Na Klausovi jako by se ukazovala ona prapodivná poučka z populárních brožurek, že "stačí chtít". Jistě, pokud jde o banální činnosti, jako je třeba parkování v přeplněném centru města, není nám silná vůle nic platná. Pokud jde však o politiku či byznys, nemají rozpolcené bytosti velkou šanci uspět.
Stačí si vzpomenout na poslední volbu, jak se po každé porážce Klausovi protivníci všelijak hroutili a téměř v slzách prchali, popřípadě přinejmenším nenastoupili znovu do ringu. Klaus postupoval neochvějně vpřed, podoben jakémusi politickému Terminátorovi. I teď ho možná budou volit také zákonodárci z řad opozice.
První český přemožitel kanálu La Manche Venclovský kdysi utrpěl těžký úraz. Vypadalo to, že skončí na vozíku. On však svůj handicap nebral vážně, protože s vojenskou jednoduchostí názory odborníků ignoroval. Dal se dohromady a Kanál přeplaval.
I Klaus má v sobě podobnou vlastnost, která ho předurčuje k úspěchu – totiž vysoké mínění o sobě samém, to, že jen on sám je pro sebe nejvyšší autoritou. Je to dost nepříjemné, ale Klaus s Klausem zatím vždy tvořili většinu.
