Cena ropy padá, šejkové se učí umění šetřit. Zato Írán zvedá hlavu

Nízká cena ropy může už za pár let dohnat na hranici krize země, které dosud platily za symbol bohatství. Některé státy Arabského poloostrova už začínají jednat. Zavádí rozpočtové škrty a omezují štědrý sociální systém. Z krize může těžit Írán, o který se po uvolnění sankcí zajímají zahraniční investoři.

Ropné pole Sachir v Bahrajnu. Ilustrační foto | foto: AP

Výstavba kilometr vysoké Kingdom Tower ve městě Džidda v Saúdské Arábii je v plném proudu. Stavba, která by měla být dokončena v roce 2018, se má stát symbolem bohatství a prosperity jednoho ze světových ropných gigantů.

Otázkou však je, v jakém stavu bude ekonomika pouštní monarchie v době otevření Kingdom Tower. Saúdská Arábie spolu se svými sousedy z oblasti Perského zálivu může již brzy naplno pocítit následky nekončícího pádu cen ropy. Ty se ještě v červnu loňského roku pohybovaly nad hranicí sta dolarů za barel, nyní se však propadly pod 50 dolarů za barel.

Šaría nahradí ropný sen

Problém tenčících se zásob ropy řeší také Brunej. Tamní obyvatelé si po dlouhá léta díky ropnému bohatství žili jako v bavlnce. Užívali si štědré sociální výhody, vzdělání zdarma a královsky placenou práci ve vládním sektoru. Bez ropy však již zanedlouho začne trpět místní ekonomika. Brunejský sultán proto hledá cesty, jak zemi zachránit před pádem. Kromě škrtů a podpory veřejného sektoru zavádí i právo šaría (více o situaci v Bruneji se dočtete zde).

Ceny ropy tlačí dolů od loňského léta vysoká nabídka, způsobená především rozmachem těžby z břidlicových ložisek ve Spojených státech. Další ránu trh dostal před pár týdny při propadu čínské burzy (více zde). Situaci nepomohl ani listopadový krok OPEC, který se rozhodl nezasahovat proti poklesu cen ropy omezením produkce (zprávu OPEC o vývoji ceny a produkce ropy najdete zde).

Šest členů Rady pro spolupráci zemí v oblasti Perského zálivu (GCC) –Saúdská Arábie, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Omán a Spojené arabské emiráty – se budou v následujících letech kvůli klesajícím cenám ropy podle ekonomů potýkat se dvěma hlavními problémy: zajištění financí na vládní výdaje a diverzifikaci ekonomiky. Pro státy zaměřené zejména na zisky z ropného sektoru to může být velmi obtížné.

Chybějící zisky z ropného průmyslu

Výchozí pozice pro jednotlivé státy Arabského poloostrova se liší. Zatímco Kuvajt podle studie Mezinárodního měnového fondu dokáže zajistit vyrovnaný rozpočet při ceně 47 dolarů za barel ropy, Katar už k tomu potřebuje 59 dolarů a Saúdská Arábie dokonce 103 dolarů za barel. Vzhledem k současné ceně ropy je zřejmé, že některé státy již musí řešit, jak nahradit nedostatek příjmů.

Nejlépe si v tomto ohledu vedou Spojené arabské emiráty. Již nyní začaly omezovat regulaci cen energií a zasahují i do státního rozpočtu. V srpnu letošního roku úřady navýšily ceny dosud dotovaných pohonných hmot, aby odpovídaly cenám na světových trzích.

V relativně silné pozici je zatím také Saúdská Arábie, největší světový vývozce ropy. Některé ekonomické ukazatele však naznačují, že krize se rychle blíží. Ještě v lednu letošního roku disponovala 724 miliardami dolarů v zahraničních aktivech, v červnu však činily jen 664 miliard. Král Salmán bin Abd al-Azíz navíc při svém lednovém nástupu na trůn oznámil masivní investice ve výši 29 miliard dolarů. Tyto peníze šly mimo jiné na vyplacení bonusů pro státní zaměstnance, píše server al-Arabíja.

Vývoj ceny ropy podle OPEC

Rijád si je však hrozící krize vědom. „Vytvořili jsme rezervy, snížili veřejný dluh téměř na nulu a pracujeme na snížení nezbytných výdajů se zaměřením na hlavní rozvojové projekty a na budování lidských zdrojů,“ prohlásil před pár týdny ministr financí Ibráhím Assaf. Podle saúdskoarabských médií vláda zvažuje také omezení dotací na benzin.

Mezinárodní měnový fond a soukromí analytici spočítali, že Saúdská Arábie by mohla letos kvůli levné ropě hospodařit s rozpočtovým deficitem 120 miliard dolarů (2,9 bilionu korun). A výdaje mohou být ještě vyšší - otázkou je, kolik Rijád hodlá investovat do svého vojenského dobrodružství v sousedním Jemenu.

Úsporná opatření se pokusil zavést také Kuvajt, píše server Gulf News. Jednání o výběru mýtného a zlepšení výběru daní však zatím zůstávají v rovině teorie. Katar se zatím spoléhá na zásoby zemního plynu, jehož ceny však klesají spolu s ropou.

V otázkách státního rozpočtu je situace nejhorší pro Bahrajn a Omán, nejmenší producenty ropy v rámci GCC. Bahrajn se dočasně může spolehnout na podporu z Rijádu, který mnozí politologové označují za „staršího bratra Bahrajnu“. Saúdská Arábie však už za pár let může řešit problémy vlastní ekonomiky a na podporu dalšího státu jednoduše nebude mít prostředky. Pád Bahrajnu do krize by tak podle ekonomů mohl být strmý.

Diverzifikace příjmů

Omán stojí před mnohem komplexnější krizí. Sultán Kábús ibn Saíd, který zemi vládne od roku 1970, podle místních médií trpí konečným stádiem rakoviny, dosud však nejmenoval nástupce. Politická krize v zemi tak může být otázkou měsíců.

Ani jeho ekonomická situace není příliš zářivá. Omán letos poprvé v historii překročil hranici milionu vytěžených barelů ropy za den, vzhledem k současným cenám černého zlata a složité geologii ománského podloží, které zvyšuje náklady na těžbu, jsou tato čísla jen slabou náplastí na předpovědi ekonomů.

Vývoj ceny ropy

Cena americké ropy klesla ke konci srpna téměř ke 40 dolarům za barel, nejméně za šest let. Je to sestup o šedesát procent oproti loňskému létu. List The Wall Street Journal napsal, že s devadesátiprocentní pravděpodobností černé zlato velmi brzy zlevní až ke 30 dolarům za barel. Odhady investiční banky Goldman Sachs jdou ještě dál. Podle tamních analytiků může ropa zlevnit dokonce ke 20 dolarům (více zde).

Omán pro letošní rok počítal s deficitem rozpočtu na úrovni osmi procent HDP, to ale ještě kalkuloval, že světové ceny ropy se budou pohybovat kolem 75 dolarů za barel, píše Gulf News. Letošní ceny jsou však výrazně nižší a ománský rozpočet to naplno pocítí v letech následujících.

Jak se mohou státy GCC z končícího ropného snu vymanit? Ekonomové zaručenou odpověď nemají. Shodují se však, že základem by měla být diverzifikace příjmů. Jednoduše řečeno – nespoléhat ve velké míře na příjmy z ropného průmyslu.

Využije Írán situace?

Z celé situace může těžit Írán, největší regionální rival Saúdské Arábie. Ekonomiku Islámské republiky dosud brzdily mezinárodní sankce uvalené kvůli jaderným ambicím Teheránu a íránská produkce ropy v posledních letech spadla z 2,6 milionu na 700 tisíc barelů za den.

Írán však má oproti monarchiím Perského zálivu výhodu: jeho průmysl je různorodější a ropný sektor se na jeho HDP podílí jen dvaceti procenty (u států GCC je to až 50 procent).

S uvolněním sankcí také přišel zájem zahraničních investorů. Po velké příležitosti skočily zejména firmy z Francie a Německa (více zde). Na zahraniční cestu do Íránu se jako člen delegace zástupců velkých společností vydal také český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

Podle ekonomů může Írán v následujících letech těžit zejména ze zemědělství, turismu a může se z něj stát také jedno z center, kde zahraniční automobilky montují své nejnovější stroje.

Jak ukazuje příklad Íránu, bez zásahů do fungování ekonomiky mohou mít velké a dosud finančně prosperující státy v následujících letech velké problémy. K nebi se tyčící Kingdom Tower se tak může stát místo důkazu bohatství symbolem končících let blahobytu na Arabském poloostrově.