Po dvanácti letech - s krátkou přestávkou na jaře roku 1998 - opustí vysoké ústavní funkce, v nichž během těch roků působil. Ve čtvrtek bude muset Klaus oznámit výsledek tajných voleb, z nichž vzejde jeho nástupce. Tím se s velkou pravděpodobností stane sociální demokrat Lubomír Zaorálek. Klaus mu předá řízení schůze a půjde si sednout na opačnou stranu sálu, do opozičních lavic ODS.
Už minulý týden Klaus opustil luxusní státní vilu a s manželkou Livií se přestěhoval do třípokojového bytu v pražských Kobylisích. V pondělí vyklidil pracovnu předsedy sněmovny. Rozlehlé reprezentační prostory vyměnil za kancelář o rozloze padesát metrů čtverečních, s výhledem do Nerudovy ulice a na Malostranské náměstí.
To jsou však jen vnější znaky toho, co pro Klause znamenala porážka ve volbách. Hlavní změnou, která ho čeká, je jeho nová funkce: "pouhého" šéfa opozice. A o ní se v ústavě nepíše.
Klaus v nové roli, jako řadový poslanec
Státní vila, služební BMW, bodyguardi, tým poradců placených státem a reprezentační kancelář předsedy Poslanecké sněmovny. Není toho málo, o co Václav Klaus svým odchodem z jedné z nejvyšších ústavních funkcí přichází. A ačkoliv je pro Klause osobně jistě mnohem důležitější ztráta politické moci než výhod z ní plynoucích, ocitne se předseda ODS najednou v roli, kterou vlastně nezná. V roli řadového poslance.
Byl federálním ministrem financí, byl předsedou vlády České republiky, byl předsedou Poslanecké sněmovny. Teď je poslancem za hlavní město Prahu a čistě formálně by měl na zasedání poslaneckého klubu Občanské demokratické strany čekat, až mu udělí slovo předseda klubu Vlastimil Tlustý.
Nové postavení se pochopitelně projeví na výši Klausova platu. Z více než sto třiceti tisíc půjde dolů téměř na třetinu, na čtyřicet šest a půl tisíce hrubého. K tomu už - kromě paušálního příspěvku 7500 korun na reprezentaci - nebude Klaus dostávat žádné příplatky. Nebude totiž předsedou poslaneckého klubu ODS a pravděpodobně nestane ani v čele žádného z výborů sněmovny.
Ze své rozlehlé kanceláře hned vedle zasedací síně sněmovny se přestěhuje do podstatně skromnějších podmínek. Podle tajemníka poslaneckého klubu ODS Tomáše Fejfara obsadí Klaus rohovou kancelář o rozloze 49 metrů čtverečních v prvním patře paláce Smiřických, s výhledem na Malostranské náměstí a do Nerudovy ulice. "Pro muže těchto rozměrů je však i taková kancelář malá," míní Fejfar.
Spolu s Klausem bude kancelář obývat i jeho nová poslanecká asistentka Lucie Čadilová (Klaus jí může podle pravidel sněmovny nabídnout hrubou měsíční mzdu 23 500 korun.) Čadilová doposud řídila Klausovu předsednickou kancelář.
Klaus jako pražský poslanec nemá nárok na příspěvek na bydlení - minulý týden se už přestěhoval do svého bytu v Praze-Kobylisích. Zatím není jasné, v jakém výboru by měl předseda ODS pracovat. Vzhledem k zaměření a vzdělání by byl logický výběr výboru rozpočtového či hospodářského, ale vyloučen není ani jiný scénář.
Někteří významní opoziční politici v minulosti raději zamířili do výboru petičního (např. Cyril Svoboda či Vladimír Mlynář), který mezi poslanci platí za "nejméně vysilující". Více času pak zbývá na "práci v terénu".
Klaus se alespoň ve sněmovně bude muset obejít bez týmu poradců, který v posledních čtyřech letech vedl bývalý novinář Ladislav Jakl. "Mám pracovní smlouvu se sněmovnou do konce srpna stejně jako mí spolupracovníci," říká Jakl. "Pak se teprve rozhodnu co dál." Právě Jakl tvrdí, že zájem o Klausův život "po funkci" je předčasný.
Vážně totiž říká, že jeho šéfa poslanci tento týden znovu zvolí předsedou sněmovny. "Není to jen teoretická hypotéza," tvrdí Jakl. "Třeba si někdo uvědomí, že sněmovna vládu kontroluje, a měla by proto být řízena opozicí." Klause do čela sněmovny ještě nikdo oficiálně nenavrhl. A k tomu, aby byl zvolen, by musel přispět - i kdyby se opoziční ODS domluvila s opozičními komunisty- někdo z poslanců Koalice či ČSSD. Ti mají ve sněmovně nadpoloviční většinu 101 hlasů a ČSSD už do čela dolní komory nominovala svého významného člena Lubomíra Zaorálka.
Vzhledem k dlouhé Klausově politické dráze je pozoruhodné, že by Zaorálek byl teprve třetím politikem, který by Klause přímo střídal v jeho funkci. V roce 1992 to byl Ivan Kočárník, když Klaus přecházel z místa ministra financí do funkce premiéra, a Josef Tošovský, který jej na premiérském postu nahradil na přelomu let 1997 a 1998.
