Známe to my všichni, kdo pospícháme v klimatizovaných autech do klimatizovaných nákupních středisek, kanceláří nebo domovů, my, kdo se v červenci přikrýváme tlustými peřinami nebo se bavíme sportem na zastřešených stadionech, kde z nikoho neukápne ani kapka potu.
Za to všechno vděčíme Willisi Havilandu Carrierovi. Před sto lety tento mladý muž - rok po studiích na Cornell University, zaměstnanec firmy Buffalo Forge, kde dostával deset dolarů za týden - vymyslel klimatizaci.
Myšlenka ochlazovat vzduch nebyla nová. Římští vládcové si nechali pro osvěžení svých zahrad nosit sníh z vysokých hor. V 19. století doktor Johl Gorrie přišel na to, že pacienti postižení malárií mohou pohodlně odpočívat díky proudění vzduchu přes nádoby s ledem zavěšené u stropu.
Ale až Carrier dokázal vzduch ochlazovat, čistit a vysoušet. Jeden z klientů Buffalo Forge, tiskařská a vydavatelská společnost Sackett-Wilhelms, přišel s problémem: papír, který používali k tisku, se ve vlhku kroutil a bylo nemožné nanést rovnoměrně barvu.
Carrier přišel s jednoduchým řešením. Jestliže továrna byla vyhřívána vzduchem proudícím přes horkou páru, proč by nešlo stejným způsobem vzduch nechat proudit přes studenou vodu a ochlazovat jej tak? Voda se bude srážet na kotoučích, podobně jako v létě na sklenici s vychlazeným čajem. A výsledkem bude studený i suchý vzduch uvnitř továrny.
17. července roku 1902 bylo zařízení v tiskárně poprvé použito a začala éra klimatizace - přestože následující čtyři roky by to nikdo neřekl a po desetiletí bylo možné najít klimatizaci jen na několika málo pracovištích a ještě méně v domácnostech.
Nicméně klimatizace našla využití v nových filmových podnicích. Nejdříve byly větráky umísťovány na zem, a proud vzduchu tak mohl být nepříjemný. Carrier nainstaloval nový systém s vyústěním u stropu v divadle Rivoli v New Yorku v roce 1925.
Nad vchodem do divadla stálo: "V Rivoli je díky klimatizaci vždy 21 °C." Potom přišly na řadu obchodní domy. Následovala letadla a automobily, ačkoli ve své době to ještě nebyl žádný hit - v roce 1953 bylo prodáno jen 10 500 klimatizovaných vozů. Kongres byl klimatizován od roku 1928. V roce 1929 došlo, ke spokojenosti Herberta Hoovera, i na Bílý dům, nicméně Franklin D. Roosevelt klimatizaci nesnášel a nikdy ji nezapnul.
Až po druhé světové válce se tento vynález začal používat v běžných amerických domácnostech. V roce 1960 žilo v klimatizovaných bytech 12 procent domácností, v současné době je to 80 procent.
Klimatizace způsobila rozšiřování měst na horkém jihu, jako například Phoenix nebo Houston, podnítila stavbu velkých prosklených mrakodrapů a umožnila astronautům zkoumat Měsíc. Chlorované fluorouhlovodíky, které v ochlazování dávno nahradily vodu, byly považovány za příčinu poškození ozonové vrstvy Země, proto od nich průmysl v minulém desetiletí úplně upustil.
Marsha E. Ackermannová, autorka knihy Studený komfort: Americká romance o klimatizaci, říká, že někteří lidé považují klimatizaci za moderní vynález, který nás může - stejně jako automobil nebo televize - navzájem odcizit. V roce 1994 v Houstonu několik mladých lidí klimatizaci právě z tohoto důvodu vypnulo. "Myslím, že za takový čin by měl být v Texasu udělen trest smrti," říká Ackermannová.
