Nahrávku tria klavíristy Emila Viklického s basistou Jiřím Mrázem a americkým bubeníkem Lewisem Nashem (mimo jiné bývalým členem tria Oscara Petersona) v newyorkském studiu Avatar vyprodukovali Japonec Tetsuo Hara a Američan Todd Barkan. Na CD ji vydala japonská firma Venus Records, půsbicící především na japonském a americkém trhu. Její reklamní slogan zní: Venus vdechuje jazzu nový život. Doug Ramsey, prestižní americký publicista, říká v průvodním textu, že Viklický je jedním z nejsnáze identifikovatelných pianistů své generace.
Kdo komu a pro koho vdechuje nový život
Devět z tuctu snímků na albu Sinfonietta - The Janacek Of Jazz přináší jazzové parafráze moravských lidových melodií: ať už je zaznamenal Janáček, nebo ať v paměti jedenašedesátiletého Viklického žily bez přesné identifikace pramene. Na japonské nebo i americké posluchače mohou skutečně působit jako něco, co vdechuje jazzu nový život. Naši posluchači je už znají, v některých případech i ze záznamů na jiných albech. Podstatný rozdíl tady tvoří především spoluúčast Jiřího (Georga) Mráze. Značnou část svého života strávil přece jen v jiném prostředí, a tak v něm moravské intonace vyvolávají možná bezprostřednější reakci, než ve Viklického partnerech, kteří toto prostředí nemuseli nikdy opustit. Není snad přitom třeba hovořit o Mrázových hráčských kvalitách a fantazii, která se projeví téměř v každém jeho sóle.
Výsledkem je plnokrevná muzika, v níž Viklický přenáší vnitřní dramatičnost moravské melodiky a janáčkovských nápěvků do jazzové podoby: je tu neustálá práce s nápěvkovitými úlomky, s nenadálými figurami a pohybem vnitřních hlasů, v níž smysl pro napětí a drama nikdy nepoleví ani neutuchá. Publicista Doug Ramsey k tomu přispívá ještě tím, že občas v příloze cituje dramatický obsah původních textů, které si náš posluchač už ani neuvědomuje.
Do hry vstupuje marketing
Už v New Yorku přistoupily k lidovým motivům dvě parafráze Janáčkových témat z jeho koncertní a dramatické tvorby. Poměrně nejodvážnější je pokus interpretovat "po svém" čtvrtou část z Janáčkova čtyřdílné klavírního cyklu V mlhách. Viklický prý sní o tom, že by jednou cyklus nahrál celý jako dialog s norským pianistou Leifem Ove Andsnesem, kterého považuje za nejlepšího klasického interpreta Janáčkova díla: Andsnes by hrál původní verzi a Viklický by za každý dílem nabídl svou jazzovou parafrázi. Je to projekt, který zní poněkud náročně. Už v této verzi ve mně dynamické bicí Lewise Nashe vyvolávají dojem spíše bártokovský, než vysloveně janáčkovský.
O albuEmil Viklický Trio: Sinfonietta - The Janacek Of Jazz. CD, stopáž 72:39 minut. Vydala firma Venus Records. |
Druhou adaptací původní Janáčkovy melodie je árie z 2. jednání Její pastorkyně, a zřejmě po vydatném přesvědčování producentů se Viklický dal přesvědčit, aby jako bonus přidal ještě starší pražskou nahrávku své parafráze tématu z třetí věty Janáčkovy Sinfonetty se svým svého domácím triem, s bubeníkem Laco Troppem.
Marketingové motivy vydavatelů i důvody rozhodnutí Viklického, kterému se tak nabídla možnost vstoupit na jazzový maxitrh ve dvou nejplodnějších teritoriích, jsou snadno pochopitelné. Nemohu se však zbavit dojmu, že něco jiného je pracovat volným způsobem s "lidovými" tématy, u nichž je tento způsob přeměn a proměn od začátku nedílnou součástí jejich existence, a přistupovat takto k zapsaným tématům, jejichž autoři o takovém nakládání neměli představu.
Přesto zní album kompaktně a editorský záměr představit zcela novému obecenstvu příbuznost Janáčka, moravské melodiky a jejího jazzového přetvoření v podání Emila Viklického, nepochybně vychází. Je ale třeba vědět, že tohle není jediná možnost průniku soudobého českého jazzu na světovou scénu. Ostatně to dobře ví i Emil Viklický, jehož tvůrčí rejstřík je daleko širší.
Z dopisu Emila Viklického Lubomíru DorůžkoviMilý Lubomíre, |
