo – zabedněnci mohou stát dozorci v koncentráku, mohou vyhánět mnichy z klášterů, mohou budovat nesmyslné elektrárny a mohou nejsurovějším způsobem vraždit děti.
Proti civilizovaným Evropanům, kteří hnali ženy a děti do plynu nebo nechávali hlady umírat vzpurné sedláky, jsou kluci ze sousedství z Leedsu vzorem fair play. Nedivme se tedy. O to víc bychom ovšem měli bát.
Pokud je džihád pro mladé muže stejně přitažlivý jako Stalinův komunismus, Hitlerův nacismus nebo Miloševičův nacionalismus, je smrtelně nebezpečný. Hitler a Stalin začínali ve sklepě a za deset let ovládli zemi. Z jejich kluků ze sousedství se stali nadšení, veselí a zcela bezcitní kati ve jménu lepšího příštího světa. Džihádisté mají stejného nepřítele – imperialistický kapitalismus.
Stejný pocit frustrace: Kdo okupuje Irák? Kdo drtí Palestinu? Kdo bere muslimům jejich zdroje? Ideologie radikálních imámů je pak stejně účinná jako Goebbelsova.
Evropští myslitelé pořád a marně přemýšlejí, zda šlo zabránit bujení nacismu či komunismu. Nyní vidíme strukturálně naprosto obdobné hnutí na vzestupu. Pokud se nepodaří včas džihádisty přesvědčit o tom, že jejich myšlenka je zločinná, ohrozí Západ stejně jako fašisté nebo bolševici.
