Klaus připomněl, že když se dělilo Československo na přelomu let 1992 a 1993 i společná federální měna, také se někteří báli tragických následků, ale nestalo se vůbec nic špatného. "Týž den jsme žili v naprosté pohodě," řekl Klaus.
Na otázku, kam by Česká republika po odchodu z Unie mohla směřovat, bývalý prezident odvětil: "Dostatečně by stačilo nikam nesměřovat a zůstat sami sebou. To by bohatě stačilo. Ne abychom honem za někým utíkali, jako jsme to už v dějinách mnohokráte udělali. Hrůza z toho, že bychom najednou zůstali sami sebou a že by nám neveleli z Moskvy, Vídně, Berlína či Bruselu, že by to byla hrůza pro naši zemi... Nebyla. To by bylo obrovské vítězství," prohlásil.
Dodal, že si ani moc nepřeje, aby Česká republika opustila Evropskou unii, ale aby to udělala celá Evropa. "Já si opravdu myslím, že dříve nebo později celá Evropa opustí Evropskou unii a nechá pana Barrosa s van Rompuyem sedět v tom Bruselu a ten kontinent se bude vyvíjet úplně jinak," předvídá Klaus.
Důvěra v EUPodle aktuálního průzkumu STEM důvěřuje Evropské unii 40 % občanů ČR a Evropskému parlamentu 35 % lidí. |
Za myšlenku, že by země mohla směřovat k odchodu z EU, sklidil kritiku prakticky ze všech stran, dokonce i z ODS, kterou zakládal. Diskuse o knize, kterou nikdo neviděl, nedává ale podle Klause žádný smysl. Jen ho mrzí, že se k tomu někteří snižují (více o kritice na adresu Klause zde). Exprezident všem doporučil, ať se s knihou vydanou nakladatelstvím Fragment nejprve seznámí a pak ať s ním případně polemizují.
"My se domníváme, že Evropská unie nesmírně potřebuje diskusi na téma, jakým způsobem vystoupit z Evropské unie, jakým způsobem vystoupit z eurozóny, mít připravené scénáře," doplnil Klause bývalý hradní kancléř Jiří Weigl, který s ním spolupracuje i v Institutu Václava Klause. "Tudy asi bude nucena Evropská unie nakonec stejně jít, protože v tom tvaru, jakém se nachází, jakou krizi prožívá a není schopna řešit, asi donekonečna nebude schopna fungovat," prohlásil Weigl.
První dvě části nové knihy přinášejí podle Klause popis nynější situace a analýzu příčin krize společnosti. Ve třetí části autoři nastiňují návrh řešení. V ekonomice jde mimo jiné o deregulaci tržního prostředí, dokončení privatizace, omezení mandatorních výdajů státu a zrušení přímých firemních daní. V politice píšou například o prodloužení volebních období, o posílení stability vlád a o jmenování, nikoli volení, senátorů. Mezi dalšími návrhy je také podpora učňovského školství na úkor humanitních oborů a snížení počtu vysokých škol.
