"Byl jsem u pana prezidenta na zkoušce, a když mi zapisoval známku do indexu, zeptal se, jestli k němu nechci jít pracovat. To mi samozřejmě vyrazilo dech, to se neodmítá," vypráví jeden ze studentů, Jan Skopeček. "Rodiče z toho měli radost," dodává.
Stejně jako jemu, nabídl Klaus práci dalším třem mladíkům, takže tým svých poradců rozšířil o neznámá jména Martin Slaný, Jan Petrůj a Leopold Benda.
Přitom když se hlásili do Klausova semináře nazvaného Principy ekonomického myšlení, byli málem terčem posměchu některých spolužáků coby "šprti".
"Říkali nám: bude tam hodně práce, seminárních prací, a nic moc vám to nepřinese. Myslím, že se to celkem dobře vyvrátilo. Teď jim může být líto, že se nezkusili přihlásit," říká Slaný.
Dobří žáci
Klaus na Vysoké škole ekonomické (VŠE), kterou sám absolvoval a kde později získal profesorský titul, vyučoval půl roku každé pondělí dvacet studentů na národohospodářské fakultě. Pak toho nechal kvůli nedostatku času.
"Byli živí, dobří, kvalitní, nezívali. A myslím, že se nenudili, což je přesně cílem každého učitele," chválil je už tenkrát prezident.
A co dnes Klausovi žáci radí svému o dvě generace staršímu učiteli? Bere jejich připomínky v potaz? Zvlášť když se o Václavu Klausovi říká bonmot, že má poradce jen proto, aby se utvrdil v tom, že jeho názor jen ten správný.
Posudky na zákony
I mladí experti chodí na občasné schůzky sboru externích poradců, jemuž šéfuje ředitel politického odboru na Hradě Ladislav Jakl. Tam dostávají úkoly – nejčastěji zpracovat posudek k nějakému zákonu, který má prezident zrovna na stole a má ho podepsat.
Nejdůležitější úkoly dostali loni před volbami, když se ve Sněmovně rodily levicové zákony protlačené ČSSD a komunisty. Slaný zkoumal zákoník práce a Skopeček zákon o neziskových nemocnicích – oba s kritickým výsledkem. Kontroverzní zákony prezident Klaus později vetoval.
Teď čerství inženýři, kteří mají za svou práci na Hradě symbolickou odměnu, čekají, až k nim dorazí Topolánkovy reformy. Zatím plánují na VŠE pokračovat v doktorandském studiu.
"Na počátku kariéry vás všichni varují: Musíš mít známé, abys ses někam dostal. A tady to šlo bez tlačenky," míní Skopeček.
