Americký deník The Washington Post uznává, že je mnoho důvodů, proč považovat takové nepatrné náznaky za marginální. KLDR je stále totalitní stát, kde už třetí generaci vládne jeden muž mající pod palcem celý státní běh. Země se netají pracovními tábory pro nepohodlné a raději utrácí miliony za odstrašující jaderný program, než by nakrmila své hladovějící občany.
Více osiva, více svobody na trhu
Přesto se analytici shodují, že změny přicházejí. Zemědělci dostávají více osiva, aby toho více vypěstovali. Následný nadbytek pak mohou sami prodat na trhu, což je v Severní Koreji opravdový experiment. I ti největší skeptici uznávají, že tyto kroky připomínají velice úspěšné ekonomické otevření Číny koncem sedmdesátých let.
KLDR se už o liberalizaci ekonomiky pokoušela před deseti lety, nesmělý pokus byl tehdy ale velice rychle zaražen, poznamenává americký deník. Nyní je ale jiná doba. A hlavně v čele země stojí mladý státník, který se možná odváží risknout nejistý přechod a hrozbu ztráty absolutní moci v zemi.
I z kosmetických změn je poznat, že mladý Kim zemi povede jinak než jeho otec. Státní média cíleně vykreslují Kim Čong-una jako modernistu s půvabnou manželkou po boku (o první dámě KLDR více zde).
Sám Kim ve svých projevech naznačil, že skončí doba utahování opasků a že se "zlepší životní standard" obyvatel země. Jednou se prý dokonce vyjádřil kriticky k vládnímu aparátu. Jeho názory označil za "prošlé a příliš ideologické".
Výše zmíněné pokusy s volným trhem neplatí pro celou zemi. Farmáři tak mohou od června činit pouze ve třech oblastech. Režim navíc vpustí do země návštěvníky pouze na vybraná místa, takže je třeba brát jejich svědectví s rezervou. Podle nich se počet farmářů sloučených do vyšších jednotek snížil z původních deseti až pětadvaceti na čtyři až šest. Zbylí farmáři mohou půdu obdělávat na vlastní pěst.
Všichni zemědělci sice stále musejí plnit státem stanové kvóty, ale třicet procent ze své úrody si mohou nechat a naložit s nimi podle svého. Zbytek musí prodat státu na trhu, ani zde však už nejsou ceny předem dané.
Spojení "ekonomická reforma" neexistuje
Co vede režim k těmto kapitalistickým pokusům, zůstává nejasné. "Země musí ze svých farmářů vyždímat co nejvíce. Když ne z potřeby, tak alespoň z principu. Centrálně plánovaná ekonomika však selhává a protože se tenčí potravinové zásoby, musí režim pomalu ustoupit," uvažuje Victor Cha, který pracoval v Bílém domě jako odborník na asijské záležitosti.
Země samozřejmě žádnou změnu nepřizná a o pokusech se rozhodně nemluví jako o "ekonomických reformách", to je stále v Severní Koreji zakázané a nebezpečné spojení. Jak ale podle Washington Post potvrzují představitelé nejmenovaného asijského státu, uvnitř KLDR se na nejvyšších postech otevřeně mluví o potřebě ekonomické změny a ekonomického pokroku.
Reformy na ostří nože
Kim Čong-un takovými změnami však vstupuje na tenký led. Na jednu stranu musí zůstat zadobře s celou vládnoucí klikou, která jako jediná na nešťastném korejském systému opravdu profituje.
Na druhou stranu musí počítat s možností, že ekonomické ústupky mohou ve čtyřiadvacetimilionové zemi spustit touhu po větší svobodě. A z takové cesty už bude jen těžké vrátit se zpět.
