V Pchjongjangu existuje druhý svět, někde až 300 metrů pod zemí, popsal 86letý Jang-jop, který uprchl do Jižní Koreje před dvanácti lety. "Tunely se rozkládají nějakých 40 až 50 kilometrů kolem Pchjongjangu a spojují ho s Nampem a Sunčonem," přiblížil rádiu, které provozují v jihokorejském Soulu podle tamního deníku Čosun Ilbo další emigranti z KLDR.
Tunely tak umožňují "drahému vůdci" v případě nebezpečí uprchnout z hlavního města a odplout do Číny. "Konkrétně, jeden z nejhlubších tunelů byl postaven, aby spojil jednu z Kimových rezidencí v Pchjonjangu s přístavem Nampo (odkud by mohl na lodi zamířit do Číny)," vysvětlil Severokorejec.
A v samotných tunelech prý nechybí železniční koleje, voda a dokonce vegetace. Jang-jop se ještě v službách komunistického lídra do tajných tunelů sám podíval. Pozval ho tam šéf ochranky tunelů.
"Byla tam čerstvá voda a v tunelu, který spojoval Pchjongjang s nedalekou horou, rostla tráva," líčil muž, podle nějž je podzemí hlavního města KLDR protkané bezpočtem podzemních tunelů a zařízení.
"Severní Korea začala s budováním tunelů hned po uzavření příměří, které ukončilo Korejskou válku. Byly tak umně postavené, že delegace sovětské armády nad nimi žasla."
Na KLDR dopadlo během Korejské války v padesátých letech mnoho amerických bomb a Pchjongjang od té doby schovává část svého vojenského vybavení v rozhlehlých podzemních základnách, alespoň to tvrdí americká armáda spolu s jihokorejskou vládou.
Pod zemí se prý nacházejí i raketová sila, letecké hangáry a KLDR má i skryté námořní přístavy, celkem schovává Pchjongjang pod terénem až osm tisíc vojenských zařízení.
Zjistit, co se opravdu děje v jednom z nejuzavřenějších režimů světa, je téměř nemožné. Ze země se většinou dostanou pouze informace, které vypustí státní média nebo zjistí jihokorejské tajné služby. Cizinci se tam musí pohybovat v doprovodu služebníků režimu, kteří se starají o to, aby opravdovou KLDR nikdy nepoznali.
Zdroj: Mapy © Google
