Umělci z KLDR dotují válečné snažení, jejich díla putují do celého světa

Severní Korea shání peníze do tenčícího se státního rozpočtu ve stále překvapivějších odvětvích. Po vlně sankcí nabírá na důležitosti umělecký sektor, který do ciziny dodává obrazy a sochy. Režim jeho prostřednictvím získává desítky milionů dolarů. Největší zájem o severokorejské umění je v sousední Číně.

Přísun peněz do severokorejské státní kasy dostává v posledních měsících jednu ránu za druhou. Mezinárodní sankce se dotýkají většiny průmyslových odvětví včetně obchodování s ropou, uhlím či textilem. Pchjongjang proto musí hledat v oborech, kde by to čekal málokdo. 

Známky s příchutí propagandy

Jen o málokterém odvětví severokorejské ekonomiky lze říct, že zažívá rozmach.

Výjimkou je distribuce poštovních známek. Ty se v průběhu let staly výkladní skříní režimní propagandy i sběratelským artiklem. Zájem o ně mají i nadšenci ze zahraničí.

Prodej známek se stal pro Pchjongjang stabilním zdrojem příjmů (více o severokorejských známkách se dočtete zde)

Slušné obnosy peněz dlouhodobě dodává umělecká sféra. Speciální umělecké továrny produkují tisíce obrazů, soch a plakátů ročně. Díla posléze putují do všech koutů světa.

Největší část uměleckých děl vzniká ve studiu Mansudae, které zaměstnává na čtyři tisíce lidí. Sídlo společnosti v Pchjongjangu se rozkládá na 120 000 metrech čtverečných a je rozděleno na 13 oddělení. Vzniká zde vše od propagandistických plakátů, přes kýčovité obrazy severokorejských státníků až po gigantické sochy, uvádí agentura Bloomberg.

Studio má řadu poboček po celé KLDR. V posledních letech bují byznys s uměním zejména na hranicích s Čínou. V hraničním městě Tan-tung se umělci specializují na produkci jednoduchých obrazů, které překreslují podle fotografií z počítače. „Číňané našli zalíbení v umění a rádi ho sbírají. Severokorejská díla jsou levná a snadno dostupná,“ vysvětluje Park Young-jeong z Korejského kulturního a turistického institutu.

Studio Mansudae v minulosti dodalo také sochy do 15 afrických zemí. OSN však umělce podezírala, že obchod byl pouhou zástěrkou pro zbrojní transakce. V srpnu letošního roku po sérii raketových testů uvalila OSN na studio Mansudae mezinárodní sankce. Jakýkoli vývoz severokorejského umění do zahraničí by měl být zakázaný.

V praxi však sankce velký úspěch neslaví. Prodejem umění si severokorejský režim ročně přijde podle odhadů na desítky milionů dolarů. Dobře patrné je to v pekingské galerii Mansudae Art Gallery, která se specializuje na vystavování děl z KLDR. „Žijeme v době, kdy může právě umění posloužit jako nástroj pro dialog mezi KLDR a zbytkem světa,“ tvrdí ředitel galerie Ťi Čeng-tchaj.

Italský překupník

Na Západě je hlavní výkladní skříní studia Mansudae webový portál Mansudaeartsudio.com. Provozuje ho Ital Pier Luigi Cecioni. Prostřednictvím stránek je možné zakoupit celou řadu obrazů a dalšího umění. Cecioni tvrdí, že je výhradním dodavatelem děl studia Mansudae v západním světě. Kolik kusů severokorejského umění prodá, však neprozradil.

Sankce prý neporušuje. Argumentuje tím, že prodává pouze díla ze své soukromé sbírky, kterou sestavil ještě před nařízením OSN. Sankce přitom nejsou retroaktivní. „Poslední věc, kterou chci, je mít problémy s italskými a americkými úřady. Jsem v kontaktu zejména s úředníky v Itálii, abych splňoval všechny předpisy,“ vysvětluje.

O zavření portálu neuvažuje. „Chci ukázat, že KLDR neprodukuje pouze zbraně, ale také umění,“ tvrdí. V září plánoval výstavu propagandistických plakátů KLDR. Po domluvě s Pchjongjangem však akci odložil. Režim KLDR argumentoval tím, že výstava protiamericky zaměřených plakátů není během probíhajících diplomatických sporů vhodná.

Agentura Reuters oslovila asi třicítku sběratelů, historiků i prodejců severokorejského umění. Mnozí z nich uvedli, že prodej uměleckých děl do zahraničí přispívá do státní kasy KLDR jen zanedbatelnou částkou. Alespoň v porovnání s uhelným exportem. Jeho síla však tkví v jednoduchosti. Umělecká díla často prodávají i severokorejští diplomaté, kteří za ně inkasují hotovost. Tu stranou pozornosti mezinárodního společenství vozí zpět do vlasti.

Čína a obcházení sankcí

Největším odbytištěm je však stále Čína. Tan-tung se stal atrakcí pro čínské turisty, kteří zde lační po všem severokorejském. Od jídla až po umění. Ne náhodou zde vyrostlo jedno z největších center severokorejského umění v Číně. Od roku 2014 jím prošlo na 500 umělců z KLDR, kteří zde vyprodukovali desetitisíce obrazů a soch. 

Některá díla obchodníci prodali do ciziny až za sto tisíc dolarů. Nejraritnější kousky se prodávají i za šestimístné sumy. Část z výdělků putuje do Pchjongjangu, na své si však přijdou i překupníci.

Do severokorejského rozpočtu pochopitelně nepřispívá pouze studio Mansudae. K nejznámějším patří rovněž studio Paekho, v překladu „Bílý tygr“. Podle překupníků je v Tan-tungu vůbec největším prodejcem umění. Sběratelé tvrdí, že toto studio provozuje přímo severokorejská armáda. Paradoxně v jeho produkci najdeme i propagandistické plakáty, které volají po světě bez jaderných zbraní.

Možností, jak obejít sankce, je podle překupníků celá řada. Do Číny lze obrazy jednoduše propašovat. Pokud vznikají přímo v Tan-tungu, lze je označit jménem fiktivního studia, na které neplatí sankce.

Otázkou zůstává, zda na umělecký byznys nedopadne nedávné nařízení čínské vlády. Ministerstvo obchodu oznámilo, že v souladu s novými sankcemi Rady bezpečnosti OSN bude uzavřena většina severokorejských firem působících v Číně. Opatření se má týkat také společných čínsko-severokorejských podniků (více zde).