Mezinárodní tým vědců, který v říjnu vyřezal ze sibiřského ledu zmrzlého mamuta a doufal, že se jej podaří klonovat, má zřejmě smůlu. Jiní biologové nyní dokazují, že toto zvíře už nepůjde oživit.
Vědci už dříve přemýšleli o tom, jak by mohli přivést mamuty zase na svět. V chladných končinách Sibiře a Aljašky je občas možné najít zmrzlého mamuta v celkem neporušeném stavu. "Pro vědu se už podařilo získat několik celých mamutů a asi tři stovky zmrzlých nebo vysušených částí těl mamutů, srstnatých nosorožců a dalších zvířat doby ledové," vypočítává Oldřich Fejfar, profesor paleontologie z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Z nálezů však často zbývala jenom kostra, protože postupně tající maso rychle podléhalo zkáze a ohlodávali je lišky a vlci. Fantastové původně snili o tom, že by mohli z některého samce odebrat zmrzlé sperma a použít je pro umělé oplodnění slonice.
Podivný kříženec
K tomu realisté poznamenávali, že i kdyby se náhodou podařilo získat skutečně stále ještě funkční semeno (což zatím nikomu nevyšlo) a oplodnit jím slonici, vznikl by přinejlepším jen jakýsi nikdy dříve neexistující kříženec. "Bylo by to podobné jako křížit člověka se šimpanzem," poznamenává Alex Greenwood, molekulární biolog z celosvětově uznávaného Přírodovědeckého muzea v New Yorku. Zcela novou naději však přinesly v roce 1997 zprávy o tom, že vědci ve Skotsku vytvořili klonováním z buňky dospělého zvířete proslulou ovečku Dolly. Tentýž rok našel devítiletý pastevec sobů na sibiřském poloostrově Tajmyr dalšího zmrzlého mamuta. Zvíře dostalo jméno Žarkov, podle chlapcova příjmení. O nálezu se dozvěděl francouzský polární badatel Bernard Buigues. Ten pak vedl skupinu amerických, nizozemských, francouzských a ruských vědců, která letos v říjnu mamuta vyprostila.
Šetrné vyzvednutí
V minulosti objevitelé nalezené mamuty obvykle oddělovali od zmrzlé půdy proudem horké vody, čímž ovšem poničili měkké tkáně a vůbec zvíře poškodili. Tentokrát - zatím poprvé - vědci vyřízli celý zmrzlý blok obklopující jejich nález a v závěsu pod vrtulníkem jej dopravili do sibiřského města Chatangy. Tam už předtím připravili podzemní mrazivé prostory, kde budou zvíře postupně a šetrně zkoumat. Zatím vědí, že jde o mamutího samce, vysokého tři metry, který zemřel ve stáří čtyřiceti let. Přesná radiokarbonová analýza jeho chlupů ukázala, že nález je starý 20 380 let. Dále vědci prozkoumají všechny nečistoty na mamutově těle, pyl a samozřejmě i složení rostlinné potravy v mamutově žaludku, aby lépe poznali výživu těchto ochlupených živočichů a podle složení květů a pylu zjistili, ve které roční době zahynul. Rozbory DNA (dezoxyribonukleové kyseliny přenášející dědičné informace) by mohly přinést další údaje, snad i vysvětlení, proč vlastně mamuti vymřeli. A při tom se otevřela možnost vrátit se k dřívějšímu snu.
Lepší mamut než další klonovaná ovce
Šéf týmu Bernard Buigues si do skupiny pozval také Larryho Agenbroada ze Severoarizonské univerzity v USA. A ten se nijak netajil se svým cílem mamuta klonovat. Proč? "A proč ne?" odpovídá Agenbroad otázkou. "Radši bych měl klonovaného mamuta než další klonovanou ovci. Představuje to pro nás vzrušující možnosti, i když nejde o náš jediný výzkumný cíl." Klonování zvířat je nepohlavní rozmnožování, při němž vědci v laboratoři vezmou neoplodněné samičí vajíčko a tělní buňku téhož živočišného druhu. Mikroinjekcí z vajíčka odsají jádro, na jeho místo pak vstříknou jádro z oné tělní buňky a působením elektrického proudu se je pokoušejí spojit. Když to vyjde,začne se vajíčko vyvíjet, jako by bylo oplodněno, a vznikne z něj zárodek. Ten se pak vloží do lůna jiné samičky,která mládě donosí a porodí. Narozené mládě má totožné dědičné vlastnosti jako dárce tělní buňky.
Co chybí?
"Potřebujete tedy živá buněčná jádra, živá vajíčka a ještě mamutí samici, která by plod donosila. Protože nic z toho není k dispozici, žádný Jurský park nebude," namítá pragmaticky Greg Pence z Alabamské univerzity v USA. V druhých dvou bodech má pravdu, v tom prvním jej však už skutečnost předběhla - texasští vědci v září vyklonovali tele z buňky z kůže býka, který zemřel rok předtím. To ukazuje, že pro klonování není zapotřebí mít buňky živé či dobře uchovávané. V případě sibiřského mamuta však stejně vědci mají jenom ty buňky. Chybí jim funkční mamutí vajíčko, natož aby měli živou mamutici. Proto si chtějí vypomoci. Předchozí rozbory mamutí DNA, provedené už zmiňovaným Alexem Greenwoodem a publikované v listopadovém čísle časopisu Molecular Biology and Evolution, potvrdily, že mamutům jsou z dnešních žijících tvorů nejbližší asijští sloni. Afričtí sloni jsou vzdálenějšími příbuznými. Toho se Larry Agenbroad z tým u, který nyní zkoumá mamuta Žarkova, chytil. Věří, že by mohl jádro mamutí buňky vložit do vajíčka asijské slonice a nechat je pak některou slonicí donosit. "Nemyslím, že by slonice rozeznala rozdíl, i když by se možná divila, proč je její dítě tak chlupaté," poznamenává.
Příliš neúplná DNA
Stále to však ještě má dva problémy. První - nikdo si nemůže být jist, zda se sloní vajíčko může vyvíjet i tehdy, když v něm bude jádro mamutí buňky. A druhý - zatím se nepodařilo najít takovou mamutí buňku, v jejímž jádře by se uchovala nepoškozená DNA. A to je podstatné. Právě v DNA jsou totiž zakódovány všechny informace o živém tvoru, o stavbě jeho těla i o fungování celého organismu. Není-li DNA v pořádku, nemůže své údaje předat, a klonování se tedy nemůže povést. Mnohé nalezené mamutí ostatky byly těsně po roztátí velice čerstvé,zachovala se v nich i krev. "Psi z expedic se na maso z mamutů vrhali a požírali je," říká Oldřich Fejfar z Karlovy univerzity. "Znám i Rusy, kteří mi říkali, že si z mamuta udělali biftek a snědli ho." Alex Greenwood z Přírodovědeckého muzea v New Yorku už zkoumal DNA několika mamutů ze Sibiře a jednoho z Aljašky. Z buněk ze zubů, z čelistních kostí a z poničených měkkých tkání se už několikrát pokoušel DNA získat. "Měl jsem vzorky mamutí kostní dřeně, která páchla jako zkažené maso," vzpomíná. Navzdory této slibné vůni, která naznačovala, že živá hmota ještě nebyla zničena, dostal Greenwood jenom zlomky DNA. Sice vědecky cenné,ale neúplné. DNA se skládá ze základních částí, takzvaných bází, které se spojují do párů. Takových párových bází by mělo být v jádru mamutí buňky několik miliard v souvislé řadě za sebou. Nejdelší úsek, který zatím Greenwood získal, však bylo pouhopouhých sto párů bází. "Zkoušet sestavit z těchto zlomků celou DNA potřebnou pro klonování je, jako kdyby se dvouleté dítě snažilo sestavit ze dvou miliard kovových součástek bitevní loď," říká Greenwood rezignovaně.
Malá naděje ještě žije
Oproti tomu Larry Agenbroad se nevzdává. "Budeme mít k dispozici maso a chlupy, z nichž možná získáme kvalitnější vzorky DNA než ze zubu," doufá. Také profesor Fejfar má v hlase naději: "Možná se podaří najít ještě mnohem mladšího mamuta, který nebude mít DNA v buňkách tolik poškozenou." Možnost klonování prehistorických zvířat považuje za fascinující. "Věda by tak získala spoustu nových informací. Mamut sloužil člověku starší doby kamenné jako důležitý zdroj potravy. Pomáhal mu přežít tvrdé podmínky ledové doby a významně přispěl k rozvoji našeho rodu. Měli bychom se o něm dozvědět víc."
Vědci už dříve přemýšleli o tom, jak by mohli přivést mamuty zase na svět. V chladných končinách Sibiře a Aljašky je občas možné najít zmrzlého mamuta v celkem neporušeném stavu. "Pro vědu se už podařilo získat několik celých mamutů a asi tři stovky zmrzlých nebo vysušených částí těl mamutů, srstnatých nosorožců a dalších zvířat doby ledové," vypočítává Oldřich Fejfar, profesor paleontologie z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Z nálezů však často zbývala jenom kostra, protože postupně tající maso rychle podléhalo zkáze a ohlodávali je lišky a vlci. Fantastové původně snili o tom, že by mohli z některého samce odebrat zmrzlé sperma a použít je pro umělé oplodnění slonice.
Podivný kříženec
K tomu realisté poznamenávali, že i kdyby se náhodou podařilo získat skutečně stále ještě funkční semeno (což zatím nikomu nevyšlo) a oplodnit jím slonici, vznikl by přinejlepším jen jakýsi nikdy dříve neexistující kříženec. "Bylo by to podobné jako křížit člověka se šimpanzem," poznamenává Alex Greenwood, molekulární biolog z celosvětově uznávaného Přírodovědeckého muzea v New Yorku. Zcela novou naději však přinesly v roce 1997 zprávy o tom, že vědci ve Skotsku vytvořili klonováním z buňky dospělého zvířete proslulou ovečku Dolly. Tentýž rok našel devítiletý pastevec sobů na sibiřském poloostrově Tajmyr dalšího zmrzlého mamuta. Zvíře dostalo jméno Žarkov, podle chlapcova příjmení. O nálezu se dozvěděl francouzský polární badatel Bernard Buigues. Ten pak vedl skupinu amerických, nizozemských, francouzských a ruských vědců, která letos v říjnu mamuta vyprostila.
Šetrné vyzvednutí
V minulosti objevitelé nalezené mamuty obvykle oddělovali od zmrzlé půdy proudem horké vody, čímž ovšem poničili měkké tkáně a vůbec zvíře poškodili. Tentokrát - zatím poprvé - vědci vyřízli celý zmrzlý blok obklopující jejich nález a v závěsu pod vrtulníkem jej dopravili do sibiřského města Chatangy. Tam už předtím připravili podzemní mrazivé prostory, kde budou zvíře postupně a šetrně zkoumat. Zatím vědí, že jde o mamutího samce, vysokého tři metry, který zemřel ve stáří čtyřiceti let. Přesná radiokarbonová analýza jeho chlupů ukázala, že nález je starý 20 380 let. Dále vědci prozkoumají všechny nečistoty na mamutově těle, pyl a samozřejmě i složení rostlinné potravy v mamutově žaludku, aby lépe poznali výživu těchto ochlupených živočichů a podle složení květů a pylu zjistili, ve které roční době zahynul. Rozbory DNA (dezoxyribonukleové kyseliny přenášející dědičné informace) by mohly přinést další údaje, snad i vysvětlení, proč vlastně mamuti vymřeli. A při tom se otevřela možnost vrátit se k dřívějšímu snu.
Lepší mamut než další klonovaná ovce
Šéf týmu Bernard Buigues si do skupiny pozval také Larryho Agenbroada ze Severoarizonské univerzity v USA. A ten se nijak netajil se svým cílem mamuta klonovat. Proč? "A proč ne?" odpovídá Agenbroad otázkou. "Radši bych měl klonovaného mamuta než další klonovanou ovci. Představuje to pro nás vzrušující možnosti, i když nejde o náš jediný výzkumný cíl." Klonování zvířat je nepohlavní rozmnožování, při němž vědci v laboratoři vezmou neoplodněné samičí vajíčko a tělní buňku téhož živočišného druhu. Mikroinjekcí z vajíčka odsají jádro, na jeho místo pak vstříknou jádro z oné tělní buňky a působením elektrického proudu se je pokoušejí spojit. Když to vyjde,začne se vajíčko vyvíjet, jako by bylo oplodněno, a vznikne z něj zárodek. Ten se pak vloží do lůna jiné samičky,která mládě donosí a porodí. Narozené mládě má totožné dědičné vlastnosti jako dárce tělní buňky.
Co chybí?
"Potřebujete tedy živá buněčná jádra, živá vajíčka a ještě mamutí samici, která by plod donosila. Protože nic z toho není k dispozici, žádný Jurský park nebude," namítá pragmaticky Greg Pence z Alabamské univerzity v USA. V druhých dvou bodech má pravdu, v tom prvním jej však už skutečnost předběhla - texasští vědci v září vyklonovali tele z buňky z kůže býka, který zemřel rok předtím. To ukazuje, že pro klonování není zapotřebí mít buňky živé či dobře uchovávané. V případě sibiřského mamuta však stejně vědci mají jenom ty buňky. Chybí jim funkční mamutí vajíčko, natož aby měli živou mamutici. Proto si chtějí vypomoci. Předchozí rozbory mamutí DNA, provedené už zmiňovaným Alexem Greenwoodem a publikované v listopadovém čísle časopisu Molecular Biology and Evolution, potvrdily, že mamutům jsou z dnešních žijících tvorů nejbližší asijští sloni. Afričtí sloni jsou vzdálenějšími příbuznými. Toho se Larry Agenbroad z tým u, který nyní zkoumá mamuta Žarkova, chytil. Věří, že by mohl jádro mamutí buňky vložit do vajíčka asijské slonice a nechat je pak některou slonicí donosit. "Nemyslím, že by slonice rozeznala rozdíl, i když by se možná divila, proč je její dítě tak chlupaté," poznamenává.
Příliš neúplná DNA
Stále to však ještě má dva problémy. První - nikdo si nemůže být jist, zda se sloní vajíčko může vyvíjet i tehdy, když v něm bude jádro mamutí buňky. A druhý - zatím se nepodařilo najít takovou mamutí buňku, v jejímž jádře by se uchovala nepoškozená DNA. A to je podstatné. Právě v DNA jsou totiž zakódovány všechny informace o živém tvoru, o stavbě jeho těla i o fungování celého organismu. Není-li DNA v pořádku, nemůže své údaje předat, a klonování se tedy nemůže povést. Mnohé nalezené mamutí ostatky byly těsně po roztátí velice čerstvé,zachovala se v nich i krev. "Psi z expedic se na maso z mamutů vrhali a požírali je," říká Oldřich Fejfar z Karlovy univerzity. "Znám i Rusy, kteří mi říkali, že si z mamuta udělali biftek a snědli ho." Alex Greenwood z Přírodovědeckého muzea v New Yorku už zkoumal DNA několika mamutů ze Sibiře a jednoho z Aljašky. Z buněk ze zubů, z čelistních kostí a z poničených měkkých tkání se už několikrát pokoušel DNA získat. "Měl jsem vzorky mamutí kostní dřeně, která páchla jako zkažené maso," vzpomíná. Navzdory této slibné vůni, která naznačovala, že živá hmota ještě nebyla zničena, dostal Greenwood jenom zlomky DNA. Sice vědecky cenné,ale neúplné. DNA se skládá ze základních částí, takzvaných bází, které se spojují do párů. Takových párových bází by mělo být v jádru mamutí buňky několik miliard v souvislé řadě za sebou. Nejdelší úsek, který zatím Greenwood získal, však bylo pouhopouhých sto párů bází. "Zkoušet sestavit z těchto zlomků celou DNA potřebnou pro klonování je, jako kdyby se dvouleté dítě snažilo sestavit ze dvou miliard kovových součástek bitevní loď," říká Greenwood rezignovaně.
Malá naděje ještě žije
Oproti tomu Larry Agenbroad se nevzdává. "Budeme mít k dispozici maso a chlupy, z nichž možná získáme kvalitnější vzorky DNA než ze zubu," doufá. Také profesor Fejfar má v hlase naději: "Možná se podaří najít ještě mnohem mladšího mamuta, který nebude mít DNA v buňkách tolik poškozenou." Možnost klonování prehistorických zvířat považuje za fascinující. "Věda by tak získala spoustu nových informací. Mamut sloužil člověku starší doby kamenné jako důležitý zdroj potravy. Pomáhal mu přežít tvrdé podmínky ledové doby a významně přispěl k rozvoji našeho rodu. Měli bychom se o něm dozvědět víc."
