Dějiny klonování jsou daleko delší, než se většinou ví.
Klonování lze zjednodušeně popsat jako proces vytváření jedné či většího počtu kopií nějaké předlohy. Umělého klonování vědci běžně užívají u rostlin, u živočichů se o něj pokoušejí už padesát let.
Zásadně proti klonování lidských embryí - ať pro léčebné účely nebo pro prostou vědu - je Vatikán, zatímco některé státy (Británie, Dánsko) povolují klonovat lidské zárodky alespoň pro léčebné účely.
Zatím jedinou závaznou mezinárodní dohodou ke klonování je protokol Rady Evropy zakazující klonování lidí, který vstoupil v platnost letos 1. března. Protokol zakazuje všechny činnosti, jejichž cílem je vytvořit člověka geneticky identického s
jiným živým nebo mrtvým člověkem.
V USA prezident George Bush letos v srpnu zakázal financování podobného výzkumu z daňových prostředků. Soukromé společnosti, jako je i Advanced Cell Techologies, však tyto metody mohou rozvíjet bez omezení.
Dějiny klonování začínají v 19. století
Historie klonování se píše již od počátku 19. století. Nejdříve se začaly klonovat (roubovat) rostliny; vytvořit řadu rostlin geneticky identických s rostlinou původní lze například rouby uříznutými z jednoho stromu a naroubovanými na stromy jiné.
Vědecky popsal principy klonování poprvé nositel Nobelovy ceny Hans Spemann v roce 1938. Na něj navázali Američané Robert Briggs a Thomas King, kteří v roce 1952 poprvé uplatnili metodu klonování přenosem buněčného jádra u živočichů - dokázali přenést jádro buňky pulce do žabího vajíčka. Klonovaný pulec se ale dál nevyvíjel.
Na studie Briggse a Kinga navázal v polovině 60. let Angličan John Gurdon, který klonoval žáby. V té době již bylo známo, že například buňka ze žabího střeva má v sobě kompletní informace pro novou totožnou žábu. Gurdonův úspěch spočíval v tom, že se mu podařilo izolovat tuto buňku, z ní pak její jádro a to implantoval do vajíčka jiné žáby. Vyvinul se z něho pulec, který byl úplnou genetickou kopií žáby, jež mu dala své buněčné jádro.
První byla jednovaječná dvojčata ovcí
Počátek embryonálního klonování zvířat se datuje do roku 1979, kdy dánský biolog Steve Willadsen poprvé naklonoval z embryonálních buněk jednovaječná dvojčata a trojčata ovcí. Dalším předělem byl rok 1993, kdy Jerry Hall a Robert Stillman ve Washingtonu naklonovali lidská embrya, která se do určitého stadia vyvíjela. Šlo o první praktický pokus se zárodky člověka.
V červenci 1996 se narodila Dolly, nejslavnější ovce na světě, kterou vytvořil tým Iana Wilmuta v Rosslinově institutu v Edinburghu. Poprvé se podařilo transnukleární klonování z tělové buňky dospělého jedince. O dva roky později Dolly přivedla na svět ovečku Bonnie a dokázala, že se může rozmnožovat.
