Věcně však stojí za posouzení: Václavu Klausovi bylo už dříve vyčítáno, že si při své kruciátě proti Evropské ústavní smlouvě nevede jako prezident, nýbrž jako ideolog.
Jeho tvrzení, že ústava zakládá nový stát nebo že omezuje suverenitu členských států na úroveň provincií, nemají sebemenší oporu v ústavním textu.
V článku, který si můžete přečíst na protější straně, se sám od těchto tezí nepřímo distancuje, když říká, že ústavu nelze posuzovat podle jednotlivých citátů vytržených z kontextu. Jeho desatero, s nímž zahájil politickou kampaň, je však založeno právě na vytrhávání jednotlivých vět z celku.
Vidal-Quadras chtěl asi říci něco podobného, ale řekl to nešťastně. V politice je, jak známo, horší hřích než lež, a sice hloupost. Z hlediska domácích poměrů jsou výše citovaná Quadrasova slova přinejmenším krajně nešikovná.
Euroskeptici vedení Václavem Klausem varují: Až bude přijata ústava, vše se bude rozhodovat v Bruselu. Teď mohou tvrdit: Schválena zdaleka není, a už místopředseda Evropského parlamentu peskuje prezidenta suverénního státu jako malého kluka. Jaké konce přijdou po takových začátcích?
V politické diskusi záleží stejně na formě jako na obsahu. A formu představitelé europarlamentu nezvládli. Na jejich obranu lze říci jen to, že byli vyprovokováni Václavem Klausem. Ten svými prohlášeními přivolává zbytečný konflikt a jeho prezidentská odpovědnost je větší než odpovědnost poslanců, kteří ho kritizují.
Občan Klaus ať si proti Unii bojuje, jak chce. Prezident Klaus by měl vědět, že vyvolává zbytečný konflikt, z něhož země, jíž je hlavou, nemůže vyjít vítězně. Vidal-Quadras se zachoval nešikovně a zbytečně arogantně. Když právem kritizujeme takové chování, nemělo by nám uniknout, že náš prezident se chová už delší dobu podobně.
