Hovoří se o vás jako o možném kandidátovi na prezidenta republiky. Půjdete do toho?
Já jsem řekl na různých jednáních, která se mnou vedou různí lidé z parlamentu, že jsem připraven do toho jít, protože si myslím, že celou tu atmosféru ve společnosti je třeba obrátit od negativismu k pozitivním stránkám. Ne jen pořád proklínat Evropskou unii. Jsem připraven kandidovat za předpokladu, že se ti, kteří o tom jednají, skutečně dohodnou, že tu kandidaturu chtějí a jsou ochotni ji prosazovat.
Někdo z politiků parlamentních stran už vám kandidaturu na Hrad oficiálně nabídl?
To zatím nebudu komentovat, dokud není nějaká dohoda.
Vy sám lobbujete mezi poslanci a senátory, aby vás podpořili?
Jednám s poslanci i senátory, ale nechci to konkretizovat.
Vzhledem k rozložení sil v parlamentu je favoritem Václav Klaus. Vám by nevadilo jít do volby z pozice druhého vzadu?
Takhle se o tom nedá mluvit. Nepůjdu do toho jen tak naslepo jako nějaký Bureš (minulý kandidát ČSSD - pozn. red.) nebo něco takového. Půjdu do toho, když uvidím, že je skutečná vůle pootočit politiku pozitivním směrem.
Abyste uspěl, budete muset přesvědčit i komunisty, ale zároveň mít podporu stran, které si s nimi nechtějí zadat. Jak to vyřešíte?
To se ukáže, jestli je to možné. Zatím to vypadá, že šance je. Nejde přece o nic jiného, než jestli 141 poslanců a senátorů bez ohledu na to, ze které politické strany jsou, by takovou kandidaturu podpořilo.
Tak jinak. Teď se například hodně mluví o umístění amerického radaru v Česku. Byl byste pro?
Vycházím z toho, že bychom neměli podkopávat Evropskou unii ani NATO. Je potřeba, aby se Evropa s Amerikou dohodla, jaké jsou hrozby a jakými prostředky jim budeme čelit. To si uvědomují i mnozí v Americe a zdá se, že na to ani americký Senát nedá peníze.
Zpět k volbě prezidenta. Proč podle vás Václav Klaus už nemá být prezidentem?
Je zdrojem negativních pocitů ve společnosti, a to vůči evropské integraci, ve svých výrocích ke globálnímu oteplování, k občanské společnosti. A ta jeho negace, kterou šíří, ovlivňuje celou společnost.
Jakou roli ve vašich úvahách hraje to, že jste naposledy před šesti lety neuspěl v senátních volbách na Mladoboleslavsku? Není to pro vás signál, že poptávka po vás jako vrcholném politikovi třeba už není?
Prohrál jsem tehdy o 111 hlasů. To žádná velká porážka nebyla. Když mi někdo říká, kolikrát jsem prohrál volby, tak odpovídám: A kolikrát je prohrál Churchill? To není přece to nejdůležitější. Je dobré vyhrát, ale nejdůležitější je ukázat, že za něčím stojíte a něčemu oponujete.
Jiří Dienstbier
|
Bývalému ministru zahraničí je 70 let. Po listopadu 1989 stříhal dráty „železné opony“ na západních hranicích Československa. Jako chartista a člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných byl v roce 1979 minulým režimem odsouzen na tři roky za podvracení republiky. V 60. letech pracoval jako novinář, například v USA. Byl členem KSČ, z níž byl vyloučen krátce po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1969. Po roce 1989 působil v Občanském hnutí a SD-LSNS. Dvakrát neúspěšně kandidoval do Senátu. Je počtvrté ženatý, jeho dcera Monika je partnerkou šéfa Strany zelených Martina Bursíka. 
