Trio bubenického veterána Josefa Vejvody (1945) s pianistou Kryštofem Markem a basistou Ondřejem Štajnochrem (oba jsou o více než dvacet let mladší) figuruje na naší scéně jako usazený, vyprofilovaný soubor, propojený i tím, že všichni členové se vedle jazzu věnují také evropské vážné hudbě. Souboru to dává charakter kultivované, poměrně klidné hudby.
V popředí nestojí jazzové napětí a výbušnost: spíše klid a vytváření ucelených obrázků většinou výrazné nálady s logicky rozvíjenými improvizovanými linkami, které mají blíž ke zvuku klasických variací než jazzového „vaření“.
O albuJosef Vejvoda Trio CD, stopáž 62:00 minut. |
Na deseti číslech jejich alba The Affinity se šéf Vejvoda autorsky podílí čtyřmi skladbami, Marek a Štajnochr vždy třemi. V popředí stojí (pochopitelně) především piano, kontrabas přispívá někdy i dosti rozsáhlými pizzicatovými sóly, která většinou neztrácejí melodickou vynalézavost. Vejvoda se jako sólista představí trochu nečekaným rozsáhlým vstupem ve Štajnochrově skladbě It´s Still Possible to Wait: nestává se často, aby nahrávka klavírního tria začínala bubnovým sólem v rozsahu půl druhé minuty.
Témata jsou téměř vždy dostatečně výrazná a jejich rozvedení zachovává specifickou náladu, která jim odpovídá. Vejvodovy skladby naznačují ve svém ladění přece jen jistý odstup mezi šedesátníkem a čtyřicátníky: má víc nač vzpomínat, což naznačují i názvy (Understanding, Late Years, Maturing). Jeho skladba Arktur se naopak - na rozdíl od melodického charakteru ostatních témat - vrací do doby rytmických riffů.
Přední strana obalu alba The Affinity
Možná nejvýrazněji působí témata Kryštofa Marka: úvodní snímek The Affinity má vylehčenou, jásavou lehkost klasického allegra, Rondo for my Children s dialogem basů a hravých pasáží by bylo možno označit za dnešní ekvivalent Mozartova Alla Turca. A New Blues opravdu přetváří blues do jakési dnešní podoby: zůstávají některé strukturální rysy, ale základní bluesová nálada už ustupuje něčemu docela jinému.
Ondřej Štajnochr však coby autor nezůstává pozadu: neobvyklý vstup k I Am Familiar With You (podobně jako už zmíněný drumsový začátek k It´s Still Possible To Wait) ukazuje zvýšenou citlivost k novým zvukovým kombinacím. A jeho skladba Unstable Meaning - se stále se opakujícími dvěma klavírními akordy, nad nimiž ostatní nástroje udržují náladu tázavé nejistoty - se blíží ke generačnímu pocitu dnešní evropské generace.
Ctitele jazzového napětí a vzruchu tahle hudba nejspíš nenadchne, ale v paletě dnešního evropského jazzu představuje možný a nikoliv nevýrazný pól.
