Naznačují to jeho první kroky. Při inauguraci nekynul z balkonu a "nechal maličké přijíti k sobě". V prvním projevu chtěl ukázat, že patří všem, nikoli pouze svým fandům. V obou případech zůstal v půli cesty.
Na Hradčanském náměstí někteří Klausovi přívrženci jako praví fotbaloví chuligáni tloukli lidi jiného názoru. Sympatické prezidentovo gesto tak dostalo trpkou pachuť.
V první řeči včera pozdravil své občany. Jestliže někdo očekával opakování brilantních a vtipných volebních projevů, musel být zklamán. Hned na počátku dělit obyvatelstvo na ty, kteří "žijí plným životem", a na ty "pohodlnější a pasivnější" není příliš šťastné. A to i přesto, že se chce Klaus zasadit o to, aby těch línějších ubývalo.
Konfrontaci má zkrátka v sobě. Lidé jsou však ochotni vnímat konfrontačního prezidenta. Možná spíše než pozdního Havla, který jim už neříkal nic. Zpočátku patřil vítěz sametové revoluce všem, v závěru úřadování snad už jen své ženě a několika oblíbencům.
Klaus na začátku cesty patří svým fandům. Není proč mu nevěřit, že chce nakonec být všech. Jízlivou povahu kvůli tomu železnou vůlí zkrotí. S těmi fandy to může být horší. V jeho blízkosti je totiž dost lidí, kteří si myslí, že vítěz má poražené zadupat do země.
Výměnu názorů si pletou s řeží kdo s koho, v níž se smí používat všech prostředků. A zdaleka to nejsou jen naivní důchodci, kteří kazí slavnost trháním cizího plakátu... Pokud Klaus nezkrotí tyto své chuligány, ba bude je ještě povzbuzovat, prohraje.
