Po prezidentských volbách, které mu zaručily mandát do roku 2013, udělal Klaus to, co v minulosti už několikrát: svou výhru označil za klíčový moment, jímž odrazil útok kritiků, kteří chtěli zpochybnit celý osmnáctiletý polistopadový vývoj. Přeloženo: celou Klausovu éru.
"Oni si už mysleli, že to, co se jim nepodařilo, konečně teď dokonají. Ten zvrat od toho konzervativně-liberálního systému založeného na důsledné lidské svobodě, a ne na diktátu vyvolených," řekl Klaus v rozhovoru pro pondělní MF DNES.
Koho má na mysli "vyvolenými", kdo jsou všichni ti nepřátelé?
Nenáviděná pravda a láska
Tím největším je samozřejmě Václav Havel – bývalý prezident, s nímž Klaus vedl polistopadové spory o vývoj země. A Havlovi příznivci, jimž v ODS neřeknou jinak než "pravda a láska". Je to proud intelektuálů mezi pravicí a levicí, tudíž Klausem tolik nenáviděná třetí cesta.
"Jsou nemenším nebezpečím než sociální demokraté," říká o nich.
Tito lidé včetně Havla se teď hodně angažovali ve prospěch Klausova soupeře Jana Švejnara. Patří sem místopředseda Senátu Petr Pithart, europoslanec Josef Zieleniec, politolog Jiří Pehe, šéf České křesťanské akademie Tomáš Halík nebo senátor Martin Mejstřík. S těmi všemi se Klaus za osmnáct let v politice několikrát střetl. Posmíval se jim, že bláhově sní o kapitalismu s lidskou tváří.
První Klausův konflikt s nimi – a také první vítězství – byl hned po revoluci. Disidenti a lidé kolem Havla se ambiciózního a tehdy velmi populárního Klause chtěli zbavit přesunutím z politiky na místo šéfa centrální banky. Když mu to Havel přišel oznámit, Klaus tvrdě odmítl. Havel se s ním nechtěl hádat a se slovy "tak dobrá" raději ustoupil.
O dva roky prohráli znovu. Klausova ODS vyhrála volby, Pithartovo Občanské hnutí zcela propadlo. Znovu proti Klausovi vyrazili v roce 1997, po skandálech s financováním ODS a pádu vlády. Místopředseda ODS Zieleniec rezignoval, vznikla nová strana, Unie svobody.
Dvěma kritikům dal funkce
Úplně nejaktivnější byli Klausovi kritici na přelomu století. V době, kdy se Klaus spojil opoziční smlouvou s "nepřítelem", šéfem ČSSD Milošem Zemanem. Tehdy se rodí a zároveň rychle mizí iniciativy Impuls 99, Děkujeme, odejděte!, hnutí Naděje nebo Dřevíčská výzva. Okolo se točí stejná jména: Mejstřík, Halík, Pehe a bývalá studentská vůdkyně Monika Pajerová.
Paradox je, že další dva ze svých nemilosrdných kritiků o pár let později Klaus už jako prezident uvedl do vysokých funkcí. V roce 2005 potvrdil ve funkci guvernéra ČNB Zdeňka Tůmu na dalších šest let, loni jmenoval ministrem zahraničí Karla Schwarzenberga. Oba podepsali Dřevíčskou výzvu, jež upozorňovala na chyby v ekonomice a volala po nápravě.
Zasáhnu i po roce 2013
Zdá se, že Klaus jen tak nezmizí z politiky ani v roce 2013, ve svých 71 letech. A to v případě, že vyhraje někdo z "vyvolených", jak je označil.
"Pak do toho nějakou formou vstoupím," pohrozil Klaus bez dalšího upřesnění. Už dříve řekl, že i po odchodu z Hradu by například v roli šéfa Centra pro ekonomiku a politiku "vystupoval na veřejnosti a pletl se do věcí".
Co na takovou "pohrůžku" říkají jeho kritici? "Mě mrzí, že to bere jako boj na život a na smrt se zlými silami, že není schopen sebekritiky. Jestliže hrozí, že zůstane i pak v politice, tak myslím, že se dočká velkého zklamání. Teď mu unikl o vous," míní senátor Martin Mejstřík.
