Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Klavírista Emil Viklický na světové scéně: Zahraju vám Janáčka

  8:44,  aktualizováno  18. ledna 14:10
Uznání, ale i jisté pochyby nad dramaturgií nového, v Japonsku vydaného alba tria klavíristy Emila Viklického vyjadřuje v následující recenzi doyen české jazzové publicistiky a kritiky Lubomír Dorůžka. Za pozornost ovšem stojí - už kvůli některým faktům, které obsahuje - i odpověď, kterou Emil Viklický na Dorůžkovu recenzi napsal a zaslal i nám.

Obal loňského alba Emila Viklického s fotografií Jana Saudka | foto: www.viklicky.com

Nahrávku tria klavíristy Emila Viklického s basistou Jiřím Mrázem a americkým bubeníkem Lewisem Nashem (mimo jiné bývalým členem tria Oscara Petersona) v newyorkském studiu Avatar vyprodukovali Japonec Tetsuo Hara a Američan Todd Barkan. Na CD ji vydala japonská firma Venus Records, půsbicící především na japonském a americkém trhu. Její reklamní slogan zní: Venus vdechuje jazzu nový život. Doug Ramsey, prestižní americký publicista, říká v průvodním textu, že Viklický je jedním z nejsnáze identifikovatelných pianistů své generace.

Kdo komu a pro koho vdechuje nový život

Devět z tuctu snímků na albu Sinfonietta - The Janacek Of Jazz přináší jazzové parafráze moravských lidových melodií: ať už je zaznamenal Janáček, nebo ať v paměti jedenašedesátiletého Viklického žily bez přesné identifikace pramene. Na japonské nebo i americké posluchače mohou skutečně působit jako něco, co vdechuje jazzu nový život. Naši posluchači je už znají, v některých případech i ze záznamů na jiných albech. Podstatný rozdíl tady tvoří především spoluúčast Jiřího (Georga) Mráze. Značnou část svého života strávil přece jen v jiném prostředí, a tak v něm moravské intonace vyvolávají možná bezprostřednější reakci, než ve Viklického partnerech, kteří toto prostředí nemuseli nikdy opustit. Není snad přitom třeba hovořit o Mrázových hráčských kvalitách a fantazii, která se projeví téměř v každém jeho sóle.
Emil Viklický

Výsledkem je plnokrevná muzika, v níž Viklický přenáší vnitřní dramatičnost moravské melodiky a janáčkovských nápěvků do jazzové podoby: je tu neustálá práce s nápěvkovitými úlomky, s nenadálými figurami a pohybem vnitřních hlasů, v níž smysl pro napětí a drama nikdy nepoleví ani neutuchá. Publicista Doug Ramsey k tomu přispívá ještě tím, že občas v příloze cituje dramatický obsah původních textů, které si náš posluchač už ani neuvědomuje.

Do hry vstupuje marketing


Už v New Yorku přistoupily k lidovým motivům dvě parafráze Janáčkových témat z jeho koncertní a dramatické tvorby. Poměrně nejodvážnější je pokus interpretovat "po svém" čtvrtou část z Janáčkova čtyřdílné klavírního cyklu V mlhách. Viklický prý sní o tom, že by jednou cyklus nahrál celý jako dialog s norským pianistou Leifem Ove Andsnesem, kterého považuje za nejlepšího klasického interpreta Janáčkova díla: Andsnes by hrál původní verzi a Viklický by za každý dílem nabídl svou jazzovou parafrázi. Je to projekt, který zní poněkud náročně. Už v této verzi ve mně dynamické bicí Lewise Nashe vyvolávají dojem spíše bártokovský, než vysloveně janáčkovský.

O albu

Emil Viklický Trio: Sinfonietta - The Janacek Of Jazz.

CD, stopáž 72:39 minut.

Vydala firma Venus Records.

Druhou adaptací původní Janáčkovy melodie je árie z 2. jednání Její pastorkyně, a zřejmě po vydatném přesvědčování producentů se Viklický dal přesvědčit, aby jako bonus přidal ještě starší pražskou nahrávku své parafráze tématu z třetí věty Janáčkovy Sinfonetty se svým svého domácím triem, s bubeníkem Laco Troppem.

Marketingové motivy vydavatelů i důvody rozhodnutí Viklického, kterému se tak nabídla možnost vstoupit na jazzový maxitrh ve dvou nejplodnějších teritoriích, jsou snadno pochopitelné. Nemohu se však zbavit dojmu, že něco jiného je pracovat volným způsobem s "lidovými" tématy, u nichž je tento způsob přeměn a proměn od začátku nedílnou součástí jejich existence, a přistupovat takto k zapsaným tématům, jejichž autoři o takovém nakládání neměli představu.

Přesto zní album kompaktně a editorský záměr představit zcela novému obecenstvu příbuznost Janáčka, moravské melodiky a jejího jazzového přetvoření v podání Emila Viklického, nepochybně vychází. Je ale třeba vědět, že tohle není jediná možnost průniku soudobého českého jazzu na světovou scénu. Ostatně to dobře ví i Emil Viklický, jehož tvůrčí rejstřík je daleko širší.

Leoš Janáček

Z dopisu Emila Viklického Lubomíru Dorůžkovi

Milý Lubomíre,

naprosto chápu Tvé nepřílišné nadšení nad marketingovou značkou "Janacek of Jazz".

Poprvé mi tuto nálepku přišil Chris Parker v londýnských The Times v prosinci 1997. Reagoval jsem podobně, jako Ty dnes.
Angličtí recenzenti používají tuhle nálepku: Ian Mann v recenzi na Cheltenham festival 2007, Shawn Rafferty v BBC3 v rozhovoru se mnou o Janáčkovi. Zvykl jsem si. Rozhodně se mi tahle nálepka líbí víc, než "The Patriarch of Czech Jazz Piano", kterou použil Jack Massarick v Evening Standartu v recenzi na můj koncert v Londýně. Bohužel "patriarcha" od něho převzali někteří američtí recenzenti. Patriarchem se rozhodně necítím, to je ještě příliš brzy...

Producent Todd Barkan navrhoval název "Bohemian Rhapsody". Marně jsem mu vysvětloval, že Janáček byl Moravák. Pan Tetsuo Hara posléze schválil název "The Forlorn Peach Tree", podle úvodní skladby, která se mu velice líbila. Tento název vznikl zkomolením překladu "V širém poli hruška". Na mikrofony piana jsem řekl: "The Forlorn Pear Tree", v pokusu rychle přeložit název lidovky, kterou jsme právě točili. Todd Barkan rozuměl "peach tree" a už to tam zůstalo.

Odejel jsem z NYC s tím, že CD se bude jmenovat "The Forlorn Peach Tree". Také Doug Ramsey napsal první verzi sleevenote s tímto názvem. Mezitím japonský spisovatel Haruki Murakami vydal knihu "1Q84 /2/", která pojednává o Janáčkovi a jeho Sinfoniettě. Ta kniha se v Japonsku skvěle prodává - zatím půl milionu výtisků. Tetsuo Hara oslovil Pavla Vlčka (z firmy Cube-Métier) a koupil nahrávku skladby "Sinfonietta" natočené s triem Jirka Mráz, Laco Tropp a EV z CD Moravian Gems s Ivou Bittovou.

Srdečně zdravím a děkuji za recenzi,
škoda jen, že nevyšla i v tištěném médiu..

Emil Viklický
www.viklicky.com

Autor:



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.